pátek 7. října 2016

Když je žena těhotná


August Klimt v roce 1907 namaloval tuto kouzelně secesní těhotnou ženu a vzbudil tím obrovsky poprask. Společnost počátku dvacátého století měla totiž za to, že dáma v jiném stavu má nenápadně sedět doma a čekat, až splaskne. Teprve pak se může stát opět objektem zájmu malířů. Mužů ...


Dneska jsme o víc než sto let dále a já se svým třetím outěžkem opět fascinovaně sleduji, jak nenápadně ale přesto budím v některým místem svými širokými břišními partiemi také jisté pohoršení. Je úplně oukej, pokud s pupkem nakupujete jídlo pro hladovou rodinu, jste s dětmi na hřišti bez ohledu na počasí nebo za nimi indiánsky běháte, zatímco oni mizí na kolech/odrážedlech pryč. Ale běda vám, vyrazíte-li si třeba večer do divadla. Máte na noze lodičky a o přestávce si v baru dáte deci červeného. "Trubte na poplach, trubte na poplach: je gravidní, tahá se po nocích a ještě chlastá!" Na okolí jdou až teatrální mdloby a zdá se, že tento výjev dokáže s některými pohnout snad ještě více než existenciální kousek současné německé dramatiky.

Vím nebo předpokládám, že lidé na mě tázavě hleděli v letištní hale asi proto, že se báli o mojí bezpečnost na palubě letadla. Přestože jsem se fikaně(?) halila do černého tílka a bohémsky velké džínové košile. Ale já to chápu, oni lezli se mnou do stejného uzavřeného prostoru mnoho kilometrů nad mořem a zjevně si představovali, že kdyby se něco stalo, oni by do toho svůj nos/své ruce rozhodně strkat nechtěli. 

Ale proč na mě tolik párů očí zkoumavě kouká ve sprchách podolského bazénu? Chodím tam plavat každou neděli zrána a myju se předtím i potom zásadně v dámských(!) sprchách. A tak bych čekala, že okolní od hlavy smáčené ženy mé vyvalené tělo mezi prsy a klínem zas tak nepřekvapí. A ono ne. Poprvé s naší holčičkou plavu ve dvoudílných těhotenských tankinách - které bych vám zas tak nedoporučila, váháte-li s jejich koupi. Původně jsem si je pořizovala na léto. Na koupaliště se v nich chodit nedalo ale vůbec; když bylo vedro, v tílečku a gaťkách z plavkoviny bylo horko tři krát tolik. Když naopak bylo klima chladnější, bylo mi v mokrém a pozvolna schnoucím mamma oblečku po vylezení z bazénu zase vcelku zimno. Plavky jsem si kupovala "na výrost", a tak mi ze začátku byly povětší, takže jsem si holt musela zvyknout, že když plavu, udělá se mi z celé jejich horní části kolem krku obrovský kruh a já si plovu s jakousi látkovou pneumatikou pod bradou. Dneska už je to lepší. Kostým na plavání mi začíná být těsnější a těsnější, a tak mi lépe drží při těle. Snad jediné, co bych mu teď vytkla, jsou stále přítomné postranní tkaničky, kterými se plavky na bocích na míru utahují. Ty se kolem mě ve vodě vinou neustále a já se jich zejména při znaku furt lekám, kdo mě to/co mě to šimrá po stehnech. Březí lekavka v kondiční dráze! Toho si naštěstí nikdo nevšímá, ale jen co jdu ve stále dobových podzemních sprchách donaha, jsem středem pozornosti. I když - a teď se některé neuražte, ale zrovna právě tam si já vůbec nepřipadám jako největší velryba ...

Ano, může se to stát. A stačí na to, vy mladí a nezkušení, kdo to tady čtete, vážně chvilička a žena může otěhotnět. Ale jak se zdá, pro některé spoluobčany je toto náročná životní situace. A to třeba když s oběma svými syny nastoupím do tramvaje. To je scénka, kdy my tři bychom ideálně ocenili volná sedadla rovnou dvě. Kuba se na svých štíhlých nohou už pevně udrží sám, za to Mikešek se ještě klátí - zejména v závislosti na temperamentu a náladě pana řidiče. Varianta b), že by si mi Miki dnes sedl na klín, už bohužel nejde. On je kus chlapa, mě taky není zrovna málo a dohromady je nás na jedno červené laminátové sedátko z roku 58 nějak moc. Jenže dvě volná sedadla?!? Taková záhada! Jaké řešení? Kdo ví? Pomoc! To pro některé účastníky přepravy dopravního podniku představuje tak obtížný mentálně-lidsky úkon, že raději neudělají vůbec nic a jen dál nenápadně až urputně pozorují z okýnka ubíhající krajinu metropolitních ulic. Ale vždyť jo, já vím - na podzim je Praha tak krásná!
...





