čtvrtek 5. ledna 2017

Tomu říkám Pokojný porod


Týnka se nenarodila na porodním sále.
To jsme nestihli.

...

V úterý ráno v poradně mi můj zastupující lékař sdělil, že vzhledem ke zdravotním obtížím, kterými aktuálně trpím, je nutné už porod vyvolat. Obratem jsme spolu uzavřeli džentlmenskou dohodu, o které se nesmí nikdo nikdy dovědět: že on mě právě odesílá k hospitalizaci na lůžkové oddělení, zatímco já se po cestě tam na hodinu záhadně někde zdržím. Vrátila jsem se totiž ještě na otočku domů, abych si sama dobalila porodniční tašku a na rozloučenou se pomazlila s blijícím Kubou a Mikešem s průjmem, nebo to měli naopak?! To už si teď nevzpomínám.

V porodnici jsem pak dostala lůžko vedle paní, že na zrození svého prvního potomka napjatě a pod léky čekala už druhým dnem. Já ulehla na postel, otevřela si Elle a vyčkávala trpělivě spolu s ní. Když jsem navečer přes břicho začala cítit, že už začíná jít "do tuhého", zavolala jsem si Davida. Ten přišel a opatrně si v civilu usedl na kousek nemocniční postele k mým nohám. Vůbec jsem neměla silné bolesti, nic k prodýchávání. Stále jsem ležela na levém boku a pravou ruku jsem si položila do jeho dlaně a chvílemi ji svírala. Když se za tmy střídala večerní směna, řekla jsem nové sestřičce, že už bych to viděla na sál. Ona mě vyšetřila a můj odchod odmítla. Sdělila mi, že vyřeší ještě jednu dámu, a pak jsem na řadě. Když jsme se obě viděly za čtvrt hodiny, hlásila jsem ji, že už opravdu považuji za vhodné odejít z pokoje na porodní box, že narození mé dcery už je nasnadě. Odpověděla mi, že není a že už přece musím vědět, že porod je nepříjemný a bolí. Mě zas tak nic nebolelo, já jen cítila, že moje chvilku už je(!!!) opravdu tady. Ten tlak byl jasný. Když sestra přišla potřetí, sál opět odmítla, ale rozhodla se mi natočit monitor, bez nějž prý tam stejně nemůžu odejít. Zatímco mi obě sondy přes gumu umísťovala na pupek, došlo mezi mnou a ní ke slovní přestřelce, po které ona opět opustila pokoj a to na dobu, kterou já neumím odhadnout, aby (vzápětí?) a nahlas ve futrech širokých šoupacích dveřích na chodbu vykřikla - "Honem, tady paní rodí!"

Následovala scéna jako když hvízdne v Poplachu v kovářské uličce. Zazněl dupot slonic a ve vteřině vletělo do místnosti asi patnáct žen. které obklopily celé mé lůžko od hlavy až k patě. A v místech kde už byla viditelně Týnčina hlavička, mi položila sloužící lékařka s dokonale souměrnou tváří úlevně svou ruku a všichni jsme čekali na mou druhou (a poslední) kontrakci. V tu kratinkou/nekonečnou chvíli jsme měla pocit, že rodím snad v Indii. Všechny ty ženy nade mnou. V pastelově barevných halenách. Ve stejnokrojích s obrázky či vzory. Tolik lidí, mačkajících se vyděšeně a nesehraně na/vedle sebe. Stačil ale jediný pohled Davida - na jeho široce roztažené rty v úsměvu a jedno pevné mrknutí očí, to byl pro mě v ten okamžik zcela jasný signál, že všecko je na dobré cestě. Za to lékařský personál byl viditelně nesvůj a kdo mohl, honem si ještě navlékal sterilní rukavice, které z přistaveného vozíčku v rohu místnosti rychle dealoval překvapivě právě David. Já vím, on je hvězda tohoto blogu a miláček vás všech, ale tohle mě vážně pobavilo. Femme fatale mudr. mého v reálu opravdu sdosti dispraktického muže dokonce nazvala Panem šikulkou. Vůbec nechápu, že on dokázal ty igelitové pytlíky tak rychle a obratně otevírat. A když jsme u toho otvírání ... Já pak zatlačila ještě jednou a čtyřkilová Týna byla na světě s námi. Následovalo trošku zmatků: "Podej mi to!", "Ne, tamto", "Držíte, paní doktorko?" "Nedržím", "Držím." a už jsem měla naši Valentýnu, zrozenou a mžourající, na svých prsou. A div že nás to obě neodfouklo, jak si v tu ránu všichni kolem oddechli. Ony se smály, já jsem se smála, David se usmíval a někdo vykřikl: "Jee, ten je šikovnej!" "To je chlapeček???", vykulila jsem se. I mrkli jsem se všichni pod jednorázovou podložku, do které bylo čerstvé miminko provizorně halabala zahaleno, ale nebyl. I zasmáli jsme se tomu zase huronsky. No, říkám vám, byla to sranda, ten porod na pokoji.

