Mám za sebou zimní semestr a původně jsem plánovala nepokračovat dál. Aneb nějaký ten projekt na jaro už mám. Ale po poslední přednášce jsem se rozhodla pro opak! Došlo mi, jak moc to akademické/ambiciózní/mladické/nafouklé/profesní i profesionální prostředí potřebuji.
Kapitoly z dějin filmu a Filmové dílny na FAMU jsou pro mě tolik odlišné od mé práce, od mateřských hovorů v dětských hernách, od vtipných hovorů s mými kamarádkami, od partnerských hovorů s mým mužem. Od hovorů s Kubou. Od prostředí těhotenských poraden. Od blogových konverzací.
Minule na nás totiž naběhl mladík-přednášející, který se během několika úvodních okamžiků začal dotazovat:
Kolik už jste natočili filmů? (ticho)
Zeptám se tedy jinak, kolik už jste natočili krátkých filmů? (zase ticho)
Viděli jste prosím vás aspoň nějaký krátký film? (sborový souhlas)
Kolik ročně? (jeden odvážlivec odpovídá čtyřicet)
Lektor se zasměje a řekne, že on jich ročně vidí tisíc.
V tom ho napadne, že by bylo dobré se představit, řekne tedy své jméno, že je scénárista a studoval na FAMU, v Londýně, New Yorku a teď právě dokončuje své doktorandské studium v Los Angeles. (Aha, tak odtud je ta americká/komická výslovnost písmene r v českých slovech, pomyslím si.) A pokračuje s otázkami dál.
Vy jste opravdu ještě nic nenatočili? (další stateční zvedají ruce)
A co jste udělali pro propagaci svého filmu? (éterická slečna říká, že v jejím případě to byla spíš taková pilotní verze)
Tak to nikdy žádnému producentovi neříkejte! (vykřikne učitel)
Vždy dávejte do distribuce konečnou - perfektní verzi! (křičí na nás svou radu dál)
A víte vy vůbec, jaký je rozdíl mezi filmovým festivalem a filmovým trhem? (ptá se tónem nemálo ironickým)
Následně hodí na první lavici katalog o síle Zlatých stránek s přehledem všech krátkých filmů natočených v loňském roce (asi na světě), plus nějaká DVD. Jeden student se ptá, kde se dají ty disky s filmy sehnat. Učitel hekne: "Si to nech!" a mně v té chvíli definitivně dojde, že už jsem stará. Já už prostě cizím lidem netykám. Vnitřně se směju a pomalu čekám na chvíli, kdy dojde osobní otázka i na mě, proč tam vlastně sedím, když jsem ještě žádný autorský kraťas nenatočila. V hlavně si pečlivě chystám slovosled své odpovědi, že jsem plánovala udělat krátký film z mého prvního porodu, ale porod byl jaksi příliš dlouhý na krátký film, tak teď to chci zkusit podruhé. Komerční název díla už mám: Rychle a bezbolestně. Takový okamžik však bohužel nenastal. Co však pokračovalo, byly dotazy během výkladu mistrovi přednášky.
Byli jste aspoň někdy na nějakém filmovém festivale?
Víte, co je Státní fond kinematografie?
A co České filmové centrum?
Znáte nějaká postprodukční studia?
Mně to nevadilo - to latentní hromadné ponižování za neznalost, to vlastní prsení se. Mně to fascinovalo. Mně to vyhovovalo. Úplný mikrokosmos. A taky mě bavilo sledovat urputnou touhu mých kolegů zalíbit se našemu učiteli. Zejména to, jak ostatní studenti zcela najeli na jeho vlnu shazování a vysmívání se všemu a všem.
Íránské filmy už nejsou tak dobré jak bývaly.
Jsem slyšel, že festival Sundance dost zkomerčněl apod., padalo z úst mladých kolem mě.
