pátek 14. října 2016

Tipy na stěhování


Ne snad že by naše stěhování bylo už na spadnutí.

Ale nové podlahy přes pupek nepoložím a příčky v místnostech svých egem taky neposunu. A tak dělám, na co stačím. Mám plán a postupuji. Měřím, vymýšlím, měřím. Vybírám, objíždím showroomy, hladím si vzorky, lehám si na ně a osahávám dřez uvnitř. Vídám se s truhlářem. Sedím s projektantem, sedím s designerkou. A až napjatě sleduji jejich následnou vzájemnou a rychlou mailovou komunikaci, která se místy stává až překvapivě intimní. Třeba v pasáži o výběru velikosti naše sprchového koutu - kdy úvodní neshoda skončila u přesného(!) popisu kdo, kdy a s kým se, do jaké lázně kdy vlezl a nevlezl. A co se tam dělo dál, to už raději ani vědět nechtějte.

Mé pole je taky přestěhování našeho rodinného cirkusu. Termín je nejasný, ale dům už nám pevně stojí, a tak maličko můžeme začít.

Poprvé v životě jsem se stěhovala na kolej. Sbalila jsem si rychlovarnou konvici a malou cestovní žehličku, co mi dali naši, do tašky přidala desatero kalhotek a odjela na koženkové sedačce vlakem směr Praha - Hlavní nádraží. Nastěhovala jsem se rovnou k Davidovi na pokoj a ukončila tak jeho punkový styl bydlení: třeba věčně přehozený mokrý ručník přes jedno furt otevřené křídlo dveří universalové skříně. A kdoví, čemu všemu jsem mu tehdy na břevnovské koleji ještě udělala přítrž.

Podruhé už jsme se stěhovali spolu. Stali jsme se sousedy Jiřiny Jiráskové, po známosti si pronajali maličkatý byt, který původně sloužil jako bydlení pro služku, to jen komunisti z něj udělali skutečnou garsonku a my si začali užívat luxusního života na královských Vinohradech. Tehdy jsme se přestěhovali metrem A, sbalili jsme si dvě tašky, hrnec (já), basketbalový míč (on) a plakát k filmu Dannyho parťáci (zase já). Bydleníčko to bylo rozkošné, měli jsme dvě válendy, šatní skříň a peřináč. Ledničku vedle vany a dvouplotýnkový vařič tamtéž. A zpívat radostí z prvního skutečného soukromí a vlastní lásky jsme si mohli hlasitě do světlíků.

Potřetí jsme se stěhovali do Vršovic - v době, kdy ještě nebyly hispterské a smrdělo to tam. Vlastní nábytek jsme neměli, a tak nám na knížky a duchny stačil vypůjčený červený tranzit. Pronajali jsme si (pro nás!) neskutečně prostorné dva pokoje a kuchyň k tomu. V pátek jsme se přestěhovali a v sobotu odpoledne si na Zličíně za peníze, co mi Česká spořitelna vyplatila za červený diplom, koupili postel Malm, knihovnu Billy a jídelní stůl Ivar se dvěma židlemi. Na kolenou jsem vydrhla fleky od cigaret na taky pronajatém koberci, v obýváku pověsila fajnovou záclonu, co mi dala má teta k promoci a v ložnici zase na garnýž rozvěšela bělostné předlouhé závěsy, které máme doteď. Byl to výprodej z Ikea za stovku a za jejich zkrácení na míru jsem tenkrát dala švadleně kila dvě. Dodnes se tomu směju, a tak si přeju, aby tyhle dva kousky s námi byly napořád. Zbláznění z nového opravdového bydlení jsme si koupili ještě věž a repro bedny a do zbláznění poslouchali soundtrack k filmu Tajnosti: na Ninu Simone spolu tančili z pokoje do pokoje.