Slavnostně divadelní psaníčko. Dvacet na třicet centimetrů. Se zlatou koženku.  Ať už jste v tom, či nikoli!

26 komentářů:

  1. Chtěla bych toho tolik říct, ale došly mi slova ... Já snad začnu jezdit vaší trasou z konečné na konečnou, abych vśm vždy držela místo 😉. Krásko, opět skvěle napsáno 😘.

    OdpovědětVymazat
  2. Krásné, aj tie tvoje príspevky :-)

    OdpovědětVymazat
  3. Mozno su to pohlady zavisti. Urcite su to pohlady zavist. Az na tu tramvaj. Tam mi dochadza fantazia:(

    OdpovědětVymazat
  4. A pokud byste se rozhodla dat vale kocarku a jezdit po Praze s ditetem uvazanym velmibprakticky a velmi prospesne na vasem tele, vezte ze teprve tehdy byste se stala stredobodem vesmiru. Lide se nebudou stydet suskat si o vas jen z metrove vzdalenosi a budou se velmi nevybirave otacet na ulici. Ale da se na to zvyknout 😁

    OdpovědětVymazat
  5. Super napsáno, jen chybí popsaný ten tázavý pohled "To jako třetí?" Ten také stojí za to! ;) Je to už víc jak rok ,ale pořád si to pamatuji. :)

    OdpovědětVymazat
  6. Kdy vyjde další kniha jen pro dospělé?

    OdpovědětVymazat
  7. Co ty pohledy, když jsem nesla pupek sedmého měsíce v letním tričku a za každou ruku vedla jednoho synka! To ještě šlo. Ale pak náhle úplně cizí žena zavolala přes půlku Horního náměstí v Olomouci "co to bude?" a když jsem odpověděla, že podle všeho zase kluk, zděšeně vykřikla "No to snad ne!!!!"
    Podotýkám, že kluci jsou krásní a zdraví. (Ale i kdyby nebyli...)
    Jo, a nakonec to byla holka. NAŠTĚSTÍ!!!!!!!!!! (protože jinak by to byla přece tragédie, že.)

    OdpovědětVymazat
  8. …až splaskne :-D
    Milá Roso, v tramvaji si o ta místa řekni, přece! (Já vím, v ideálním světě…ale v tom nejsme:-)

    OdpovědětVymazat
  9. Milá Rosičko ,mám stejný názor, prostě popros nějakou ženu, aby vzala Mikiho na klín, uvidíš, že mu přenechá místo. A nebo muže... ty to jistě dokážeš, ze svým krásným úsměvem! A kde jsi jako narostlá? V těch šatech to skoro není vidět!!!Moc Ti těhotenství sluší. Mávám a přimlouvám se také za knihu pro dospělé. Marcela

    OdpovědětVymazat
  10. Uzasne pocteni, i kdyz chapu, ze realita je opacna. Co na to rict? Fakt nevim:-(, vyderzat! M.

    OdpovědětVymazat
  11. A bude hůř. :-)

    OdpovědětVymazat
  12. Jak já vám rozumím:-) Úplně se mi vrátily vzpomínky na naši loňskou dovolenou, kdy jsem na letišti a následně v letadle čelila mnoha odsuzujícím pohledům. A co teprve, když mi v letadle nabídli kelimek vody zdarma navíc:-) Zajímavé, že na místě pobytu, kde jsme cestovali po vlastní ose a bydleli u místních, nikomu viditelně těhotná turistka divná nepřišla. Přeji vám ať jste stále nad věcí s všechno je v pořádku.