A pak konečně došlo na mé (dřívější!) prosby a byla jsem odvezena na sál, kde přišly zvláštní dvě hodiny. V mém životě opět velmi mezní. V potemnělé místnosti. Po drobných vyšetřeních/ošetřeních už tam ani z personálu nikdo nebyl; jen noc, David, já a Týna. Ta chvíli na hrudi, chvíli v náruči, zatímco my dva rodičové si povídali. Euforicky, ale tiše. Šťastni, snad jako bychom měli hlídání a vyšli si spolu někam navečer. Chvíli jsme řešili naše zelené chlapečky doma, pak nový dům, stěhování, mrkli na spící holčičku, a pak zase probrali parkety v obýváku, stěrku na schodech a rok 2017 vůbec. Potom jsem tu novinu zavolali našim/vašim, dopili nemocniční čaj a já si skočila do sprchy. Voňavá v noční košili jsem na to po svých odkráčela na novorozenecké oddělení, kde mi příštích tři dny nejedna dobrá duše řekla: "No, vy vypadáte, že jste snad ani nerodila ..."

Ať žije Valentýna!

54 komentářů:

  1. Naprosto krásné....přeji Vám i malé Valentýnce hodně zdraví a celé rodině ať jste šťastni. Milena

    OdpovědětVymazat
  2. Krásný, gratuluju a všechno nenej:) Bára

    OdpovědětVymazat
  3. ...a tak to má být...:) ze srdce vám všem přeji ať si naplno užíváte ty první voňavé a křehké chvilky... a Valentýnce? Té přeji zdraví, dobrý apetit a přesvědčení, že se v noci spinká :) Martina

    OdpovědětVymazat
  4. Velká gratulace! Já to měla tak u třetího velmi podobně, sál jsme stihli, ale nikdo mi nevěřil, že rodím, smála jsem se celou dobu :-). Hodně zdraví všem! Marcela

    OdpovědětVymazat
  5. Sakra, to je zena cinu, ta Valentyna. Vsecko si to tam uvnitr odmakala sama, aby maminka nemusela. Asi videla, ze mas uz tak dost starosti s blijicimi brachy. Preju, at ji to vydrzi, at je Tvoji pravou rukou. To budete mit doma peknou 'holcici partu'. Tesime se na vas. Pusu M.

    OdpovědětVymazat
  6. Jako u mě, když šla na svět druhá Markéti, taky jsme nestihli a druhý den se doktorka divila, kdy že jsem to rodila:) (zato ty další 2 porody nožkama vzhůru, nic moc) Gratuluji!!

    OdpovědětVymazat
  7. Výborná historka :-) Ostatně jinou bych ani nečekala :-D

    OdpovědětVymazat
  8. Zdraví, nádherná historka, břečím tady jak želva. Měla jsem to podobně, i má sestřička tvrdila, že ne porod ještě nebude a při druhém dítěti byste měla vědět, že to tak rychle nejde a že to bolí. Jenže za 10min, došla jsem na sál, byla malá na světě. Tatínek to o 5min nestihl, poněvadž musel 36km za námi dojet, ale bylo to rychlé, krásné a Barunka byla na světě ani nevím jak. Bratr můj mi odpoledne v den porodu řekl, že vypadám jako bych vůbec nerodila. AŤ je malinká zdravá a vy jste šŤastní. Martina

    OdpovědětVymazat
  9. Moc gratuluju k holčičce. To je příběh, ty máš vždycky něco extra:) Přeji spoustu štěstí, zdraví a inspirace do nového roku,pa Majda

    OdpovědětVymazat
  10. Krásné,i já jsem naměkko..přeju vám holky moc zdraví a nejen vám, ale i klučičí posádce doma Hanka

    OdpovědětVymazat
  11. to bylo symbolický, milá Roso, milá Týnko, hodně zdraví a radosti!

