Olympijské hry 2020

Náš týden v Jizerských horách byl ve znamení mírového soupeření ve sportovních i intelektových schopnostech. Začali jsme v gala, v naškrobených letitých prostěradlech a zlatých špercích a z papíru si vyrobili olivové věnce, abychom mohli vítězit. Na zahradě po třešní nám vlála olympijská vlajka a i metály na krk jsme si vyváleli a na zlatou, stříbrnou a bronzovou barvu nastříkali sami.

Po odpočinkovém odpoledni u rybníka Pod Smrkem jsme den na to podali svůj osobní|životní rekord, když jsme všichni do jednoho vylezli po svých na Frýdlantské Cimbuří (900 m n.m.) a poslední finálový den si to rozdali v odpolední bojovce a následně se nechali ověnčit medailemi. Každý si vyzkoušel třetí, druhou a první příčku v pěti kategoriích - Sportovní vytrvalost, Sportovní rychlost a um, Olympijské vědění, Výtvarné umění a Kamarádství, fair play a práce pro olympijskou vesničku. Abychom v sobotu už bez programu vyrazili pěšky na přírodní koupaliště do nedalekých Hejnic, kde jsme u oběda potkali - věřte nevěřte - Štěpánku Hilgertovou!!

...

Tak hezky jsme se měli.

S sebou jsme si vezli knížky Zamarovský, V.: Vzkříšení Olympie, Augusta P.: Jak se žilo ve starověku, Obrázkový atlas starověkých civilizací a Atletika Cesta na vrchol - která děti naprosto nadchla.

Oblíbili jsme si výborný edukační youtube kanál Českého olympijského týmu.

Hráli spolu kvíz Olympijské hry do kapsy.

A u mě na pinterestu také najdete všechny osmisměrky, křížovky a omalovánky, které jsme si k olympijských hrám připravily pro případ dlouhé chvíle či dlouhého deště.

Dnes nosím - letité prostěradlo, maminčiny půjčené šperky z osmdesátek a jeden zavírací špendlík.

Božská zahrada na chalupě Bílý potok v Jizerkách.

Jak na olivový věnec - ruličku toaletního papíru natřete na zeleno, nastříhejte na pět dílků a navlékněte na pruženku. Ave, Caesar!

Fantazie v podobě samoobslužného stroje na zmrzlinu hned ve vedlejší chalupě.

Jeden za všechny, všichni za jednoho a máme vlajku!

A odpoledne na louce věnované desetiboji.

Profesionální poloha těla při hodu dětských oštěpem.

Skok do dálky.

A před večeří na chalupce ještě honem sportovní pexeso od Londji.

A tak se dělá vlastní medaile - ze samotvrdnoucí hmoty si vyválíte placku, skleničkou vykrojíte kolečko a vrškem od tempery vytlačíte pět olympijských kruhů. Dírku na trikoloru prošťouchnete brčkem. 

           Lážo plážo odpoledne u rybníku Pod Smrkem.

A největší cesta našeho života - deset kilometrů, bambilion svačinek a celý den!!

V pátek jsme ještě všechny pěkně vysušené a ztvrdlé medaile nasprejovali patřičnou barvou.

A před závěrečným ceremoniálem namalovali vlajky států světa na kameny z blízkého Bílého potoka.

A pak už přišly medailičky a dárečky domů na památku - fanouškovské šály.

(To, že se skutečná olympiáda v Tokiu nekonala, nám maličko chybělo. Stejně jako byla škoda, že zrovna v kinech "neběžel" Zátopek. Mít příběh je vždy nosné! My si to ale užili a vy můžete třeba za rok!)