Petra Soukupová: Věci, na které nastal čas

Ta kniha je výjimečná. Do strany dvě stě jsem je všechny tři nenáviděla - Richarda a Alici - náš ústřední manželský pár knihy, i spisovatelku Petru, která mě spolu s nimi zatáhla do tak hluboké a husté partnerské nudy. Ríša trpí vztahovou hluchotou, bodej by ne, když mu Alička takřka nikdy neříká nic zajímavého. Za to naše hlavní hrdinka A. se rozhodne v životě uvařit - protože, co je pro rodinu víc vařící matka?! Takové ženě přece nelze nic(!) vytknout. Takže když se pak jejich vztahové cesty paralelně rozvolnily, byla jsem jako čtenářka nejšťastnější a milostné stránky o manželské nevěře jsem hltala jednu za druhou. Ten kontrast se Petře Soukupové povedl mimořádně, stojaté vody banálních hovorů manželů po x-letech a (ne)úspešné pokusy o (ne)výchovu obou jejich dětí vystřídaly žhavé doteky rukou na baru, vášnivý pravidelný sex a vše bylo zalité růžovým sluncem. 

Jako čtenář jsem si v druhé polovině románu P.S. taky fantasticky užívala časové zpoždění děje. Zatímco vy už víte, co se stalo, prožijte totéž ještě jednou znovu z pohledu druhé strany. A tak jestli nás Petra Soukupová uměla vnitřně roztrhat například v románu Zmizet, kde nám syrově představila dětské prožívání tragédie, tentokrát půjdete až na kost s opuštěným partnerem/partnerkou (nechci prozradit) a spolu s ní/ním nebudete chtít uvěřit tomu, co se stalo. To by mi přece Richarda/Alice nikdy neudělal/a. Tak mě to bolelo, když jsem četla upřímné neuvěření románovým lžím; odloženým příjezdům na chalupu, brzkým odchodů nebo pozdním návratům z práce. Dokud to jednou všechno neprozradí jeden rozdivočený pes.

Dokonale zábavná pasáž o tom, jak žena začne posílat totožné mms svému muži i kolegovi z práce mi v hlavě už zůstane navždy. A vy si jistě budete umět sami dobře tipnout, kdo na fotku totálně bombastické večeře reagoval lakonicky "Vyrážím." a kdo se naopak mohl přetrhnout v košatých slovech chvály adresovaných především samotné autorce domácí krmě. 

Petro, děkuji. Bavila jsem se opět parádně, pozorně do sebe vstřebávala každé vaše přesně zvolené slovo, co si ale budu pamatovat navždy - je poslední věta románu. A i když je v ní slovo "možná", pro mě platí fest!

...

A vám budoucím čtenářům nejnovější český román doporučuji, máte-li rádi přímé vyprávění o (bývalé) lásce a napjatém rodičovství, díváte-li se rádi na svět dětí jejich očima nebo jestli vám krize středního věku klepe na dveře, či už jste ji pozvali dál.

Ať se vám kniha líbí.