    OdpovědětVymazat
  12. Holky jste nádherný .... a zvládly jste to jako když jste se domluvily ....bude to pohodářka Týnka♥

    OdpovědětVymazat
  13. Moc gratuluji!
    Mám dojem, že čeští porodníci třetí a další porodníci moc neumí. Nám se před měsícem narodila třetí dcerka a taky mi tvrdily, že ještě musíme tři hodiny počkat a hele byla venku... švagrová porodila třetí v autě před porodnicí po té, co ji před hodinou propustili domů...

    OdpovědětVymazat
  14. Roso, moc gratuluji. S první dcerkou jsem to měla podobně, ale bez tatínka. Ti tam tenkrát ještě nesměli.

    OdpovědětVymazat
  15. Porod s příběhem:))). Směju se, bulim, jásám a ještě jednou gratuluji!

    OdpovědětVymazat
  16. Porod mých snů, ale potřetí to riskovat nebudu. Mě vždy pobaví, jak zdravotníci vědí líp, jak matka, kdy bude rodit. Kamarádku tak dr. poslal z kontroly domů, protože prý to ještě není ono, i když ona jako zkušená rodička (čtvrtý porod) tvrdila, že ano. A tak se jí dcera narodila doma v koupelně, byla na to sama. Nic moc zkušenost, ještě si stihla přivolat záchranku a nechat jim otevřené vstupní dveře.

    Ať se Týnce na tomto světě daří tak lehce, jak lehce se narodila.

    OdpovědětVymazat
  17. No ty krásko! Chvíli jsem měla husinu, ale většinou se smála od ucha k uchu. Holky šikovný.

    OdpovědětVymazat
  18. Nadherny pribeh, se synem - prvorozenec - jsem to mela malinko podobne, jen ja si na ten sal nakonec dobehla - pry "rychle, rychle" - pobizela me sestra. To se to beha pri zaverecnych kontrakcich! No ale dobre to dopadlo:-). Tak hlavne to zdravi a at slecne alespon castecne ta dravost, s jakou se vehnala na svet, vydrzi:-). M.

    OdpovědětVymazat
  19. ...tak tomu říkám příchod :-) s chlapečkem(sic! oslaví brzy druhé kristovy 44)
    jsem pochodovala po porodnici 5dní než se rozhodl, že jako jo, dodnes je to velmi přemýšlivý muž, než se do něčeho, pustí má naštudováno...
    dcera se narodila sice v porodnici, ale ještě než mně stačili přijmout, a je z ní rychtovná ženská, než se ostatní rozhlídnou, má hotovo :-) tak přeji Vám i Týnce ať to klape...jarka

    OdpovědětVymazat
  20. Moc gratuluji! Není nad instinkty ženy... Mohly by to občas sestry a doktoři respektovat. Možná to je pro dotyčnou poučení pro příště (kéž by) :-) Užívejte miminka!

    OdpovědětVymazat
  21. ♥ Krása! Vy jste prostě hvězdy! Obě dvě (tři) :-)

    OdpovědětVymazat
  22. Holky krásný, buďte zdravý a šťastný! A i ti vaši tři muži, samozřejmě...;-) P.

    OdpovědětVymazat
  23. Nádhera, tolik klidu ve Vás muselo být, když jste takto porodila, gratuluji celé rodině a díky za sdílení úžasného porodního příběhu. Při čtení jsem se celou dobu bezděčně usmívala s vámi :-)

    OdpovědětVymazat
  24. Blahopřeju!!!!! Jiřina

    OdpovědětVymazat
  25. Až jsem se dojala. Krásný! Gratuluju a přeju hodně zdraví a vše nej všem. Jste úžasní!