Jenže s jídlem roste chuť, a tak zatímco má sestra s přítelem se právě vrátila z Floridy a spala po příletu vedle kufrů na matraci na zemi, nám stejné zářijové sobotní ráno pod okny přistavila stěhovací Avia a my se hnuli do rezidenčního Podolí. Stěhováci v tichosti překračovali dvě spící čokoládová těla a nosili naše věci pryč. Už jsme měli s sebou i ručníky i cíchy i psací stůl. Ale stejně bylo do večera po všem. Znovu jsme jen smontovali naše skandinávské dvojlůžko, a protože v bytě ještě nebyla ani kuchyň, ani lednička, ani funkční topení, jen teplá tekla - vychladili jsme si brut na sychravé pavlači a Velký den uzavřeli ve společné vaně.

Během uplynulých deseti let jsme měla pocit, že náš byt je obrovský. Měla jsem pocit, že je tak obrovský, že s workoholickým mužem a sama v kvartýru bez dětí se zblázním. Taky jsem měla pocit, že s jedním batolátkem na mateřské se unudím a ze dvou pak, že naopak zešílím. Pořídili jsme si tři vestavěné skříně, koupelnový nábytek na míru a na pavlač lavici a k ní gril. A nakonec jsme si pořídili ještě holčičku! Kterou už přes samé kabelky a knížky a bublinkaté obálky na knížky nebude kam dát. Tak my jdeme. Stěhujeme se popáté. Kamarádka taky s pěti člennou rodinu mi dala krásný tip, že než uvnitř oni upravili svůj dům snů, pokaždé když tam jeli, naložili do kufru auta jednu banánovou přepravku knih a odvezli ji tam spolu s sebou, čímž se při finálním stěhování zbavili jednoho velkého břímě. A co vy? Máte prosím vlastní zkušenost, co se vám oplatilo, když jste sami zvedli kotvy s plno sviští na palubě? Děkuju vám. 

48 komentářů:

  1. Mila Roso, ctu Vas dlouho, komentuji poprve. Sama jsem maminka dvou kluku, manzel touzi jeste po holcicce, tak uvidime.
    My jsme se stehovali z prazskeho bytu do vysneneho domu jen s prvnim prckem ve veku 9 m ihned po jeho dokonceni.
    Osvedcilo se mi dukladne balit do krabic/pytlu, ty precizne znacit a do excelu si pak psat, jaky okruh veci v te ktere krabici ci pytli najdu.
    A stehovali jsme se 2 Fabkama a 1 Favoritem natrikrat:-) i postel a knihovnu jsme tak prestehovali:-)
    Preji krasne posledni dny plne vzpominek ve starem a rychlou rekonstrukci, at jste brzy v novem a my, zvedave, mame co virtualne okounet:-) Bara

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Baru, děkuji moc za podporu a vyhlížím tě příště!

      Vymazat
  2. Stěhovala jsem se v mládí pravidelně - v září na internát, později kolej, v červnu domů. Mezitím párkrát na prázdniny do ciziny. Pak na Slovensko. Pak do Brna. Do Belgie. Ale to všechno bylo bez nábytku, jen oblečení a knihy. Dvakrát stěhování v rámci rodného města s mužem. Ale zatím bez dětí a velkých kusů nábytku, stačil vozík za auto na pračku. Do roka nás čeká stěhování, a to teprv bude mazec, ten náš pidibyt jsme zvládli dokonale zaskládat věcmi, děsím se předem a těším se velmi.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. U nás vozík taky bude,
      tedy kočárek ... :o)

      Vymazat
  3. Milá Roso, onu Little Girl Blue miluji díky Tajnostem dodnes.
    A jediná zkušenost, co se týká stěhování ... nebrat s sebou to, co je mi k ničemu. Takže hodně sebezapření a vyhodit věci nadbytečné, rozbité, nepotřebné, ještě lépe poslat je tam, kde budou k užitku. To se mi za má čtyři stěhování vyplatilo už několikrát.
    PS: Jo a zaúkolovat celou rodinu a ještě kamarády, to je taky príma :-D

    Tak držím pěsti :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Rozbitá se v těchto dnech nejvíc občas cítím já, ale sebe já teda beru, to zas jo!

