čtvrtek 23. května 2019

Jak se šije kabelka


Týnka začala na dvě dopoledne v týdnu chodit do školky a já začínám - tam, kde jsem před třemi lety skončila.

Šiju. Když jsem si na jaře dva tisíce šestnáct chystala ke spuštění svůj kabelkový e-shop, netušila jsem, že do Vánoc stihnu krom malého on-line obchodu přivézt na svět i jednu velkou holčičku. Nikdy nezapomenu na jedno zničené ráno, kdy jsem s obřím břichem ještě v našem podolském bytě stlala v ložnici peřiny a přitom vyčerpaně řekla muži, že už dál nemůžu a že ten e-shop zavřu. "Tak to ani náhodou! Vždyť kolik ti to už dalo práce!!!", šokoval mě můj manžel. On, který se posledních dvacet roků (ve dne v noci) snaží, aby mi bylo na světě dobře a krásně, mě najednou bude držet u nočních šichet prosezených u stroje?!?

Podpořil mě, a pak ještě asi tisíc krát, a tak jsem dneska, kde jsem. Tři děti mi nikdo neodpáře, ale už mám něco času, něco ticha a něco prostoru, abych to teď mohla rozbalit. Štočky látek i podnikání. Abych se mohla soustředit. Zamyslet. Napadnout. Rozhodnout. Abych byla nová. Abych byla pořád svá! Toužím vymýšlet tašky a taštičky, po kterých bude toužit každý. Chci z nejdivnějších látek stříhat tradiční Mitnik. Chci v nejčistší kvalitě rozdávat ženám radost.

Přitom mám z podnikání migrény. Bolí mě hlava ze strachu, že se to neprodá. Že jsem příliš investovala do materiálu; do reklamy. Ale třeští mi hlava za čelem, i když je všecko rychle pryč a já nestíhám doplňovat sklady. Nebaví mě sázet na jistotu (kýče). Kabelkové focení na klice dveří mi denně sežere tolik času, a ty naše děti mají taky hlad pořád. Když se mi daří, pláču, že nemám čas vymýšlet tvůrčí inovace, do kterých bych mohla vrazit vydělané peníze. Když se mi nedaří, jenom pláču. Moc dobře už umím odhadnout váš vkus, přesto mi na některé rosistické produkty sedá doma prach.

Jsem talentovaná? Nechybí mi vzdělání? Mám raději učit dějepis? Jaká je moje cena? Kolik na hodinu? Co jsem? Marketingová ředitelka? Obchodní ředitelka? Umělec? Vývojář? Skladnice? Proměnila jsem svůj nikdy nevyslovený sen v práci. Mám svůj ateliér i daňového poradce. Mám své fanoušky. Jméno. Při výběru látek a koženek zažívám těžko popsatelný rauš, ze kterého skáču radostí|životem a kterými mi zároveň přináší můj vyhlášený zenový klid. Našla jsem se v tom. Potřebuji k životu pravidelnost, krásu, lad a dřinu. A přesně o tom moje šití je. A teď už jen dokázat za dvě dopoledne v týdnu vystřihnout díru - do světa.











20 komentářů:

  1. Roso, krásné fotky.

    Doporučuji investovat do řezací podložky, pravítek a řezacího kolečka. Sice to není tak fotogenické jako nůžky a krejčovský metr, ale je to přesnější a rychlejší.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Také mě ty nůžky překvapily.taštičky jsou půvabné.Moc zdravím a držím palce,Mirka

      Vymazat
  2. Milá Rosa neboj si skvelá žena, len si stále neveríš na 100 percent. Ale to tak má byť. To je život a zvládaš ho. Užívaj detičky a svojej tvorivosti, dokiaľ môžeš. Bola som na tom podobne ako ty, tri detičky, veľa zákaziek, domácnosť , záhrada a mnoho iných koníčkov. Z pomocou iných som zvládla aj inak nemožné. Rada chodím na tvoj blog. Držím palčeky, s pozdravom Lenka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Leni,

      díky a ať se u všem u vás moc dobře daří!!!

