Lenka je román o silném poutu silné matky se silnou dcerou. Autorka Anna Fodorová se v něm nechala inspirovat svým vztahem k mamince Lence Reinerové, ale pro mě jako pro čtenáře byla linie mezi skutečností a autorskou licencí zcela nerozeznatelná.
Před patnácti lety se knížky poslední německy píšící pražské spisovatelky Lenky Reinerové četla opravdu hodně a ji jsem milovala. Román Lenka je výrazně jiný. Civilní, plný lásky i pochybnosti. A přestože už od počátku knihy tušíte, že se hlavní hrdinka nachází na sklonku svého života, celý děj nespěje k bolestnému úmrtí, nýbrž ke spisovatelčinu projevu v Bundestagu, na který se tato zkušená dáma pečlivě připravuje. A svou řeč si píše i na lůžku v londýnské nemocnici, na kterém se ocitne po nešťastném pádu přes koberec při návštěvě své jediné dcery, která od roku 68 žije právě v britské metropoli.
A znovu říkám, jako čtenáři se mi těžko rozlišovalo, co si Fodorová k ději přidala, protože vše výše zmíněné se skutečně stalo. O to rychleji a intenzivněji jsem se nechala ponořit dovnitř jejich rodiny a žila tam s nimi. S přesnou, úspěšnou a sebejistou matkou se stále pevným tahem na branku i s váhavou, avšak citlivou a věčně se tázající dcerou. Měla jsem je ráda obě. Trefnou matku i potrefenou dceru, i když tu možná maličko víc. Právě na dceři jsem obdivovala její neustálou otevřenost novému, její ptaní se a zpochybňování. Postava dcery si je v románu dost nejistá sama sebou, stejně jako byla hlavní hrdinka v knižní prvotině Fodorové První terapie. V knize Lenka však obě hlavní ženské hrdinky i další role vystupuji autenticky, vtipně a vždy vypointovaně.
Moc jsem si užívala silné popisy hutné kosmopolitní atmosféry v současných londýnských špitálech. Tavící se kotel národností, etnik a ras. To se Fodorové podařilo vylíčit výjimečně. Stejně jako pro mě už navždy zůstane nezapomenutelná scéna s vrácenou knihou dceři, protože matka už na nemocničním stolku nemá tolik místa. I když tu brožuru napsala právě její dcera. A dost věrohodně na mě působilo i prostředí Ústřední vojenské nemocnice v Praze a všech jejich zaměstnanců, kam byla hrdinka Lenka později převezena.
Čtěte Lenku! Kdo milujete knížky, které mají začátek a konec. Kdo milujete pražské reálie.
Kdo milujete své matky a své dcery. A kdo se nebojíte číst (a přemýšlet) o traumatech a rodinných tajemstvích.
...
Děkuji, Roso, za tip, knihu určitě přečtu. Paní L.Reinerová je mi známá.
OdpovědětVymazatJiřina z N.
To mám velikou radost - o krásných knížkách, Jiřin, schválně píšu, abych je nemusela jen tak odložit!
Vymazat