      Vymazat
  4. Stěhování s dítětem jsme zažili jednou (naštěstí). Věcí jsme měli dost a já vše pečlivě zabalila do krabic a popsala seznamem obsahu a do které místnosti v novém tato krabice přijde.
    V brzké (doufám) budoucnosti nás čeká další stěhování, ale tentokrát už se třemi dětmi. Počítám s tím, že tam postupně budu vozit věci, jako sezonní a uložené ve sklepě. Jakmile na novém budou zamykací dveře, budu to tam hrnout pod tlakem. Už teď dělám čistku věcí, které nejsou potřeba. A že jich je! Šílené, co je člověk schopný nashromáždit za pár roků.
    Jarka

    OdpovědětVymazat
  5. Zase skvělé čtení, moc hezky se při tom oddychuje. Stěhovala jsem se pravidelně každý rok z koleje/privátu zpátky na léto k rodičům. Pak jedno stěhování už v ČR z koleje na privát a z něho o tři roky už do prvního vlastního. Měli jsem půjčenou dodávku i s řidičem (kamoš) a osobní auto od manžela z práce (vlastní jsme neměli). A stejně jsme to museli párkrát otočit, to jsem si myslela, že moc věcí nemáme. Teď po 8 letech a dvou dětech si to ani nechci představit.

    Začít balit už teď je myslím dobrý nápad, po trošku věci, co i půlrok nebudete potřebovat (jako ty knihy, vzpomínkové předměty, kola, lyže apod). A popisovat si všechny krabice, klidně i detailněji, pak se ty věci líp hledají. A jasné je vyhazování před balením, asi bych použila metodu Marie Kondo - která věc v tebe nevzbuzuje radost, pryč s ní.
    Taky bych, až to opravdu vypukne, zabalila věci pro děti a pro vás na první dny, než se alespoń trochu zabydlíte, sepsat si seznam těch nejpotřebnějších a ty dát spolu do krabic a vybalovat jako první (jako např. kartáčky, oblíbené plyšáky na spaní a pod.) Už se těším na první reportáž z nového bydlení.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jasné, Marii K. před stěhováním poděkovat a vyhodit! Díky díky.

      Vymazat
  6. My se stěhovali taky několikrát, na intr a kolej každoročně vlakem, do pronájmů půjčenými auty a do našeho vlastního bytečku v mínus 20°C dva dny před Vánocemi vším, co jelo:-)
    Jinak jsem si také vše značila, každou krabici očíslovala a stručně popsala a pak v úhledné excelovské tabulce podle čísla a podrobnějších informací přesně věděla, co v které je. Stěhování nebo rekonstrukce je nejlepší čistka na vše nepotřebné. Tak ať ten přesun zdárně zvládnete! :-)

    OdpovědětVymazat
  7. Na mě šly úplně mdloby, když jsem to četla :-D představa dalšího stěhování (stěhovala jsem se celkem 15x za posledních 11 let) je můj noční běs a to máme zatím jenom jednoho psa.
    Mně se tedy při posledním stěhování vyplatilo zainvestovat do krabic, aby byly všechny stejné a dobře se do toho náklaďáku skládaly, žádný tetris. Každou pak označit velkým nápisem místnosti, kam ji mají stěhováci odložit (a místnosti pak pro ně označit i velkým štítkem na dveřích), společně s drobnějším písmem napsaným obsahem. Jedna krabice pak vždy sloužila jako KPZ, s nezbytnými kousky pro přežití před vybalením - něco do kuchyně, něco do koupelny, a k tomu každý kufr s oblečením na první dny. Peřiny a polštáře jsem pak vždy zabalila čerstvě povlečené, tak, aby se jenom rychle vytáhly a vyhodily na postel, která byla vždy první věc složená ještě než chlapi donosili všechny krabice :)
    Jo a nikdy se nám nevyplatilo balení příliš dopředu, pak byl celý byt zaskládaný a nemohla jsem nikde nic najít. Vždy jsem zvládla udělat hurá balení, vše do 48 hodin - jeden den vyhazujeme, druhý den balíme zbytky.

    Přeji krásné plánování a rychlé stěhování, až přijde čas.
    Martina

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Skvěle - voňavé duchny, to chci!!! Děkuju ti.

