pátek 14. února 2025

Jak přežít dvacet pět let


Když mi bylo osmnáct, chodila jsem s klukem. Sice nechtěl, abych nosila svůj oblíbený svetr, protože mi dělal velký zadek, ale co já tehdy věděla o lásce a respektu dvou lidí ve vztahu ...

Pak se v mém životě objevil jiný kluk - s rameny přes celá futra, já zalapala po dechu a odešla s ním. S ním jsem poznala nepoznané, nořila se do lásky, šla životem, nemocemi i bolestmi. S ním cestovala, stěhovala se, rodila děti, plakala i smála se. S ním se opalovala i otužovala. A teď na Silvestra jsem oslavila dvacet pět let - dvacet pět let od mejdanu, kdy jsme si dali první pusu, vyměnili telefonní čísla na pevné linky rodičů; vyměnili si všechno, co se dalo.

Mužovi jsem k čtvrt století nechala udělat talíř. Silvie Luběnová umí na porcelán po babičce dát vaše fotky a ještě k nim dokreslí vtip. Když jsme společně ladily naše obrázky z loňského korsického léta, poradila mi kamarádka Andrejka, ať si na ten výroční porculán nechám dát i naše rodinné motto - Já tady na té oslavě bydlím.

To bylo kdysi, děti byly malé a já měla narozeniny. Nevím, co to Davida popadlo, ale přijel z Prahy s krabicí chlebíčků. Děcka blbá to ale vůbec neznala a zvedala šunku i lososa, koukala se, co je pod nimi a čím je to namazané. Ten nechtěl rajče, ten vajíčko; sahali na to, patlali to. Do toho na stole tam převržený hrneček s čajem, tam spadlá okurka, tam vlašský salát. Nechtěla jsem si ale to narozeninové mecheche nechat zkazit, a tak jsem v jednu chvíli pozvedla číši s bublinami a naoko teatrálně pronesla: "Děkuji, že jste na přišli na mou oslavu!"

"Já tady na té oslavě bydlím,"
utřel mě prostřední syn a věta vešla do dějin naší rodiny.
...
Teď nám jubilejní podnos visí v kuchyni nad dřezem, kdo nejedl rajčata ve školce, je nejí stále, ale my s mužem už jsme jiní. Šediví a spoutaní. Finančními závazky a společnými zážitky. Viděli jsme spolu sochu sochu Svobody i vezli dítěti adventní kalendář do nemocnice. Řvali na sebe, a pak spolu týden nemluvili. Chodíme spolu běhat, ale ještě jsme si neutekli. Děkuji Ti, vážím si toho.

7 komentářů:

  1. Mirko,
    čtvrt století, to už chce velkou dávku tolerance, odvahy a vzájemného pochopení!
    Přeji Ti moc, ať spolu prožijete, minimálně ještě jednou tolik, ve zdraví a v lásce!
    A talíř, je velmi osobní a originální dárek!
    Ať ho David po Tobě nikdy nehodí. ;-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ilon,

      a koukala jsi na ten odkaz - dala jsem ho tam nejdřív špatně, až teď je správně? Promiňňň

      Vymazat
    2. Přiznávám se, koukala, ale až teď. ;-) Velmi netypický a umělecký dárek. Ale je fakt, že láska prochází žaludkem. ;-)
      Vlastně, ale tady úplně stačí ten motiv na talíři, už více k snědku není potřeba!

      Vymazat
  2. Milá Roso, to je krásné výročí, ale já hádám, že tím to nekončí, naopak začíná, držím palce, ať přicházejí jen hezké a milé příběhy do rodiny. Jiřina z N.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Souhlasím - jdeme na to!

      Děkujeme za přání, Jiřin, a těšíme na všechny veselé i jiné legrace života!!

      Vymazat
    2. Přesně, vítané jsou pouze legrační, rozdováděné a příjemné zážitky - ty ostatní nebrat. Jiřina z N.

      Vymazat
    3. A že jich je, party číslo dvě ...

      Vymazat