čtvrtek 23. listopadu 2017

Fotky, které jste nikdy neměli vidět


Do dramaturgie blogu mi zatím nekecají, zatím.

K čemu se Kubka a Miki ale rozhodně vyjadřují – to je moje focení. Když jsem je naposledy poprosila, jestli by se mnou spolupracovali (za nocleh a stravu) na produktových obrázcích k naší nové látce a kolekci To je moje, souhlasili. Bylo podzimně prázdninové volné dopoledne, tak proč ne?!

Já jsem – jako ostatně u všeho v mém životě – měla (bohužel?) naprosto přesnou představu, jak by výsledné fotky měly vypadat. Jaké slunko by na nich mělo svítit. Jaký detail by měl patřičně vyniknout. A dokonce i jak by se tihle dva (až tři) moji mazlíčci měli navzájem na sebe tvářit. Realita života ale onen den zpytlíkovala úplně jinak. Původně měl v tu dobu být doma s námi i David a pomoct mi, což ale neklaplo a on zatím o pár kilometrů dál v Praze opět řídil svět. Pro mě by zas možná bylo lepší, kdybych toto ráno strávila pečlivým balením všeho a všech na náš rodinný prodloužený víkend v Orlických horách, ale riskla jsem to jinak.

Honem jsem telefonem uprosila sousedku, že si přijedu půjčit peřinu její nejmladší dcery. Opravdu nevím proč, ale žádné z mých děcek nemá na spaní standardní velikost deky pro děti. Až dosud mi to nikdy nevadilo a fakt, že jsem jim všecka (sebedražší) povlečení vždy přešívala na míru jsem prostě brala jako jednu (z těch milionů) náročných věcí, které pro ně dělám z lásky a ráda. Nacpala jsem tedy honem Kubu, Mikeše i Týnku na zadní sedadlo a vyjela autem o pár ulic dál. Jen co jsem jsem zahnula do první zatáčky, hned mi cinkl na mobil kurýr, že si dnes přijel vyzvednout mé balíčky o dost dřív oproti pravidelnému svozu, a jestli mi to nevadí … Zařadila jsem tedy v obci šestku, obratem vyzvedla cíchu a frčela zpátky. Týnečka už do oběda nevydržela a zalomila to v kočárku, zatímco kluci byli (jako vždy!!!) zcela plní energie – i s prázdnými žaludky – to naplno rozjeli.

Tyhle fotky jsou prosím naprosto jejich styling. Tak vidí moji značku oni. Věci, mezi kterými vyrůstají. Produkty, jejichž zkušební makety, vzorníky i zamítnuté pokusy dobře znají. Designové kousky, o kterých ví, jak mi na nich záleží. Pohádali se u toho (Mikeškovi se teď tak rozvinuly vyjadřovací schopnosti, že Kubuš by ho zabil). Ale výsledek stojí za to. Originálně jsem vám tyto snímky nikdy nechtěla ukázat; nejsou profesionálně dobré a patří spíš do našeho rodinného alba. Ale! Mají v sobě dobrou energii, pravdivost, obrovské zaujetí a víru v sebe sama.

Hoši, děkujem!
















K.O.L.E.K.C.E.
...
Polštáře, pytlík na hračky, vzpomínkový kufr a pamětní knížka.

8 komentářů:

  1. Užity design v akci! To me baví ;)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Hej, familie, stíháte se vrátit na Mini?

      Vymazat
  2. Krásný všecko:) Těším se na mini. A ty písmenka budou k mání taky?:) Katka

    OdpovědětVymazat
  3. Roso, ty fotky jsou krááásné :-). Přesně tak jak mají být. A to fakt :-).
    Mám dva kluky a plně to chápu.
    Katka z Km.

    OdpovědětVymazat
  4. Kdepak styling, to je přímo zátěžový test! :-)

    OdpovědětVymazat