      Vymazat
  8. Úžasné. Moje rada. Nejprve hodně VYHAZOVAT pripadne ROZDAVAT, pak dobre POPISOVAT, nadepisovala jsem i do jake mistnosti a co to je uvnitr, a hlavne poradne NAVARIT. Nam stehovali vzdy kamaradi a nakonec na to vsichni vzpominame. Byl to nakonec super den zakonceny spolecnym jidlem servirovanym na bananovkach. Jo a pak si zabalit tvladt kufr nejnutnejsich veci asi tak na dva dny. Vyhnes se pak panice v hledani v krabicich treba naplasti, kalhotek nebo hrebenu 😂 Pac a pusu bez rámusu.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Zatím jsme ve fázi: bábovka a víno,
      ale píšu si: příště guláš se šesti!!!

      Vymazat
  9. Vedela som ze sa dockam(knihy). Je sice v elektronickom vydani, nevonia po papieri, no kapitilku po kapitolke ju v poradi- ty napises, my citame- pomali luskam:)
    My byvame uz treti rok na tom istom mieste. Zacina ma to nudit. A viem, ze raz to opat pride(stahovanie). Vdaka stahovaniu som sa naucila nezhromazdovat zbytocnosti a uhnala som si vecne bolesti krizov. Ak nepocitam kazdorocne stahovanie na internat v puberne, tak 6x. Z toho sme pocas troch rokov udrziavali dve domacnosti vzdialene od seba 150km a v nepravidelnych intervaloch sme sa do tej vidieckej domacnosti presuvali na prazdniny, predlzene sviatky a a vikendy. Balenie je moje hobby:)

    OdpovědětVymazat
  10. Postupné stěhování je fajn, ale jen v případě, že je možnost věci bezpečně uložit do doby, než se nastěhujete finálně. Neustálé přesouvání krabic nebo jejich přeskakování asi není to pravé ořechové (a řemeslníci by asi nebyli nadšeni). Záleží také na rozsahu plánované přestavby. Knížky plné prachu (a ten má zvláštní schopnost dostat se ledaskde i přes pečlivé balení) nejsou moc fajn. Takže bych asi dala přednost průběžnému třídění věcí ve stávajícím bytě. Hanulen

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Když to mé natěšení je tááák veliké ... :o)

      Vymazat
  11. Roso, stehovala jsem se krome koleje jen jednou , primo do naseho domu a bez deti, kompetentne tedy neporadim. Jen preju, at to v pohode date, a vy jo, a hlavne, at jste tam stastni!!! M.

    OdpovědětVymazat
  12. Milá Rosičko,
    nevím, jestli dům "dotáhnete" před stěhováním, to je důležité vědět.
    Pokud ne, je Vám jasné, že některé věci, např.knihy, uložíte do krabic na delší dobu.
    Já se stěhovala s jedním prckem 2x, a protože jsem chtěla mít přehled o věcech, vždy balila dopředu, ale věci zůstávaly uložené ve starém. Za poslední stěhování jsme dali 10 tis. (120 km) a bohužel, dodnes některé věci leží v krabicích a myslím, že už je k životu ani nepotřebuji :)))
    Být Vámi, začnu velkou čistkou ve stávajícím bytě a postupně balím do banánovek, které pečlivě popisuji velkým písmem. Buď převážím, ale spíš ukládám na jeden komín.
    Držím Vám palce, ať to odsejpá!!!
    Tereza

    OdpovědětVymazat
  13. S pěti dětmi, velikánskou knihovnou a množstvím hadrů odpovídajícím sedmičlenné rodině.
    Vyplatilo se mi dopředu zabalit všechny knihy, obrazy a řekněme dekorace, i když těch moc nebylo. Prostě to, co může zůstat zabalené dalšího půl roku. A pak jsme pokaždé, když jsme jeli "na dům" odvezli několik beden knih a postupně i křehké věci, které jsme nechtěli svěřit stěhovákům, protože tohle už na žádné kamarády nebylo. I tak se velká Avie otočila s nábytkem dvakrát. Jo a jak říkají všichni přede mnou, POPISOVAT. Taky jsem si jela koupit narychlo kalhotky a šampón :). Dvakrát jsem se stěhovala v devátém měsíci, přežít se to dá všechno!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Kalhotky - nechodit naostro v novém městě!!! - píšu si.