    OdpovědětVymazat
  13. Milá Roso, myslela jsem, že období "neandrtálismu" v Čechách již pominulo, zvlášť ve větších městech, a ejhle. No, i v důchodovém věku bývám překvapena. Když jsem byla těhotná s první dcerou, rodily ženy většinou pět šest měsíců po svatbě, a tak jsem se setkávala čtyři roky se soucitnými pohledy, povzdechy a utěšováním "ono to přijde, neboj". Nebála jsem se, protože to bylo naše rozhodnutí, za to jsem se tvářila patřičně hrdě (ve svém mládí 26 let možná i trochu povýšeně - protože JÁ přináším tu osvětu a pokrok). To samé jsem zažila, když jsem se vrátila ze zahraniční sportovní dovolené a již v pokročilejším věku jsem přišla do fitka. Venku se na mě usmívali a po lekci mi mládí i instruktoři klepali na rameno, jako že dobrý, kabrňák. Tady - zděšené pohledy dvacítek "Co sem ta baba leze?", přestože jsem byla pružnější než polovina z nich. A v tramvajích, pokud jsem sama stála, jsem poklepávala na ramena cestujících se slovy "promiňte, vy jste si asi nevšiml/la. Pustil byste tu maminku sednout." Ani jednou se mi nestalo, že by někdo odmítl. Je pravda, že dcery, tehdy ještě školou povinné, se mnou jezdily velmi nerady. Styděly se. Za co? Pokud je náš národ stále 100 let za opicema, vy jste osvěta, svěží vítr a máte být na co hrdá. A přimlouvám se za knihu pro dospělé!!! Mějte se krásně a zaostalce převálcujte. Jana

    OdpovědětVymazat
  14. Krásně sepsáno, i když téma tak krásné není.. Mám třetího syna a po čtyřicítce a ty pohledy taky stály za to a potom ty, když ani druhé manželství nedopadlo ;-)... Přeji krásný podzim a ještě hezčí čekání na holčičku :-)

    OdpovědětVymazat
  15. Skvěle napsané :-) No jo, to je to čecháčství, kdy mít nesouhlasné komentáře na souseda je nutnost. Ale to máme na Slovensku taky, proto žiju na Moravě v relativní anonymitě a jsem ráda. Taky se přimlouvám za knihu pro dospělé, se budeš v porodnici nudit (stroj asi nebudeš balit sebou), to bys mohla stihnout za těch pár dní sepsat.

    OdpovědětVymazat
  16. Citim to podobne, jako pise pani Rosa. Moje pocity jsou asi takove - jsi tehotna? Tvoje volba, hlavne necekej pomoc a nikoho neobtezuj. Mas deti? Zalez domu, at nikoho neobtezuji. Mas tri deti? Jsi nezodpovedna. Zalez a neobtezujte. Kdyz nekam s detma vyrazim, jsem z toho vzdy otravena a rikam si, ze fakt radsi zalezu. Ale pak si reknu ne. Deti jsou taky soucasti spolecnosti a nenauci se chovat v kavarne/restauraci/obchode/kdekoliv, kdyz budou sedet doma... Takze asi tak.

    OdpovědětVymazat
  17. Počkej, až pojedeš se čtyřmi. To je teprve pohledů. 😂😂 pusu na čelo, ptáckové psaníčko je snové!!

    OdpovědětVymazat
  18. Jééé, jak Vám rozumím... :) Vydala jsem se v šestém měsíci (s maličkým bříškem, v pohodě, zdravá, bez jakýchkoliv nevolností od začátku těhotenství) na třídenní exkurzi se svou třídou (třeťáci na střední škole) do dvou stavebních firem a na předvánoční trhy do Budapešti... byla to taková naše rozlučka... nakonec to byl pro většinu lidí okolo hrozný problém, že ve svých letech (35) a v očekávání svého prvního dítka si vůbec něco takového můžu dovolit... mám přeci jen chodit do práce a sedět doma!!! :D :D :D Jako by snad byli těhotní oni, jako by to snad byl jejich život... :D O měsíc později, když jsem byla tak unavená, že jsem v polovině vyučování usínala a výchovné poradenství mě fakt zmáhalo, zůstala jsem doma na marodce o měsíc dřív, než byla plánovaná mateřská dovolená, z vlastního rozhodnutí vlastní hlavou... jak Vám tedy rozumím... :)
    A myslím, že na bazéně je to jen čirý obdiv! :) Taky obdivuji každou těhotnou ženu a koukám na ni s úctou... a v tramvaji (u nás v šalině) je to úplně stejné... :D

    OdpovědětVymazat
  19. Roso,možná lidi koukají,že jste krásná, v duchu Vás obdivují a líbíte se jim:).Těhotná:).Málokdo dnes přijde za druhým,druhou a řekne"Ty(Vy)jste moc hezká a těhotenství je krásné".Lidi neumí moc chválit a taky obecně neumíme přijímat lichotky.Škoda.
    Jinak s tím pitím Vás chápu.Jako těhotná s prvním synem jsem měla nepřekonatelnou chuť na griotku a bylo mi blbé si ji dát,i když si to tělo žádalo:).No a u druhého syna jsem měla děsnou chuť na pivo.Nee půllitru, ale 2dcl pivka na trávení.Taky mi to doktor zakázal.Pak mi v porodnici dětská lékařka řekla, že mám doktora vyměnit, protože ta trocha piva ani těhotnou či kojící či dítě ještě nezabilo.Tak jsem ji poslechla:):).Ve všem.
    Mějte se krásně a užívejte"jiného stavu".
    Katka

    OdpovědětVymazat
  20. Svět je takový, jaký ho vidíte. Takže úplně stejně, jako si navozujete pocit, že vás okolí odsuzuje, si snadno můžete namluvit, že vás všichni obdivují - a ta představa potom bude sebenaplňující a stane se skutečností :-) L.