    OdpovědětVymazat
  26. Podobné zážitky trojmo:-)
    Ste šikulky, krásne a životaschopné!
    Všetko najlepšie!

    OdpovědětVymazat
  27. Ach, čtu jednim dechem. Jeste jednou gratuluji. Jsi uzasna sikovna a nejlepsi. Diky, ze jsi se podelila.

    OdpovědětVymazat
  28. Uf teda. Jsi hrdinka. Totiž obě jste. Mávám, objímám...

    OdpovědětVymazat
  29. Roso,
    já jsme od tebe ani jiný porod nečekala ;-D
    Vidíš, čtvrtý porod už by jste s Davidem zvládli sami doma ;-)
    Jinak přeji Valentýnce stejně bezproblémový a celý pohodový život jako při narození.
    Znáš starší francouzský film Studentka ?
    Tam hlavní hrdinkou byla také Valentýna :-)
    Oběma přeji hodně zdraví a lásky a ať Vás Ti Vaši kluci rozmazlují a modré z nebe nosí!

    OdpovědětVymazat
  30. Krásné :-) Mě při třetím porodu, který mi vyvolávali, nesl na porodní sál doktor....já se jen bála, aby měl pak ještě sílu mě odrodit :-))
    Hodně zdraví Vám všem :-))

    OdpovědětVymazat
  31. Milá Roso, hlavně, že jste všichni zdraví a šťastní :) Lucie

    OdpovědětVymazat
  32. To je krásný :) Můj třetí porod byl vlastně docela nuda. Připadalo mi, že na sále přímo překážím, když se nic neděje. Dělo se akorát posledních 10 minut, kdy se malá drala na svět. Byla jsem si mohla s sebou vzít klidně i štrikování :) Tak hodně zdraví celé rodině, ať můžou velcí bráchové pořádně obhlídnout sestřičku!

    OdpovědětVymazat
  33. Roso, Vy jste krásná a Valentýnka je velekrásná!
    Moc gratuluji ke štěstíčku a ať jste doma skvělá parta:-)
    Téma porod v nás ženách probouzí chuť vzpomínat.
    Soucítila jsem s Vámi, když mě 3x nebo 4x odmítla sestra pustit na wc, s tím, že přece ONA VÍ, že se mi nechce, že ve skutečnosti je to jen nutkavý pocit.
    Omlouvám se slabším povahám, ale to co se při začátku porodu ocitlo silou gejzíru na dr i na dveřích, nebyla plodová voda, jak jsem si myslela...
    přes první výkřiky syna jsem se v slzách omlouvala snad i klice.
    A prý jsem jedna z mála maminek, která dostala primáře do postele.
    Klekl si nade mnou a rukama jak lopaty jemně tlačil syna dolů.
    A sestra šla od výtahu po čtyřech:-)
    Ani nestihli vyplnit příjmové papíry.
    Valentýnko, vítej!
    Magda

    OdpovědětVymazat
  34. Velká gratulace mamince, tatínkovi, sourozencům. Valentýnce do života jen a jen to nejlepší!!!
    Krásné dny
    Katka ♥

    OdpovědětVymazat
  35. Krásné jste to popsala, jak jinak, humorem sobě vlastním:) ještě jednou moc gratuluju. Petra

    OdpovědětVymazat
  36. Krása, gratuluji k dcerce! :)

    OdpovědětVymazat
  37. Rosicko, moc obdivuju vtip, nadhled a velkorysost s jakymi jsi tento unikátní zážitek popsala. Ta "zdravotní sestra" -no comment, ale hvezdnemu manželovi 3X sláva. Valentince a tobě VIVAT! Klukům zdravé zažívání ;-)

    OdpovědětVymazat
  38. Přečetla jsem váš příspěvek a tekly mi slzy. Moc pěkné. Přeju vám všem jen to nejlepší do dalšího života. Věra