      Leni, děkuju moc.

      Vymazat
  14. Milá Roso, stěhovali jsme se několikrát, jen jednou už s dětma.Byli nemocné a v 1.tř. Do toho jsme stěhovali i rodiče. Celkem masakr na který nerada vzpomínám.Ale dali jsme to.
    Spíš mám takovou čerstvou a smutnou připomínku, která mi ale hodně dala. Během dvou let mi zemřel tatínek a letos i tchýně a pokaždé jsem třídila jejich pozůstalost. Tak to byla škola a to v tom, že člověk se má obklopovat pouze věcmi, které má rád, ke kterým má opravdu nějaký citový vztah, nechat si věci potřebné a užitečné a zbytek rozdat, příp.prodat či prostě vyhodit. Pak jsem to vzala i doma tedy"zgruntu", vytřídila lecos a nechala si to co mám ráda,má nějakou hodnotu, užitkovost a zbytek pryč. Ulevilo se mi.Prostor se pročistil,vyjasnil a kdybych se nahodou někdy ještě stěhovala, půjde to líp.
    Tak ať se vám všem dobře bydlí! :)
    katka

    OdpovědětVymazat
  15. Sama jsem se stehovala od detstvi mockrat, pres tri ruzne kontinenty, a dodnes se stehuju rada. Jsem holt kocovnice a na vecech nelpim. Vzala jsem si muze rozvazneho, co nenavidi stehovani a veci momentalne nepotrebne peclive rovna do komory.
    Za devet poslednich let, co jsme spolu, jsme se stehovali (pro me jen) ctyrikrat, z toho jednou do Ciny a jednou do USA, a pokazde se muz dusuje, ze to je naposledy. Toz to nevim :), ale co vim, ze v unoru se stehovat budeme se dvema detmi urcite, a to poprve do vlastniho.
    Tip na baleni: chce to rytmus. Otevrit vino, pustit si hudbu, udelat si misto na tri hromadky - vyhodit, prodat/darovat, zabalit - a zacit rychle tridit. Nepremyslet! (alespon ne moc)
    A nepoustet muze k baleni knih. Muz totiz vezme kazdou z knih (mame jich pres 1 tunu) do ruky, otevre ji, kousek si precte, kousek mi precte, rozvazne usoudi, ze tuhle knihu si NEKDY jeste precte a da si ji na hromadku zabalit. Konci po tydnu, schvacen fyzicky i mentalne, s krabicemi pretekajicimi VSEMI knihami (vcetne skript ze skol, kam uz desetileti nechodi, a pruvodcu zemi, kde zrovna probiha obcanska valka).
    Jiny tip asi nemam - jen prehodit mysleni na to, ze stehovani je prima :) To nekdy cely proces docela usnadni. /Cukrinka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Stěhování je bezva,
      stěhování je bezva,
      stěhování je bezva ... moje nová mantra, nádech, výdech ...

      Vymazat
  16. Na jaře nás čeká stěhování do domečku. Se dvěma malýma dětma a já těsně před porodem. Jsem na to dosti zvědavá :-D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Myslíme na sebe, to je jasná páčka!

      Vymazat
  17. Nejlepší pomocnicí při stěhování byla moje sestra. Neměla k věcem z našeho bytu žádný vztah, a tak dokázala bez milosti vyhazovat. Já jsem stejný typ jako manžel z předchozího příspěvku - skoro do každé knihy z našich dvaceti metrů jsem nahlížela, začítala se a nebýt mé sestry, čtu ještě dnes. Ona mě od knih odehnala, vyfotila jejich řady v knihovně a s citem zabalila. Podle fotek jsme je pak bez problémů do knihovny naskládaly a bylo to hned jako "doma".
    Ovšem dodnes, když něco hledám, vidím tu věc na místě ve starém bytě, ale v novém nevím kde je :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ano ano, taky jsem si říkala, že se budu chodit dívat sem na blog - jak jsme to mívávali ... :o)