    OdpovědětVymazat
  21. Roso,vše chápu,ale také souhlasím s příspěvkem nade mnou od L.:) Promiň,ale kdybych Tě viděla v Podolí v bazénu,taky bych zírala.Jsi pro mě tak inspirativní,vzdělaná,mateřská, krásná a vtipná víc než nějaká celebrita.Dokonce víc než Michaelle Pfeiffer:-))))
    A to mám s.orientaci v pořádku a jsem asi o 10 let starší.:-)
    Zdraví Val.

    OdpovědětVymazat
  22. Take si myslim, ze lide jen obdivne ziraji nebo jsou zvedavi. je krome sebe zafnou jinou nahou tehotnou nikdy nevidela nazivo.

    Tri deti mi uz prijdou takovy standart v dnesni dobe, nic extra. Jak asi musi koukat na na
    nicenka.blogspot.cz nebo na ronijblog.blogspot.cz . to je jiny kafe.

    OdpovědětVymazat
  23. Vzpomínám si, jak jsem již nepřehlédnutelně těhotná slavila ve škole-přilehlé kavárno-restauraci úspěšnou zkoušku, vychutnávala jsem si si dort a kafe (asi jsem tušila, že pak budu nadlouho živa jen rohlíky :-D) a vedle sedící skupinka Američanů si dramaticky "nenápadně" šeptala She is pregnant and she is drinking coffee, oh my God, oh my God, oh my Goooooooood div se neutopili v džusu, co pili...v univerzitním prostředí se navíc domnívaje, že jim nerozumím.
    Naopak v německém saunovém světě za hranicemi nikdo nezíral, když jsem se chodila saunovat těhotná, naopak, informace, že saunování zdravé těhotné ženě prospívá, tam viselo napsáno i v saunovacím manuálu. (Za dodržení určitých drobnějších omezení pochopitelně).

    Ale pohledy sem, pohledy tam...šla bych do toho znovu. Užívejte si to!

    Lea

    OdpovědětVymazat
  24. Mně, tehdy čerstvě těhotné, doktorka nabízela neschopenku. Dělala jsem tehdy takovou cestující logopedku a objížděla jsem školky v blízkém i širokém okolí. Ale otěhotněla jsem bez problémů, bylo mi dobře, žádný zdravotní důvod to nemělo, jenom prostě moje paní gynekoložka naznala, že jízda MHD a kontakt s dětma je pro mě už v tom 10.(!!!) týdnu úplně nevhodná činnost. Když jsem tu neschopenku odmítla, vyletělo jí obočí až někam na záda, dala mi přednášku o nezodpovědnosti a hazardu a do karty mi zapsala, že radikálně odmítám zůstat doma...
    A jo, no, sednout mě zásadně pouštěly jenom ženy, nebo takoví ti vetší staříčci. Chlapi čučeli z oken, nebo do země, drsňáci komentovali "to je ale pupek!" z pohodlí svých sedaček. Pamatuju si, že jsem tehdy často přemýšlela, co by na to asi řekly jejich mámy...
    Zuzana

    OdpovědětVymazat
  25. Milá Roso, píšu poprvé. Moc se mi u Tebe líbí a mám nějak potřebu Ti napsat a nabídnout jiný pohled. Tak já třeba těhotné taky ráda okukuju, obzvlášť když jim to bříško sluší, a Tobě sluší moc:-)Víš,já už mám odrozeno, a z mých sladkých holčiček se stávají uhrovité puberťačky a tak pro mě ty těhotné symbolizují vzpomínku: jak mě Bibi poprvé kopla, jak, jak...prostě na ty hezké věci co už jsou minulostí (na ty blbý se rychle zapomíná). Takže jestli se potkáme, určitě mě poznáš: budu Tě okukovat a zasněně - spíš přiblble se usmívat.Ali.

    OdpovědětVymazat
  26. Bych se rovnou zeptala, jestli by mi neuvolnili i tu druhou sedačku. Lidé skutečně nevědí co dělat a tak raději nedělají nic. Takhle si je alespoň vycvicite :-)

    OdpovědětVymazat