Ne, nemůžu říct, že bych se tu přednášku nedozvěděla nic nového, právě naopak - v sešitě mám popsané tři strany a ochytřuji tím lidi na potkání. Ve světě kinematografie jsem začátečník, plno klasiky jsem ještě neviděla a na rozdíl od obrazů ve vlastních hodnotících soudech filmů někdy prostě nevím, ale chci v těch přednáškách pokračovat. Po půl roce filmařských lekcí se stávám kritičtější k tomu, co na plátně vidím. A navíc mě vcelku inspiruje svět lidí, kteří dělají, co je baví/jsou zažraní do svého oboru/jsou skuteční experti/jsou domnělí experti nebo si myslí, že jsou slavní.
Je to pro mě opravdu výborný koktejl: tu uvařit k obědu kedlubnové zelí, tady něco vymalovat do vlakových omalovánek, něco přeprat v Lovele, a pak si - sama pro sebe/na sebe - zakřičet: Ať žije filmová věda! (Tedy aspoň ještě pár týdnu.)
Kapitoly z dějin filmu a Filmové dílny na FAMU jsou pro mě tolik odlišné od mé práce, od mateřských hovorů v dětských hernách, od vtipných hovorů s mými kamarádkami, od partnerských hovorů s mým mužem. Od hovorů s Kubou. Od prostředí těhotenských poraden. Od blogových konverzací.
Minule na nás totiž naběhl mladík-přednášející, který se během několika úvodních okamžiků začal dotazovat:
Kolik už jste natočili filmů? (ticho)
Zeptám se tedy jinak, kolik už jste natočili krátkých filmů? (zase ticho)
Viděli jste prosím vás aspoň nějaký krátký film? (sborový souhlas)
Kolik ročně? (jeden odvážlivec odpovídá čtyřicet)
Lektor se zasměje a řekne, že on jich ročně vidí tisíc.
V tom ho napadne, že by bylo dobré se představit, řekne tedy své jméno, že je scénárista a studoval na FAMU, v Londýně, New Yorku a teď právě dokončuje své doktorandské studium v Los Angeles. (Aha, tak odtud je ta americká/komická výslovnost písmene r v českých slovech, pomyslím si.) A pokračuje s otázkami dál.
Vy jste opravdu ještě nic nenatočili? (další stateční zvedají ruce)
A co jste udělali pro propagaci svého filmu? (éterická slečna říká, že v jejím případě to byla spíš taková pilotní verze)
Tak to nikdy žádnému producentovi neříkejte! (vykřikne učitel)
Vždy dávejte do distribuce konečnou - perfektní verzi! (křičí na nás svou radu dál)
A víte vy vůbec, jaký je rozdíl mezi filmovým festivalem a filmovým trhem? (ptá se tónem nemálo ironickým)
Následně hodí na první lavici katalog o síle Zlatých stránek s přehledem všech krátkých filmů natočených v loňském roce (asi na světě), plus nějaká DVD. Jeden student se ptá, kde se dají ty disky s filmy sehnat. Učitel hekne: "Si to nech!" a mně v té chvíli definitivně dojde, že už jsem stará. Já už prostě cizím lidem netykám. Vnitřně se směju a pomalu čekám na chvíli, kdy dojde osobní otázka i na mě, proč tam vlastně sedím, když jsem ještě žádný autorský kraťas nenatočila. V hlavně si pečlivě chystám slovosled své odpovědi, že jsem plánovala udělat krátký film z mého prvního porodu, ale porod byl jaksi příliš dlouhý na krátký film, tak teď to chci zkusit podruhé. Komerční název díla už mám: Rychle a bezbolestně. Takový okamžik však bohužel nenastal. Co však pokračovalo, byly dotazy během výkladu mistrovi přednášky.
Byli jste aspoň někdy na nějakém filmovém festivale?
Víte, co je Státní fond kinematografie?
A co České filmové centrum?
Znáte nějaká postprodukční studia?