      Vymazat
  18. my jsme se stěhovali z Brna do Prahy, z velkého domu do velkého bytu, před dvěma měsíci, také se třemi dětmi, i když maličko staršími. Proběhlo to v pohodě, i když s popisováním banánovek jsem to trochu flákala. Důležité bylo kromě výše řečeného - 1. zbavit se co nějvětšího počtu dětí na co nejdelší dobu. 2. všechno co nejpečlivě naskládat do stěhovacích aut, aby člověk ušetřil jízdy a mít silné chlapy (ať už stěhovány nebo známé), kteří to odtahají 3. banánovky jsme si vždy dopředu zamlouvali v nejbližším supermarketu, byli tam na to už zvyklý

    Hodně zdaru.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Hned běžím do našeho kolonialu na rohu - díky!

      Vymazat
  19. Milá Roso, myslím, že stěhování je ješte v nedohlednu. Soudě podle vlastní zkušenosti a podobnosti mého a Vašeho muže. Nedovedete si představit rekonstrukci paneláku 3+1 v podání mého intelektuálního manžela. Tvalo 5 let (!!!) než jsme se finálně nastěhovali... Držím pěsti a přeji hodně štěstí na řemeslníky ;-) Katka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ou jeee, to neee - můj muž byl, je a bude ředitel, na práce my máme jiné šikovné velké muže!

      Vymazat
  20. Milá Rosi,

    stěhování do lepšího je radostná a pozitivní událost, takže je třeba se na tu hrůzu přesunu těšit a je dobré si to připomínat.Furt!...dál asi být trochu boss a delegovat úkoly, způsob "všechno sama" obvykle končí zhroucením sil i duše.
    Stěhovali jsme se před pár lety z 2+1 do novostavby, trvalo to zhruba necelý týden a cca 4.den mi partner oznámil, že barák už je úplně plný
    /krabic/ a musíme postavit další.Tato situace taky může nastat, krabice jsou všude a velmi neskladné...Některé jsou u nás dosud nevybalené a asi nikdy nebudou.Vyhazování až po čase je tak tudíž mnohem snadnější, takže
    se nezdržujte váháním co ano či ne pokud momentálně nebudete jistá,
    zbavíte se toho třeba jindy a jinde. A nebo taky ne, život v novém ukáže.
    Přeji hodně štěstí a sil a ať Vás Váš pověstný humor neopouští!
    S úsměvem jde všechno líp...:)
    E.M.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Okej, píšu si do seznamu: Hlavně nezapomenout zabalit humor!

      Vymazat
  21. Moje stěhovací kariéra v Praze je také pestrá.Čtyři roky na koleji Blanice.Na Masarykovu jsem potřeboval jen batoh na zádech.Za tři roky následoval pronajatý byt na Podbabě.Stěhovali kamarádi a pár igelitek.Po roce hurá na Petřiny.To se zvládlo ve Feldě na jeden zátah.Tam tři roky a stěhování do vlastního s dluhem na zádech do Hostivaře.Bylo potřeba větší auto než Felda,ale stále v pohodě.Po sedmi letech přišel upgrade na větší byt i dluh do klidných Říčan.K tomu už pomáhal tranzit.Krámy jsme měli v krabicích a trvalo roky,než jsme je všechny otevřeli.Jsme tu pátý rok a vypadá to zase na Hostivař.To už bude stěhování s dětmi.Nicméně se na to těšíme.Půjdeme do nového a využijeme skvělé příležitosti zbavit se zbytečností.Takže přeju hodně štěstí a třeba i srandy při stěhování.J.

