úterý 10. února 2015

Odpoledne v knihovně



S naší paní knihovnicí, co vám na přání rozestele koberce ...

... nebo i erární bačkory donese, aby vás nohy nezábly.



Tentokrát si tam spolu s námi četly/hrály i dvě veselé čerstvé teenagerky,
které s paní Světlanou řešily i životní volbu povolání, samy okouzleny prací mezi regály s knihami.
Smály se.
Mávaly rukami.
Ptaly se větami se spoustou balastních slov.

Knihovnice jim upřímně a samozřejmě popisovala, jak se jí jako malé taky líbila tato profese, u své příbuzné.
Jak studovala na střední škole.
Jak na vysoké škole.
A že si vybrala zaměření na literární práci s dětmi.
S výplatou za pět peněz.

Jak vydělává knihovna, vrtalo hned mladinkým kráskám hlavou.
A jestli by se k nim dalo jít na brigádu.
Spolek knihovnických dobrovolníků v ústřední knihovně je úplně nadchnul.
Mezi salvami smíchu.

Nedávno tam ostatně obě byly na školní exkurzi, jak říkaly v Úřední knihovně.
Jistému knihovníkovi se tam navíc povedlo je přesvědčit, že on sám přečetl snad všechny knihy světa
a s očima přes celé čelo nám koťata líčila, jak jim seznam dobrého doporučeného čtiva nadiktoval jen tak, si představte: z hlavy(!!!).

Pak se holky navzájem dohodly, která kterou doprovodí ke které tramvají domů.
Naposledy se ještě nahlas zasmály.
Naposledy mi ještě jednou pochválily chlapečky.
A zmizely.

Krásné to mládí.

30 komentářů:

  1. Musela jsem se pousmát. Jsem taky "pani knihovnice" udělující důležitý rady do života... a je to zdaleka ten nejlepší aspekt týhle práce. To ostatní už tak fajn neni.

    OdpovědětVymazat
  2. Vy máte v knihovně hračky? Týjo.
    Já chodím taky s prťaty do knihovny (pobočky v přízemí paneláku, ze které jsem v dětství sama přečetla, co se dalo) od jejich zrození. Vyplácí se. Starší (zjara bude mít 5 a půl) si už chodí půjčovat knížky, co si sám přeslabikuje. Mladší zatím poznává písmenka na rozřazovačích v regálech.
    A k paní knihovnici - já taky měla tetu knihovnici (v nemocniční lékařské knihovně). Líbilo se mi u ní v práci. Měli tam počítač a v něm tanky (tu hru, pamětníci vědí)! A spoustu kartoték. Bichle přírůstkových seznamů. Moje knížky doma tehdy obdržely výpůjční lístky a přírůstková čísla, imaginárním čtenářům byly vytvořeny čtenářské průkazy... Střední knihovnická byla jasná volba. :-) (Ne, ve veřejné knihovně jsem nikdy nepracovala, VŠ mě trochu odklonila, ale to knihovnictví se mi v životě už několikrát hodilo pro jiná zaměstnání a jsem ráda, že jsem nešla na gympl.)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Teda!
      Tak takhle sofistikovaně jsem já svou nejmilejší domácí hru Na poštu vychytanou neměla.

      Hned bych si šla k tobě něco půjčit!
      Nemáte časopis Raketa? ... :o)

      Vymazat
    2. Měla jsem vychytanou i hru na školu - několik třídních knih se soupisy vymyšlených žáků, psala jsem písemky za každého z nich a pak krutě známkovala, ústní zkoušení před tabulí... A vidíš, ani nevím, jestli mí žáčci chodili i do mé knihovny, kdepak je těm soupisům konec...

      Vymazat
  3. Moc závidím hrací koutek, také s holkama ráda chodím do knihovny. Koutek není, tak se jen honí mezi regály. Při poslední návštěvě jsem ulovila Lumíra, který včelaří, moc krásná knížka. Už máte časopis Raketa? Pro Vás jako dělaný.
    Iva U.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Na knihovně je stejně nejlepší ten "nekonečný" výběr, ať člověk regály obíhá nebo v klidu studuje!!!

      A Raketa u nás ještě nepřistála! Nechápu!!! Asi chyba v navigaci ...

      Vymazat
    2. Doplňuji odkaz: http://www.katalyzator.cz/projekt/21-raketa ať víte, kde nahlásit souřadnice. Asi, že jste stále v pohybu :-)

      Vymazat
  4. Tak si někdy říkám, jestli to není škoda, že jsem u toho svého úplně původního povolání nezůstala :-))))

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Myslím, že rozsáhlá domácí knihovna, její obsluha a literární péče o vlastní drobotinu je taky štěstí!