Mně to nevadilo - to latentní hromadné ponižování za neznalost, to vlastní prsení se. Mně to fascinovalo. Mně to vyhovovalo. Úplný mikrokosmos. A taky mě bavilo sledovat urputnou touhu mých kolegů zalíbit se našemu učiteli. Zejména to, jak ostatní studenti zcela najeli na jeho vlnu shazování a vysmívání se všemu a všem.
Íránské filmy už nejsou tak dobré jak bývaly.
Jsem slyšel, že festival Sundance dost zkomerčněl apod., padalo z úst mladých kolem mě.
Ne, nemůžu říct, že bych se tu přednášku nedozvěděla nic nového, právě naopak - v sešitě mám popsané tři strany a ochytřuji tím lidi na potkání. Ve světě kinematografie jsem začátečník, plno klasiky jsem ještě neviděla a na rozdíl od obrazů ve vlastních hodnotících soudech filmů někdy prostě nevím, ale chci v těch přednáškách pokračovat. Po půl roce filmařských lekcí se stávám kritičtější k tomu, co na plátně vidím. A navíc mě vcelku inspiruje svět lidí, kteří dělají, co je baví/jsou zažraní do svého oboru/jsou skuteční experti/jsou domnělí experti nebo si myslí, že jsou slavní.
Je to pro mě opravdu výborný koktejl: tu uvařit k obědu kedlubnové zelí, tady něco vymalovat do vlakových omalovánek, něco přeprat v Lovele, a pak si - sama pro sebe/na sebe - zakřičet: Ať žije filmová věda! (Tedy aspoň ještě pár týdnu.)
Rosa umělkyní, Rosa designérkou, Rosa šmrncovní matkou, Rosa matkou v očekávání, Rosa vzornou manželkou, Rosa kuchařkou, Rosa studentkou (a určitě jsem na sto věcí zapomněla). Navíc všechno na 1!!!! Jak Ty to děláš, kočko? Nemáš dvojče:)?
OdpovědětVymazatJenže,
Vymazatžádný film jsem nenatočila - no, považ ... !!! ... :o))))))))))))))))))))))
Myslím, že to nebude dlouho trvat a bude i filmová tvorba :). Že by animovaná? Náznaky už byly s Kubínkovou stínohrou, pokud si dobře vzpomínám :-).
VymazatA co teprv stínohra z porodu: myslím, že některé tam přítomné věci mají moooooooooc pěkný profil ... :o)
VymazatVýborný! Jako bych seděla s tebou v lavici. Se bavím!
OdpovědětVymazatSupr! Navíc já dycky sedím sama ...
VymazatTakže pro ještě názornější představu: nalevo z okna učebny spolu koukáme na Hrad a do Cafe Savoy to máme přes Vltavu co by počůranou plínkou dohodil ... :o)
Och. Můžu si přisednout, přes uličku? :) Jsou tam taky uličky? Nebo je to posluchárna s lavicema v jednom kuse? Ať s Jani víme:))...
VymazatLavice dlouhé,
Vymazatale někdy je takový zájem, že omladina sedí i na parapetech, zemi apod.
Ale zas - vy jste s Jankou mlaďule, vy to dáte!!!
A ještě prosím - mně zasloužilé paní bude nosit svačinu - domluveno ... ?!? ... :o)
No jo, před třicítkou ještě mlaďule...:-)Počkej za rok...:-)
VymazatBeru!!! Našij svačinkové pytlíky!
VymazatSednu si klidně na parapet. Zem už pro mě neni:). Mě čekaj do třicítky ještě čtyři roky, ale občas si přijdu na pokraji svých sil:-D. Právě proto obdivuju Tvou energii! Navíc, když si představím sebe ke konci těhu, kdy jsem byla na rizikáči s nohama hore. Alespoň ty knihy, že mi to zpříjemňovaly. Naštěstí jsem si načetla do zásoby...A teď žiju kulturně i díky Tobě:)!
