pátek 8. února 2019

Organizéry za lepší cenu


Zlevnila jsem organizéry do kabelky. Všechny. O třicet procent.
Takže teď stojí jen 500 korun a moje nabídka pro vás platí do příštího pátku 15. února.


A když jsem si šla prohrábnout svou kabelku, s čím bych vám je nově nafotila, uviděla jsem tam knížku, a tak mě napadlo, že vás dneska ukážu pět knih, které jsem četla v poslední době. Pět knih, které mě přiměly nespat. Pět knih, díky kterým si ani nevšimnete, že vám někdo skáče po hlavě. Pět knih, které vás donutí ukrást si každičkou volnou vteřinku pro sebe, jen abyste si mohli číst.

Hana od Aleny Mornštajnové pro mě patří ke knihám, kde si už navždy budu pamatovat každý záběr, každou scénu, každou postavu. Při čtení se mi chtělo plakat, při čtení mě bolelo celé tělo - a teď nemám na mysli jen finální koncentrační scény. Bolela mě duše, jak to vyprávění tragického životního příběhu jedné moravské židovské rodiny bylo krásné.

Rudišův Český ráj jsem dočetla teď o víkendu a byla jsem spokojená. I když nejsem ani vášnivý saunař, ani muž. Číst si (velmi reálné) dialogy partičky gentlemanů zavřených v horké páře či ledovém bazénku mě bavilo především z pohledu ženy a pro pohled na ženy. Smála jsem se, vdovce jsem litovala, bikerovi stranila.

Pražské jaro od Simona Mawera mi v zimě přinesl Ježíšek a to mnou pohnulo. Šedesátkové reálie. I ty britské. I ty československé. Hodně mládí. Hodně sexu. Hodně svobody. A taky hodně nadějí a iluzí. A k tomu všemu ještě politika, diplomati, Sověti, agenti i ti dvojití. Hned, co jsem tu knížku dočetla, jsem měla šílenou chuť se do ní pustit znovu, i přes tolik otevřený konec, jaký snad v jiném románu ani nepamatuji.

Teorii podivnosti čtu zrovna teď. Sáhla jsem po ní po rozhovoru s Pavlou Horákovou v páteční příloze Lidovek a do stránky sto jsem na výsost spokojená. Hlavní hrdinka v mém věku. Sarkastická intelektuálka. Se zvláštním citem pro zvláštní věci. Navíc se děj odehrává v hnusných ulicích mé milované Prahy, která mi furt tak chybí. Ach!

A pak Margit. Ta je Davidova! Tu jsem mu dala a my teď s ní doma žijeme. Jíme podle ní. A dost často si ji bereme do huby. Krom názoru na polotovary, domácí sladké pečení, zato dětské školní svačiny bez cukru, mě osobně velmi potěšil její přístup k nutné potřebě prokrastinace. Ten považuji za nosný!

Ať se vám líbí. Ať máte čas!




6 komentářů:

  1. Děkuji za tipy! Hana čeká doma ve frontě na přečtení a Rudiše a Margit nadělím muži. U nás sladké svačiny zatrhla paní učitelka (za mě dobrý!). Lea

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. U nás jsou svačiny o s t r é téma, aneb až umřeš hlady, tak za námi nechoď, Kubko!

      Vymazat
  2. Domácí sladké pečení jste teda zrušili?😭😁

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To právě naopak - cukry z lásky jsou BLAHOdárné!!!

      Vymazat
  3. Mě Hana dost zklamala, chyběla mi větší hloubka, ale závěr (ta pointa!), přiznávám, mě s ní knížkou smířil. Jasně, neprozrazovat. A taky to téma někoho, kdo by rád umřel, ale nemůže, zlo (záměrné - nezáměrné) páchané na blízkých... A jo, dám asi autorce ještě šanci :). A sladkému pečení teda rozhodně! A prokrastinaci...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já zas Hanu viděla zprava zleva na instagramu, a proto jsem takhle silný kalibr nečekala (ach, ty stereotypy ...)

      Nejocenitelnější pro byla ta civilnost a kontinuita lidských dějin. Jako že ne rok 1945 a konec všeho zla, ale životy (přeživších) šly dál. To je pro mě velmi inspirativní i do hodin dějepisu!!!

      Vymazat