      Vymazat
  3. Milá Mirko,
    s nadšením, hrdostí a láskou nosím vaší kabelku (přesně v těch barvách, ze kterých je toaletka na fotce). Miluju ji. Rozsvítí každý můj kousek oblečení, je unikátní, úžasná. Kdybych sem uměla vložit fotku, tak to hned udělám:-) Chci tímhle vším jenom říct, že i když máte pochyby a je to někdy asi sakra těžké, přesto stojí vaše tvorba za to a dělá radost. Třeba někdy přijde doba a přestane vás to bavit nebo živit a vrátíte se k dějepisu, ale dokud v sobě cítíte ten tah a touhu, tak to rozhodně stojí za to. Až zdědím nebo vyhraju kopec peněz, koupíme si s rodinou dům a já skoupím všechny vaše kabelky, i ty , na které si sedá prach, protože všechny jsou krásné a unikátní. Díky a držte se Jitka z Brna

    OdpovědětVymazat
  4. Milá Rosičko, já myslím, že to děláte výborně, číst Váš blog je potěšením pro duši a kabelky jsou nádherné. Ráda čtu životopisy umělců a z nich je zřejmé, že self-doubt je normální součástí tvůrčího procesu.
    Keep it up!
    emili

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Oukej, Emili, jedu dál - protože každý den je pro co šít!!!

      Vymazat
  5. Mila Roso,to jsou klasicke obavy podnikatelu.Budete je mit casto,nekdy vic,jindy min.Na tehle vlne jedu 10let a uz bych nemenila.Je to nekdy pekne tezky,nejisty,ale zaroven taky krasny a inspirativni.At se dari!Lenka

    OdpovědětVymazat
  6. Ani nevíte, jak vám rozumím. Já jsem tu odvahu dřív neměla. Až odrostly děti a přišel důchod. Přece jen trochu jistoty. Ale těší mě to velice. Ráda vás čtu a držím palce a přeju do dalšího tvoření hodně sil a nápadů. Z. O.

    OdpovědětVymazat
  7. Milá Roso, nemá se to, ale musím říci, že vám závidím... to, že jste se rozhodla... Mne by to strašně těšilo, šiju celý život pro radost, ale živím se tím, co jsem vystudovala... Já mám to účetnictví taky moc ráda, ale nic nepotěší, jako ohmatávat štůčky látek a kombinovat barvy... tak možná v důchodu... na opuštění svých jistot nemám "koule"... tak vám držím palce, Eva

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Evi,

      cest ke štěstí je myslím v životě více! Moc Vás zdravím a ať to s Vámi šije!!!

      Vymazat
  8. Roso moc se mi líbí jak píšete. Sorry kabelku si ušiji sama, ale nikdy nebudu tak krásně a vtipně psát. To stříhání na žehlícím prkně, ten metr a nůžky mě taky dostávají. Do kolen. A ten pořádek kolem stolu. Když odnesete ten šicí stroj nikdo nepozná, že je to šicí koutek. Bavíte mě. Moc. Monika

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Moni,

      zamyslím se nad sebou ... a pak o tom zase něco vtipného napíšu! Pusu.

      Vymazat
  9. Mila Roso, ano souhlasim delate to (siti a blogovani) bajecne, s laskou a nadsenim, jste velmi inspirativni a tvoriva, jen tak dal, at se dari! Iva

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ivo,

      děkujuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuu a teď show must go on!

      Vymazat
  10. Dobrý den,
    moc díky za Váš článek. Ono to na blogu vypadá tak jednoduše, jak si tak vychováváte tři děti, sem tam si střihnete nějaké šití a mimochodem vyhráváte různé soutěže... :) Je dobré si uvědomit, kolik je za tím práce a momentů, které na blogu nejsou. Držím vám palce se vším co děláte, ať se vám daří!
    A P. S. určitě byste byla skvělá i jako dějepisářka! :) Pavla

    OdpovědětVymazat