A to teprv počkej, co přijde - zítra jdu totiž naposled do práce - jaba daba duuuuuu!
VymazatA podle toho, co píšeš - musím nejdřív honem běžet na nějakou výstavu, ať zase máme nějakou kulturní vložku!
PS: A nechcete na ty namazané chleby rovnou kabelky, ať to má styl?!? ... :o)
Ó ano, mikrokosmy miluju. Když jsem dělala zkoušky v autoškole (třiatřicetiletá stará kráva již, léto, asi čtrnáct dní před porodem, takže na čele pot, pupek mi bouchal o volant, a instruktora jsem rovnou upozornila, že přes den sice křeče nemívám, ale když začnu ječet, znamená to, že jsem zrovna přestala řídit, ať převezme pedály - a tiše jsem doufala, že se nebudu muset rozjíždět do kopce, protože ne vždycky jsem kvůli bolesti dokázala odjistit ručku:c) ), přišel tam takový... nu. Pán. V letech. Asi tak sto padesát kilo, na čele taktéž pot. Instruktoři ho chvíli obletovali a pak jsme šli na věc (já - protekce!!! - z asi dvaceti lidí první). Pravda, jednou mi to chcíplo za jízdy:c) - ale nějak jsem dojela, předpisy kupodivu dodržela, on se na mě tak dívá, dívá a povídá A to vám nikdo neříkal, že máte sešlápnout spojku, když vám jdou otáčky takhle dolů? (Ne, neříkal, kupodivu, páč se mi to za těch pár hodin nikdy nestalo.) A jak jste držela ten volant... no... no... NO ALE JÁ VÁM TO TEDA DÁM... A já si říkala, kdy mu asi naposledy dala manželka, vlídně jsem poděkovala a bylo mi ho líto. I těch osmnáctiletých telátek, která se před porážkou třásla (jako osmnáctileté tele já, ovšem). Tyhlencty vhledy do jiných světů - poučnost sama.
OdpovědětVymazatWow.
VymazatGRATULUJU!!!
Dobrá citová vydíračka - strčit si pupek za volant ... tos měla hned využít a jít rovnou zkusit i řidičák na autobus, to by teprv vypadalo - víš co myslím - jak ti řidiči pohupskávají na sedačce a volant mají proklatě nízko ... :o)
Bychsem mu obouchala hlavičku, byl by blbej... a musel by jít dělat zkušebního komisaře... Kruh by se uzavřel.
Vymazat:o)))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))
VymazatA nebyl tedy pančitel Woody v převleku? Zdraví Lada:))
OdpovědětVymazatNo, tak to by pak všecko dávalo smysl!!! ... :o)
VymazatByl moc dlouhý na krátký film, tak teď jsem se fakt zasmála :-D
OdpovědětVymazatA jinak fandím a jen s chutí do dalšího semestru! Já teď dodělávám 5. ročník a bude se mi po tom stýskat! Hlavně po těch mladých lidech :)
VymazatPřesně!
VymazatPlus ty mladé (soucitné) pohledy na mé staré velké břicho ... to nemá chybu ... :o)
Roso, klobouk dolů... Já tyhlety vysokoškolský samožery nemůžu ani vystát, hromadné ponižování jakbysmet a kolektivní stádové pomlouvání pro zalíbení, o tom ani nemluvim. Ale možná, že kdybych se nad to povznesla, docela dobře bych se bavila a dost možná bych se smála i nahlas. Díky!
OdpovědětVymazatMyyno,
Vymazattak o tom žádná - že to nic pěkného od nich není,
ale mně to lezlo na nervy jen v letech 2000 - 2006, když jsem ... musela s vlky výti,
teďka je to pro mě už vážně jen legranda
- navíc třeba při přednášce na téma Práce s obrazem mi spadla čelist úplně až na zem, byla jsem úplně fascinována, jaké jsou možnosti a druhy záběrů, plus jsme si na youtube pouštěli nejlepší filmové záběry ever a to bylo úžasné pokoukáníčko! Mňam!