      Vymazat
  5. Koukám, že se Ti tady rojí samé knihovnice - tak já se teda taky hlásím :-) Když jsem se ve 14 rozhodovala, co dál studovat, knihárna v Brně pro mě taky byla jasná volba :-) A mám to stejně jako Veronika výše - na výšce jsem knihovnictví už pak dál nestudovala, ale ty čtyři roky na střední mi daly do života strašně moc.
    A s Eliškou chodíme k nám do knihovny od minulého roku a jsme nadšené neustále :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Taky mám v peněžence tři kartičky pojišťovny.
      A tři průkazky do knihovny ...

      A co jsou za předměty na knihovnické střední?

      Vymazat
    2. Tak měli jsme rozšířenou výuku českého jazyka a literatury a taky ostatních jazyků (angličtina, němčina, ruština, latina), z těch speciálních se mi vybavují tajemné předměty jako Informační systémy nebo Informační služby :-)

      Vymazat
    3. Jojo, trojlístek předmětů IVT, ISS a IP, to bylo čoromoro (přeloženo informační a výpočetní technika, informační systémy a služby a informační procesy). Učili jsme se správně vyplnit katalogizační lístky, začínali s prvními počítačovými knihovními systémy - jak si tak uvědomuju, už jsem pamětnice. Já měla navíc specializaci archivnictví, to bylo zajímavější. Jano, nepotkaly jsme se ve škole? :-)

      Vymazat
    4. Jestli jste se, dámičky, potkaly, mám u vás pánaka!

      Vymazat
    5. Trochu pozdní reakce, ale přece :-)
      Přesně, Veroniko, staré lístkové katalogy, to bylo moje mládí, to mělo takové kouzlo! A ta posvátná úcta, když k nám dorazil Lanius a my se v něm učili katalogizovat :-)
      Jo a maturovala jsem v roce 1996 a měla jsem specializaci Zpracování vědeckých informací, paralelní třída byli "čistí" knihovníci. Mám pocit, že to archívnictví bylo až "po nás" ...

      Vymazat
    6. nojo, já končila 98. Takže od vidění se určitě známe a Rosa si může dát panáka :-) - přijedeš si na něj do Znojma?

      Vymazat
    7. Tak to je super - svět je malý a jednou se všichni potkáme u Rosy! :-)
      Panák (ci) čeká (jí) i v Ostravě! :-)
      Ostrava zdraví Znojmo!

      Vymazat
  6. To je krásná knihovna ... my už také musíme vyrazit ... Chystáme se asi tak několik měsíců :( ...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. A pak to najednou přijde - ani nevíš jak! ... :o)

      Vymazat
    2. přesně! Předevčírem byla zima, čekali jsme na muže a pak to přišlo. Měli zrovna otevříno (asi třikrát týdně mají), tak jsme vjely. Pobočka tak akorát aby si batolátko přikurtované v kočáru mohlo vytahovat knihy z regálů hned na třech stranách současně :-D A ta moje potvora si bezpečně vybrala velmi kvalitní literaturu. Celá pojednává o HK a její rodině (ošklivá kočka, poznámka pro matky kluků :-D). Přesně ví, co já nerada... Ale přibalily jsme i krtka, třeba si její zalíbení najde.

      Máme stejný žirafáky! Jsou bomba!
      Ta co má i stejnou žirafí přebalovačku ;-)

      Vymazat
    3. Když já ty Maďary miluju.
      Kuba měl šedé sovy, ale poučená z předchozích nezdarů - tentokrát jsem primárně tmavé botky, jo jo, prostě matka zkušená ... :o)

      Vymazat
    4. jj, taky je miluju! Sice prvomatka, ale máme už druhé, první byly taky hnědé, s růžovými bodkami ;-) Mezi tím jsme měly světlé taky se žirafama, od jiné značky a krom toho, že vypadaly po dvou dnech děsivě, po dvou měsících už byly prodřené. :-( Zlatí drazí maďaři!

      Vymazat
  7. Mávaly rukama :-))))

    OdpovědětVymazat
  8. Keď sme žili v Slovinsku, tak sme si v knižnici fakt požičiavali i hračky ! Také čo vydržia, super drevené uzlovačky, stavebnice a napr. i hojacieho koníka sme mali z knižnice. Geniálna vec, keď človek nechce budovať hromady detských krabic, zvlášť pri sťahovaní.

    Zdraví jedna pre zmenu študovaná historička, ktorá ale skončila vo VŠ knižnici (ale aspoň krabicu s hračkami, leporelami, farbičkami a pohľadnicami krtka som pre deti študujúcich u nás vytvorila ! )

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Vážně?!?

      Tak to jsi nejlepší!!!
      Já když jsem rok na FAMU chodila s břichem, tak mě každý litoval ... nedovedu si představit, jaké haló bych způsobila s děckem v knihovně ... i když možná by z toho byl pěkný krátký film ... :o)

      Vymazat