sobota 14. listopadu 2020

Plán na neděli


Když jsem v roce 2015 dopsala knížku To je moje, netušila jsem, že mě život obdaruje potřetí a já budu mít spolu s Týnkou možnost si knížku sama vyplňovat a lepit. Ale snad ještě dojemnějším překvapením je pro mě skutečnost, že pamětní deník si můžou mezi sebou navzájem dopisovat i sourozenci. A právě tyto jejich vzkazy a postřehy jsou úžasně syrové, pravdivé, přímé a plné lásky!

Týnečku to teď baví nejvíc na světě - otevřít si kufřík na vzpomínky, prohlížet si, ptát se mě a ochat nad svými vlastními miminkovskými kousky, oblečky a relikviemi. Za to Kubka se s tím nepáře a sestře do knihy rovnou napíše, že jí občas říkáme Týniště.

A jak to máte u vás? Trávíte současný čas doma plněním restů? Máte v knížečce dopsáno? A píšou si tam už vaše děti samy?

A jestli u vás Mikuláš nosí balíčky za okno, nepřehlédněte ani náš něžný látkový pytlík právě na to.


Náramek z porodnice a Týnka stále nechápe, jak mohla mít tak uzoučké zápěstí.


Na cestu životem.







Budou jí čtyři a už ví, co ji baví!


A už zmíněný mikulášský pytlík, který vám na tiché uklízení hraček zůstane celý rok!

2 komentáře:

  1. Rosi, dojemný to je. Je to fakt dar ta Vaše Týnečka. Jste nádherná rodina. A já chci umět fotit, jako ty!!! Buďte zdrávi tam u Berounky.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Leni, děkuji děkuji.

      V posledních dnech už moc nevím, kde čepovat optimismus - tak se snažím z každé maličkosti udělat si velikou radost!

      Smazat