No to je ta druhá strana věci, že když to člověk vydrží, dostane kolikrát za odměnu nějaký krásný zážitek. Ale jak to poznat, který z těch chytráků jen plácá do vody a který tě nakonec překvapivě i obohatí. Řešení je tvá cesta, vnitřně se bavit a pak si to užít. Jsi moudrá žena, Roso! :)
VymazatJé, dej nějaké odkazy na nejlepší filmové záběry ever!
VymazatA jinak mám takovou hloupou otázku - jak to budeš dělat, starat se o čerstvé mimino a přitom docházet na přednášky na filmovce? Já si to vůbec neumím představit (asi mám malou fantazii).
OK, napíšu!
VymazatA pak - "první šestku" budu mít ve škole určo absenci, a potom: no, možná se těch devadesát minut přednášky vejde do kojící pauzy, zatímco malý medvídek bude chrupkat u taťky v kanclu na balkoně ... ?!?
Zdraví Hurvínek a jeho představy o válce
... :o)
Ten pan učitel mi silně připadá, jako kdyby utekl od nás ze školy - tam takových chytrolínů bylo! Hlavně když je člověk potkal na kritikách svého ateliérového projektu, to bylo pošušňání! Takže docela chápu... ale na Tvůj první - březnový - kraťas už se těším, doufám, že vše klapne a že se vejdeš do stopáže! :-D Zdraví Mája
OdpovědětVymazatAno ano,
Vymazatopravdu velmi nerada bych přetahovala!
A pak - doufám, že opět ten nejdůležitější střih stihne udělat pan David ... :o)
Nadhléééd...takoví lidé jsou taky kořením života...třeba trochu hořkým...a ten přednášející taky začínal a valil oči a nemůže si pomoct a aplikuje to na vás.....pa Vokopka
OdpovědětVymazatKořením, jo?!?
VymazatTak v tom případku tohle byl vyložený maďarský guláš ... :o)
Upřímně jsem se pobavila při představě přednášky....teď jsem musela mrknout do životopisu, abych si vzpoměla, kdy jsem to absolvovala naposledy. Sice to vždycky byly obory ekonomickotechnické, ale to je v podstatě "prašť jak uhoď " princip je stejný. Kdo nezažil nepochopí jaké to má kouzlo. Já byla jen o chlup starší než spolužáci, ale na promoce mi přišel téměř roční synek, nikdy se mi nestudovalo líp než těhu, víc hlav víc víc přeci :-) Já se chystám tak na tu univezitu třetího věku nakouknout pod pokličku nějakého jiného oboru :-)
OdpovědětVymazatVíc hlav víc ví ... :o)))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))
VymazatPřesně jak Píše Jana, já tam byla taky a nic jsem teda taky nenatočila. Roso, ty máš tak neuvěřitelně krásnou vlohu popsat věc, událost, příběh tak živě.......bude kniha????
OdpovědětVymazatNo a co se týče toho nadhledu nad tím, že nic nevíš, netočíš a vůbec tě to netento.......to je tak prima!!!Prostě v našem věku už nás jen tak něco nerozhodí že?
Ještě.... kabela se zlatým zipem -super
Břicho - super
Kdyby mi občas sem tam chybělo nějaké písmenko, tak mám drobky v klávesnici
A přeju krásné dny:)
Děkuju!
VymazatNéééé, proč nedošlo na tvoji promluvu s kraťasem o porodu? To by byl jasný zlatý hřebec přednášky! A jinak smekám před tvou vytrvalostí, na mě to byl už extra mikro mikrokosmos, ale asi jsem taky chytla extra hodinu...
OdpovědětVymazatVůbeeeeeeeeeeeeeeeec,
Vymazatv říjnu se to terpv rozjíždělo, takový námět Kýchání byl slabý odvar dalších přednesů ... ti budu vyprávět!!! ... :o)