pátek 21. října 2016

Cesta na svět


Prožívat těhotenství po boku pětiletého chlapečka je pro mě kouzelné a nové.

Kubka všechno vnímá intenzivně a ptá se. Pravda, někdy jeho očekávání vycházejí z obecné češtiny, a tak je pak zklamaný. Třeba když se tolik těšil, až miminko začne kopat. Představoval si asi totiž, že při onom pohybu vystřelí nenarozenec holeň v úhlu devadesáti stupňů z břicha ven. Když se pak naše holčička v létě začala uvnitř vlnit a protahovat, byl Kuba smutný. Pohyby sice jako fajn, ale na něj příliš jemné, nevýrazné až hraničící s nudou.

A stejně tak postupoval ve své úvaze a následné otázce na mě, jak se to stane, že mimino je holka nebo je kluk. Nepotřeboval však vysvětlovat přesně okamžik zplození, chtěl znát ony procesy uvnitř zvětšujícího se břicha. Měl totiž za to, že teprve jak plod roste, nastane ta chvíle. Aby taky ne - vždyť snad každý druhý, včetně cizích chodců na ulici, se mě už tolikrát zeptal: "A UŽ víte, co to bude?" Nejdřív jsem přece nevěděla, a pak už ano.

Nejkomičtější jsou pak pro mě - zhulenou těhotenskými hormony - chvíle, kdy Kubulda jen opakuje běžné výroky ostatních. Třeba když za mnou ráno skočí do postele, přiloží ucho na mou velkou noční košili a světácky se ptá: "Tak co, už se to klube ... ?!"

Hodnotících, doptávacích a intimně soukromých chvil my dva teď spolu míváme mnoho. A kdo byste taky toužil mít k ruce dobrou knížku pro všechny případy (a pro někoho až ruměnce do tváří vhánějící) sáhněte po Cestě na svět.

Tam se v příběhu předškolního kluka, kterému se brzy narodí sestra Agáta, dočtete vše o pohlavní soustavě lidského těla, aktu oplodnění i příchodu člověka na svět. Popsáno je to velmi poetickým jazykem a se vždy přítomným vtipem malého chytrolína, Knížku vám doporučuju si nejdřív sami prolistovat. Slovenská autorka vám dává na výběr, které pasáže chcete se svým dítětem číst. Třeba jako na straně 24 - " ... penis slouží k sexu. Pokud nevíte, co to je, a ještě nikdy jste takové slovo neslyšeli, vůbec nevadí. Malé děti to nemusejí vědět, protože sex je jen pro dospělé." Záleží tedy na vás, do jakých podrobností a detailů při čtení a vysvětlování zajdete. Vždy je tam připravená ta jemná a přesto úplně pravdivá - soft verze: "K otěhotnění je potřeba spousta lásky a něhy. Opravdu hodně lásky, ta je nejdůležitější" (s. 36). Nechcete-li ty názornější části číst, sekce trefně označené hvězdičkou prostě přeskočte a hotovo. 

Stejně tak spisovatelka nechává na vašem zvážení, zda si budete číst i rozšiřující kapitoly na - barevně odlišených - žlutých stranách, kde se dílem lékařskými názvy a dílem typickým dětským slovníkem řeší témata jako transsexualita, antikoncepce nebo adopce.

Malý Eda v knížce prožívá spolu s tátou celé maminčino těhotenství se všemi obavami, které k tomu patří. Dramaticky třeba řeší, co vážného se stane, pokud se jeho mamka náhle uhodí při prudkém zabrzdění autobusu cestou do školky. Uhodí se i miminko? Nestane se nic nebezpečného? Děloha s plodovou vodou uvnitř jsou pak přirovnány k igelitovému sáčku plného vody a dítě v něm zkrátka bezpečně plave jako malá hračka z kinder vajíčka (s. 57). Chápete? Tak to jsem ráda!

