čtvrtek 7. února 2019

Náš dům v Marianne Bydlení


Chodila jsem si jej tenkrát půjčovat do havířovské knihovny Luna. Dát sedmdesát pět korun za časopis Moderní byt pro mě jako pro studentku Ostravské univerzity bylo, vzpomínám si, nemožné. Hltala jsem v něm hotové interiéry, byty i domy, ohlížela lesklé stránky; hladově listovala tlustým magazínem. Po čase mě ale strohé vyprázdněné bydlení s výrazným německým nádechem přestávalo bavit.

Když jsem pak studovala v Praze, zamilovala jsem se jinde. A snad kromě prvního čísla, které nevyšlo sólo, jsem si koupila všechna Marianne Bydlení na světě. Jejich žité proměny Před a Po jsem uměla zpaměti. Časopis jsem si pořizovala za odměnu a jednou za měsíc jsem ho dala vždy celý najednou, od úvodníku Pavlíny Blahotové až závěrečnou pozvánku k výletu po Česku. Prohlížela jsem si a snila, vystřihávala a lepila na zeď, něco malého objednávala z e-shopů a jako výraz mé skutečné dospělosti jsem si nástupem do prvního zaměstnání zaplatila celé roční předplatné(!).

Když jsem se stěhovali z Vinohrad do Vršovic a z Vršovic zas do Podolí, postupně jsem stará nasyslená čísla povyhazovala, aniž bych tušila, že právě v dětském vršovickém bazénu se jednou budou společně koupat se slavnou Andreu Beranovou. Nepoznala jsem ji! Ale okamžitě jsem zatoužila, aby se ta třicetikilová kráska v oldschool koupací čepici a luxusních jednodílných plavkách, co svému synovi nese gaťky i oběd v těch nejkrásnějších cestovních taštičkách, se mnou kamarádila. A když mě pak ABíčko poprvé pozvala k sobě domů, měla jsem až závratný pocit, že jsem skutečně vstoupila do Andrejčiny říše časopisových divů.

Ale časy se mění a dnes mi můj muž zakazuje Andree konzultačně volat pokaždé, když nám chci domů pořídit něco nového. "Vyber to nejdražší šedé!," radí mi David vtipně parodujíc designérčin skutečně vytříbený vkus. Jenže tak to není. Já jsem zdoběna a právě díky Andree není náš dům cirkusem. To díky ní se nám v něm tak hezky žije.

A když k nám loni v létě přišel fotograf časopisu Maminka, nemohl pochopit, že náš dům zatím nikdo profi nefotil a jeho vášnivé okouzlení naším stoletým domkem u trati nakonec nabralo takovou hloubku, že spolu se svou ženou dnes mají stejnou retro marockou koupelnu jako my. Poklony a spokojené pokyvování hlavou jsem slyšela i od tříčlenného týmu Marianne Bydlení, který k nám nakonec skutečně přijel minulý listopad. Strašně jsem se na to životní focení těšila a stálo to za to.

Až do té chvíle jsem totiž vůbec netušila, že nafotit dům trvá celý den. A netušila jsem ani, že se stejný dream team u nás objeví ještě jednou, teď v lednu - aby si přijel pro jednu jedinou|chybějící fotku naší šedivé kuchyně ánfas! Prostě profesionálové, které chcete mít doma furt.

...

Tak čtěte! Dozvíte se i, v čem jsme s Andreou neshodly.


17 komentářů:

  1. a jak tedy vypada ta kuchyne kdyz je zabydlena ? :-)

    OdpovědětVymazat
  2. Andrea je skvela, v jejim byte bych chtela bydlet. Chodily jsme spolu na uni a nakonec je dobre, ze zmenila drahu ucitelky na designerku, jde ji to paradne! Zdravim!

    OdpovědětVymazat
  3. Wau, tak to je krása. Bude v časopisu i jméno té krásné sedačky, do ktéré jsem se právě zamilovala? Či vyběhnout do obchodů s časopisy nebo nikoliv. Díky Radka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Radu,

      já to tam nenašla, ale klidně napiště do redakce - oni tam jsou nejlepší!!!

      Vymazat
  4. Gratuluji a nedivim, ze je tam vas interier. S Andreou by chtel kamaradit asi kazdy:-), pusobi moc mile. Vam jde zase desne dobre to psani! Jako byste mi cetla myslenky s tim uvodem a koupi casopisu - tech strohych /ja uz je pak taky nechtela/ a pote Mar. B. Jen ja bych to tak nikdy nedokazala zformulovat. M.

    OdpovědětVymazat
  5. Rosičko, běžím pro bydlení... ihned!..večer si zalezu s čajem do křesla a budu se kochat...nádhera..moc gratuluju a mám ti dojem, že teda jedeš jako dráha!!..je to naprosto úžasný:-)! pusu Tereza

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju děkuju - jsem tady jen pro vás! ... :o)

      Vymazat
  6. Já Vás prostě miluju. Vaše psaní i Andrejčiny proměny. Moje první číslo Marianne Bydlení je prosinec 2005. Od té doby nechybí ani jedno. A protože se mi stýskalo po úvodnících Pavlíny Blahotové, vlastním i všechna čísla Nových proměn bydlení. Moc gratuluji a fandím Vám. Jste úžasná! Ilona

    OdpovědětVymazat
  7. Rosi, už jsem přečetla a bylo to skvělé .-) Mariane bydlení mám předplaceno po několikáté, občas jsem zběhla jinam, ale zase se pokorně vrátila. Mějte se krásně, baví mně to s vámi.
    Iveta

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Však oni taky měli lepší a ne úplně lepší roky! Ale co tomu šéfuje Karolína, je ten časák strašně, ale strašně krásný!!! Až jsem se bála, abych jim to nekazila ...

      Vymazat
    2. Karolíno,

      bylo to skvělé! A právě historku, o tom jak jedeme autem, syn zvrací a já mu jednou rukou přidržuju pytlík u úst a druhou upravuju plánek v telefon, aby by mi muž v cílové destinaci a po uzávěrce řekl, že tam přece chybí jedny balkonové dveře, tu si dycinky nechávám jako small talk to lepší společnosti!

      A za úsměv obrovsky vděčím Zuzaně Veselé - dala asi 250 000 šancí mě slušivě vyfotit, včetně toho, jak na mě houkla: "Tady se postav a opři o zeď, to ti udělá hezky dlouhé nohy ..."

      Já vás prostě miluju všecky a těším se brzy ciao!

      Vymazat
  8. M.B. kupuji už léta pro dceru a samozřejmě ho pročtu od první do poslední stránky.Paní Roso,máte úžasné bydlení,dýchá z něj pohoda a harmonie.Přeji spoustu nápadů do budoucna.

    OdpovědětVymazat