    OdpovědětVymazat
  22. My zažili stěhování ze 4. patra do 1. v jednom vchodě. Také to mělo své kouzlo, ale nic moc jsme organizovat nemuseli. Ale zažila jsem stěhování jako Au-pair. A to byla zkušenost! Pomáhala jsem balit věci z 3 patrového domu do nového 4 patroveho domu. To už organizaci chtělo. Bylo toho mnoho, ale zásadní podle mne bylo, ze jsme měli kolo velkých samolepek, které se lepily na zabalené bedny a nadepisovalo se tam CO JE TO, DO JAKÉHO PATRA TO PŮJDE a nakonec DO JAKÉHO POKOJE TA BEDNA PŮJDE. Nemá smysl, aby nádobí skončilo v ložnici ;-) a v novém domě bylo na dveřích napsáno co je to za pokoj, takže to nikdo nemohl splést. Pak už se jen vybalovalo. A také je dobré odstehovat jen to, co chcete v novém domě mít. To abyste měli místo pro všechno nové, co k vám přijde, píší v jedné knize. Ať se vám vše vydaří! Těším se na nové příspěvky.

    OdpovědětVymazat
  23. Třídit, vyhazovat, rozdávat potřebným. Vzít jen to nejpodstatnější - vzpomínky, zážitky a své bližní.

    OdpovědětVymazat
  24. Je to jeste zive, ten posledni zazitek. V osmem mesici, jako balon a uplne neschopna. Vsechno musel zarizovat muz, o pripravach v novem ani nemluve, Ja jsem balila a organizovala ve starem. Na trideni a vyhazovani nebyla sila ani cas. Krehke nadobi jsme odstehovali v kufrech prolozene rucniky a osuskami. Talire v kulatem kosi, kam perfektne zapadly. Vyplatilo se mi nachystat obleceni do igelitek, kde jsem mela jednu pohotovostni s tehotenskymi vecmi. Vtipne bylo, ze jsem ji pak nemohla najit:) Pradlo nastesti zustalo v suplikach, ty sme stehovali jak byly. Obleceni samotne jsem vybalovala az tyden po porodu hledaje kousky, ve kterých budu schopná kojit, což bylo neco, co tehotenske obleceni vubec nezvladlo. Ty krabice a chaos asi v pameti nejakou dobu zustanou. Vybalovala jsem to po troskach a po mistnostech, nektere totiz bylo taky potreba pripravit. Takze vlastne nejhorsi bylo, ze jsem to nemohla vybalovat. Nejsem povolana radit, vy to urcite date levou zadni, ale za sebe bych tuhle zkusenost shrnula do: stehovat se do hotoveho, nestehovat se na posledni chvili (do porodu mi zbyvaly tri tydny, jeden z toho jsem ale stravila ve spitale) oznacovat, premyslet. Preju hladky prubeh a hodne stesti a rodinne pohody v novem domove. Veronika

    OdpovědětVymazat
  25. Vždyť ty máš se stěhováním bohaté zkušenosti:-) Já se stěhovala před rokem, poprvé v životě, s 5-člennou rodinou. Krabice od banánů jsem si nosila poctivě po celý měsíc den co den z Alberta a taky jsem je celkem poctivě označovala barevnými nálepkami podle pokojů. Hodilo se to, i stěhováci brzy pochopili, že žluté se nosí do pokojíčku, modré do ložnice a zelené (těch bylo nejvíc) do mé pracovny:-)

    OdpovědětVymazat
  26. zdravíčko, myslíte že si vystačím s krabicemi od banánů, nebo spíš doporučujete něco jako tyto: https://www.mojeobaly.cz/Kartonove-krabice-a-obaly/Klopove-krabice-3VVL/ ?

    OdpovědětVymazat
  27. Sociální obchodování spočívá v otevření trhů pro každého. Na eToro se můžete spojit, obchodvat a sdílet znalosti s miliony obchodníků a investorů. Navíc můžete kopírovat obchodní rozhodnutí obchodníků, kteří odpovídají vaší strategii. Registrujte se nyní a získejte chytřejší obchodní rozhodnutí využitím rozumu našich obchodníků s nejlepšími výsledky.

    Výměna kdekoli Váš čas je drahý. Obchodujte na počítači, tabletu a mobilu

    227,651,647 - Otevřené obchody na eToro

    OdpovědětVymazat