Zasmějete se i jiným - méně dramatickým - odstavcům v knížce, třeba když Edík popisuje typické stravy těhotných žen: "Také se mi už několikrát stalo, že jsme si stavěli lego, já jsem se na něco zeptal a žádná odpověď. Jen ticho. Podívám se a vidím, že máma spí. Sedí a normálně spí" (s.71). Sedí a normálně spí ... Od osmdesáté strany pak spolu se všemi hlavními hrdiny začnete nervózně řešit, kdy už to bude. Ráno? Zítra? Kdy už? Dynamická část pak startuje o pár málo stránek dál, kdy všichni - otec s matkou i spolu se synem - vyrazí za asistence silných kontrakcí autem směr porodnice. Když rodička na přední sedačce automobilu křičí, že tohle dokáží vydržet jen ženy, sama jsem zaváhala, jestli se na stránkách této publikace nedělá z porodu na můj vkus nevkusný cirkus. Do nemocnice za nimi přispěchá i babička, u maminky v křeči se všichni postupně porůznu střídávají a dodávají tomu sdosti komunitní ráz. A to se mně Mitnik - co rodím "zásadně" v noci, za tmy a s minimem lidí  okolo - zdálo malinko přitažené, ale konec mě nakonec dojal. "Táta byl totiž při tom, celou dobu mámu držel za ruku … normálně jako nějaký sportovní trenér" (s. 85). A když se pak Eduardova sestřička v knížce narodí, začala jsem jim všem normálně závidět tu jejich společnou, sdílenou a násobnou radost. Jak přirozené, jak krásné!

Tento knižní debut se podle mě oběma Slovenkám ohromně povedl! Překladatelka Jana H. Hoffstἂdter jej napsala velmi citlivě, trefně a čtivě, výtvarnice Petra Lukavicsová pak mile ilustrovala. A já se teď na závěr chci zeptat jen na jedinou věc: kdo vymyslel tu nejvtipnější knižní záložku z vlnité lemovky ala spermie?!












Vydalo nakladatelství Labyrint.
Česky vyšlo minulý měsíc.
...
A tuto šikovnou knížku za dobrou cenou koupíte třeba u Hrackyodjinud.

13 komentářů:

  1. :-D pěknéé
    užívejte si to :)..."to je rada na zlato....:-D to je jasný že jo

    OdpovědětSmazat
  2. Knížku už jsem taky pořídila, ač přírůstek nečekáme, ale dětem zatím neukázala. Normálně se stydím. Děsím jejich reakcí. Pamatuju své pohoršení, ba zhnusení, když jsem se dozvěděla o sexu jako cestě ke vzniku nového lidského života. (To jako provozujou i naši? I Kája Mařík?!?) Bojím se, že když dcerce vysvětlím, na co jsou vložky (po jejichž smyslu pátrává v nákupním vozíku), rozbrečí se, protože jí bude maminky líto (maminka a krev, oujé).
    Kuba tohle bere? Jak na to, ženy?

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Já si knížku přečetla sama, a když se to zrovna hodí, řešíme to s Kubkou: třeba když kamarádka u vody měla nad plavkami jizvu od císařského řezu.
      Nutit se do toho bych nedělala,
      na druhou stranu já jsem učitelka na gymplu(!!!), takže hádám, že mě mé vlastní děti stěží překvapí zvídavějším a přímějším dotazem než mí studenti (15 - 19) ... já mám na to "dobrou školu" ... :o)

      Smazat
  3. Knížka vypadá moc dobře. My se vzdělávali v téhle: http://knihy.abz.cz/prodej/jak-jsem-prisel-na-svet Je to jedna z jejich nejoblíbenějších knížek. Mnohé z dětí, co u nás byly na návštěvě, u ní prozřely :))

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Vy mi krásně připomínáte naše kamarády,
      u jejichž syna proběhl asi tak v páté třídě anonymní písemní dotazník "co všecko vědí",
      a školáci vesměs odpověděli, že od rodičů neví nic, ale že O. (právě onen šikovný synek) jim všecko a fajně vysvětlil a že oni už to chápou! ... :o)

      Smazat
  4. Rodina a život v nej: najlepšia príprava na ľudskosť (človečenstvo), aj so sexualitou.
    U nás: tri tehotenstvá, jedno osvojenie, odhaľovenie porušenosti, aj otcovej, a hlavne tajomstiev autizmu u troch členov rodiny....všetky ponižovania, útoky, neľudskosti vo svete potom našli odpoveď v rodine a v pravdivom žití rodiny.

    OdpovědětSmazat
  5. Máme tři děti (vždy po třech letech) a nevzpomínám si, že bychom nějak řešili, jak se jejich mladší sourozenec dostal mámě do břicha a pak ven... To přišlo až později. Ale já mám taky otázku: jako co vypadá Agátka zezdola, z pohledu brášky Edy :-). Hanulen

    OdpovědětSmazat
  6. Koupím si ji pro sebe, třeba se poučím:)! Díkes za sdílení...

    OdpovědětSmazat
  7. My máme tuto a líbí se mi moc, je tam o přirozeném porodu, kojení, nošení, spaní, atd... https://www.kosmas.cz/knihy/152980/nase-mala-anicka/

    OdpovědětSmazat