    OdpovědětVymazat
  39. Čtu si to po ............é, nevím.
    Roso, jak tu bylo řečeno/napsáno, Vám byl takový vtipně napínavý porod souzen:-)
    A neskrývaně závidím tu intimní chvilku ve třech...syn se narodil v půl2 odpoledne a na romantiku nebyl čas...
    Valentýnka se má, že je ve Vaší rodině!
    A to si pořád vybavuji, když jste psala o narození Mikuláška:-)
    Mějte se moc hezky!
    Magda

    OdpovědětVymazat
  40. Tak nějak by to mělo být,nač porodní sály.. Člověka ty přesuny stejně jen stersujou...akorát toho personálu na závěr,tam bylo možná příliš... A trochu mě děsí, že ani v porodnici člověk nezastaví ten věčný mumraj myšlenek..
    I když chápu, tři děti, jsou tři děti..Ať se vám mooc daří a přeji hodně sil.. Jinak střevní viroza kolem Vánoc řádila i u nás �� zdraví Bára

    OdpovědětVymazat
  41. Týnko, vítej na světě💛 Rosi, nádherně napsané a prožité... blahopřeju moc💐💐💐

    OdpovědětVymazat
  42. To je skutečně hmatatelné štěstí. Připomněla jsi mi ty naše euforické okamžiky. I když teda ne na pokoji. Ale je to prostě zázrak, s každým dalším človíčkem snad ještě intenzivnější. Gratuluju vám moc.

    OdpovědětVymazat
  43. Moc gratuluji a přeji hodně štěstí do dalších dní. Podobný porod jsem zažila pře dvěma měsící (akorát jsem rodila na vyšetřovně při monitoru... chvíli před tím se mně ještě sestra ptala, zda chci jet ještě domu :) a Váš článek mi to vše připomněl - tu krásu,ta pohodu a veleštěstí. Děkuji
    Petra

    OdpovědětVymazat
  44. Roso, chtěla bych napsat něco krásného, na oplátku za Tvůj blog, který mne často potěšuje Tvými články a přístupem k životu. Je to velmi inspirativní. Ale na některé události v životě chybí slova. Tak děkuji za to privilegium, že mohu s Tebou prožívat tak krásné chvíle, ordinovala bych Tvé postoje a způsob jak si zpracovala chování zdravotní sestry těhotným maminkám v rámci předporodní přípravy a gratuluji, Valentýnka je krásná, to jak se drala na svět a nic ji nezastavilo, nečekala na sál mluví o tom, že to bude holčička velmi šikovná, bude si vědět rady i se situacemi , které jsou v životě náročné a bude umět žít. Jak by také ne, vždyť má dobré základy ve statečné mamince a láskyplném tatínkovi. Požehnaný rok 2017 Vám všem!

    OdpovědětVymazat
  45. Neuměla bych to napsat lépe než Vlaďka nade mnou.
    Jen tak na okraj,nebyl takový efektní vstup do života vaší malé plánovaný, že ne?
    PS:smajlík s přivřením oka
    Ivan z Jihlavy

    OdpovědětVymazat
  46. Obr velika gratulace Roso :)) To bylo teda napinave! Ja mela s Laurinkou podobny zazitek, pan doktor mel tolik prace s papirovanim a naslednou pauzou, ze stihl pribehnout taky az na posledni chvili :D To je jeste musel muj muz privolat, kdybych tam byla sama tak ani na ten zvonek nedosahnu.. :)) Ale i tak, krasne to bylo, aspon je na co vzpominat. Uzivejte rodinko <3 papa K.

    OdpovědětVymazat
  47. Nádherné, aj slzička sa vykutálela :) Pôrody - to je moje, strašne rada si spomínam na tie chvíle, presne pri treťom pôrode som to mala podobne, sestričky mi nechceli veriť, že rodím :) No jo, pri treťom to už proste žena vie a cíti. Držím palce, ste krásna rodinka a je krásne ako ti to do tretice s dievčatkom vyšlo. Zuzana

    OdpovědětVymazat
  48. Mám doma 2 malé chlapečky a na konci měsíce se nám má narodit ještě holčička:-) Celé těhotenství mám před očima vaši rodinu a konkrétně tento článek působí skvěle proti strachu z porodu:-D
    Teď už je Týnka velká šikovná holčička a příchod na svět má takto krásně zaznamenaný na památku.

    OdpovědětVymazat