Loni se mi povedlo podat ruku Martinu Veselovskému, Daniele Drtinové nebo Jiřímu Macháčkovi.
Fotila jsem pro značku Notino, kdy vznikla tato fotka.
A srazila mě srnka.
Ne, nepřepsala jsem se. Ona srazila mě, ne já ji. Jela jsem v noci z kina a ona mi skočila přes kapotu. Přestože jsem měla pocit, že se mi o auto jen tak opřela bokem, ráno jsme s mužem vyndávali z adaptivního tempomatu pinzetou její chlupy. A přestože se to všechno muselo stát jen sedmdesát dva hodin před naší cestou na Korsiku a oprava škody na autě nás stála zlaté prase, ráda bych se s tou srnou znovu potkala a usmířila se.
Loni moje sestra po jedné svatbě, dvou dětech a sto letech dokončila vysokou školu a my slavili její promoce.
Loni jsme s mužem poprvé plavali závod Kazínská míle na Berounce.
A kousek od stejné řeky jsme letos hezky opravili starý dům, aby se nám v něm krásně žilo. A to oko, co mi z těch sedmi šťastných měsíců rekonstrukce cuká - to je to druhé, co nejde na fotce vidět.
ŠŤASTNÝ ROK 2025
Milá Roso, hodnotím tvé humorné a opepřené události. Jiřina z N.
OdpovědětVymazatTo je koření života!
Vymazat