pátek 20. února 2015

Jak jsem chovala kokedamu


Než manželé Myynovští odletěli do Střední Ameriky, byla mi z jejich strana svěřená důvěra a výše zavěšená kokedama. Na hlídání. Než se vrátí.

Mé květinové opatrovnictví nezačalo vyloženě ukázkově, protože kouli se zeleným okolo jsem převzala v jistém občerstvovacím zařízení, ze kterého jsem se (překvapivě?) nevrátila úplně čerstvá. Abyste mě pochopili: narozeniny mám jen jednou za rok, takže z jejich oslavy se jaksi nevracím na Večerníček. Já vím, tma a ranní hodiny asi asparágu tolik nevadí, jenže - já ho po příchodu z restaurace domů zapomněla odložený venku na pavlači. Ano. Ale tímto se mu teď za to veřejně velmi omlouvám! I Markétě. I Lence. I matce přírodě. Prostě všem.

Ale sám nevypadal ani uraženě, ani naštvaně. Neříkal nic. Ani prozatímní zavěšení na rohu naši knihovny nijak nekomentoval. Za to já jsem to místo po pár dnech vyhodnotila jako nevyhovující. Podle mě tam měl málo světla a kvůli způsobu zavěšení nemohl vůbec správně bimbat v prostoru.

Jako stanoviště číslo dvě jsem mu proto vybrala prostor ve výklenku kuchyňského okna. Čili v dosahu (ubohých) prosincových paprsků, na hřebíčku, pěkně vedle mého vlastního aerárie. Oba se společně pěkně točili na niti. Pěkně, ale vzduch sálající z radiátoru pod nimi asparágus příliš rychle vysušoval.

Začala jsem brblat. Co s takovou kytkou, když ne každé místo je jí vhod?!? Kolikrát budu milostivého pana A. jako převěšovat? A do pesimistického průjevu mi báječně vhod přišlo ještě opakované plýtvání vodou; kokedama se totiž zalévá tak, že ji na chvíli ponoříte do kýble s vodou. Poté jsem několikrát obrátila naše modré plastové vědro dnem vzhůru a jeho tekutý obsah bezmyšlenkovitě po ukončení zavlažování zase vylila do odtoku vany. Kdy že se mají ti nikaraguiští výletnici vrátit? Takové mrhání vodními zdroji!, reptala jsem si pro sebe. To, že se stejnou vodou můžu zalít naše ostatní květiny v bytě mě totiž napadlo až ve chvíli, kdy jsem zároveň nečekaně objevila naprosto dokonalé místo pro jeho už krátící se azyl u nás.

Na plynové trubce, v předsíně, kde skoro netopíme.
Za to tam je světla milion.
A prostoru tisíc.
...
Taková krása! Až se mi zdálo, že se asparág na mě ve společnosti dalších květin úplně usmál.

Jo! Hodil se nám tam dokonale.
Možná na malinko delším provázku.
Jeho neideální míry mi ale nezabránily smutnit ve chvíli, kdy jsem ono zelené v síťce sundávala dolů a balila zpátky k vráceni do Veverkovi 10.
...
Sbohem, drahý.
Kdy by řek´, že mi péče o tuhle bambuli bude tak chybět.
Kór když jsem mu našla tak prima zimoviště.
Jo jo, zůstala po něm díra. V chodbě. I v srdci.

20 komentářů:

  1. Roso, krásný příběh. Třeba než se naděješ, budeš mít doma další a vlastní :-) Protože ono jí to tam na té plynové trubce u vás opravdu moc sluší :-) Z podbeskydí zdraví skoro havířovská rodačka Anička

    OdpovědětVymazat
  2. Ach! Dramatický začátek, komplikovaný průběh a dojemný konec! Zfilmujeme to! :)
    Ale víš, co je nejlepší? Do Veverky jsem ho nevrátila, bimbá se doma a samou radostí mu vypučel nový šlahoun. Až tak se u vás doma měl dobře. Kokeš zdraví a mává! Má teď krásný, lehce trojský, výhled. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Dyť já jsem to s ním taky u nás dva měsíce trénovala,

      no jo, pedagogický talent se nezapře ... !!!

      Vymazat
  3. to je tak nadherne napsano! dyt on tam u vas z te pohody povil slahounek, no to je kouzelne .)) krasne mu to u vas sluselo, 100 bodu i za ten kos na saly! a barevnost ala mikiho decka a vsechno <3 mas to vsechno krasne vychytane!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Koš jsem si odnesla přímo z výlohy,

      majitelka říkala, že v něm doma měli taky(!) šály,
      ale možná trošku kecala - na O bytech a lidech v něm mají hračky ... :o)

      Vymazat
  4. Dira v chodbe by nevadila, ale diru v srdci nemuzu ignorovat! Takze - jen, co vstanu z mrtvych /dostihla me chripka, mrska jedna/ posilam novou rostlinku, do te chodby fakt pasne! Lucka:-)

    OdpovědětVymazat
  5. Roso, páteční doják!

    Kdybych to bývala byla věděla, že to bude taková láska, tak bys z večírku nesla kytky dvě...
    Zastav se u mě v Zahradě, čeká tu na tebe jeden opuštěnej pan Asparág co hledá domov s trubkou!

    omluv mě, jdu pro kapesník!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. A kdybych to bývala věděla já, že umím být tak působivá,

      napíšu něco i o našich dětech
      a zkusím jim vysomrovat ... třeba boty na jaro. Možná si mi Baťa taky ozve ... :o)

      Vymazat
  6. ..no já si myslím, že se Ti jich na tu trubku vejde spoustu, novejch miminek kytiček, a že budou u Tebe spokojená a šťastně si žít...u maminky Rosy...moc zdravím...pa Vokopka

    OdpovědětVymazat
  7. No to je jasný, díru je třeba zahojit!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Přesně tak! Ten náš chudáček jeden se zas cítí opuštěnej a chce kamaráda...

      Vymazat
  8. Jé to se mi líbí. Trubek máme, že nevíme co s nima, tak ještě sehnat pana A, co vypadá jak ananas :o). Zdraví Lada

    OdpovědětVymazat
  9. Ja Ťa Rosita tak rada čítam:) zaručená zábava!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. A tos´ ještě neslyšela, co povídám před spaním!!!

      Vymazat