středa 13. května 2015

Jiří Hilmar: Adagio


Původně jsem si do Sovových mlýnů vyrazila na jinou výstavu. Pana Hilmara jsem vůbec neznala a zvací plakát se mi nelíbil.

Jenže - hned v přízemí Musea Kampa jsem byla úplně omráčena tou krásou. Protože já jak někde vidím bílý čtverec na bílém pozadí, jsem šťastná. Jsem klidná. Má duše je klidná. Jsem adagio.

A to i přestože hlavním tématem tvorby J. H. je pohyb!

Hlavně optický. Jeho papírové reliéfy se sice nehýbou, ale jakmile se posunete vy, rázem uvidíte něco nevídaného. A tak zase hlavou pohnete zpátky. A dopředu. Přitisknete nos ke sklu, abyste jeho skládanky mohli sledovat zblízka. Ukročíte dva kroky dál, abyste dílo zahlédli celé. Zboku. Ještě více zboku. Nevěříte. Vždyť je to jen prolamovaný/prořezávaný bílý karton. Občas místy s jednou barvou. Nevěříte. A u vedlejšího 3D objektu žasnete nad tím kouzlem zase znova.

Výtvarník si pohrál se světlem a stínem a od vás čeká, že si budete hrát taky!

Měňte, prosím, úhly svých pohledů, světlo vám tak bude těkat nebo se rozpouštět nebo mizet úplně. Prostě proměny. Odkazováno na proměny přírody.

Kdo by to čekal od pravítka a uhlopříček: takové emoce? Takové vnitřní hnutí?





Výstava končí v neděli 17. května a vezměte si tam s sebou nějaké kačky: v muzejním obchodě totiž prodávají za hubičku(!) katalogy k minulým výstavám nebo mimořádné plakáty k nim.

6 komentářů:

  1. Jdu! Musím! Ten zvací plakát je strašlivý. Tak jsem si říkala, že na to teda nepůjdu... A přitom takový skvost. Dík!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ještě že mě ta Kampa má ... :o)

      Vymazat
  2. ježiš! to musím vidět! můj šálek kávy! dík!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. dík, se aklimatizuju, ale nějak to nejde!
      nechce se mi vůbec pracovat a radši bych chodila po výstavách!

      Vymazat
    2. Mám stejnou "náladu", i když jsem se čtyry roky nehnula od plotny ...

      ... i když já to tak mám celý život ... :o)

      Vymazat