úterý 26. listopadu 2013

Comeback



Náš obývák zažívá comeback. 
Nebo možná: poprvé v historii přichází jeho chvíle. Prostě si nevzpomínám, že bych se kdy jako bezdětná v něm zdržovala. Mé vzpomínky na naši tehdejší domácnost jsou také, že jsme buď byli v ložnici nebo pořádali mejdany v kuchyni - ono přece jen od jídelního stolu je to do špajzu a do lednice blíž.
Když se pak Kuba narodil, přišel můj obývákový zlom. Z jeho prvních šesti měsíců si pamatuji snad jediné - že jsem seděla na našem smetanovém gauči a kojila, koukala na ČT24, kojila a nebo kojila. Mou tehdejší nejlepší kámoškou se stala Patricie Strouhalová, provázející dopolední vysílání. Vídaly jsme se spolu (přes obrazovku) každý den! A některé dny byla možná i jediná, která vůči mě pronesla souvislou větu nesoucí význam a - velmi upřímně - měla jsi taky ráda proto, že jsem měla pocit, že ona je možná snad ještě tlustější než já tehdy.
Pak se z prostoru plynně navazující na naši předsíň a kuchyň stalo totální dětské centrum se všemi těmi dečkami a hrazdičkami a hračkami a knížečkami. Zabodnout si dřevěnou kostku hluboce do plosky nohy nebo vyvrtnout si kotník na vláčku u nás nebyl sebemenší problém. Naštěstí zhruba v jeho roce a půl jsme Kubínka vykopali do vlastního pokojíčku, čímž se množství hraček v obýváku snížilo asi tak o pět procent.
Nicméně - od té doby furt a stále - se snažím vytvořit z našeho polštářového otomanu, stolku z antiku, křesla ze Švédska a čtecí lampy důstojný dospělácký prostor, vhodný zejména pro sobotní válení se u StarDance.
Velkým krokem v této proměně byl nákup obrazu od Andrey Tachezy. Krom grafického listu, který jsme dostali ke svatbě, je to náš první originál doma a musím vám říct: mít obraz je METAFYZICKÁ věc. Kdykoli ho minu, cítím příval energie. A to si ani raději nepředstavuju, jaké by to bylo, kdybych měla třeba chvilku čas a na ptáky ve větvích jen tak pár minut v tichu čuměla. 
Nádhera. Silné. Jemné. Přirozené. Přítomné. Opravdické!



Obraz (zakoupený o prázdninách) bohužel stále nevisí ...
(nejen proto že vrtání s příklepem do zdi z 19. století jsme s Kubkou na kurzu Kutílek ještě nebrali),
ale abych muži (pro změnu) tolik nekřivdila,
hmoždinky už koupené JSOU! 


Opřený o skříň působí chudák obraz tak nějak přiťáple,
ale vidíte to to spolu se mnou, jakou dynamiku bude mít zavěšený?
Jak bude krásně korespondovat s křehkým skleníkem?
...
Nejhodnější Lenka mi už poradila, co a jak do něj.
Masožravky (rosnatky/láčkovky/špirlice/mucholapky), fitonie, kapradiny (asplenium, srpovice, ledviník, netík, sleziník), orchideje nebo vodněnky.

...
Hned v lednu jdu na to!


A ještě 
má úplně nová váza - vlastní výroby.
Keramický kurz tento semestr nestíhám, ale protože si některé z vás přály od Ježíška hliněné výrobky mého autorství

a on mi zprávu přeposlal,
jen co to náš rodinně-logistický program dovolil, hned jsem tam mimořádně běžela makat.
A při té příležitosti si vyzvedla tuto šamotkovou paní, zpola naglazovanou,

co tam na mě čekala už od léta.
...
A jako chorobný haptik, kdykoli jdu kolem, hladím ji a hladím.


Nicméně: rekultivace naší obývací polo-místnosti tímto nekončí! Mám pro ni i speciální složku, takže: zůstaňte na lince, já se zase ozvu!

28 komentářů:

  1. Roso, já prostě miluji styl Tvého psaní :)! Máte to doma moc hezké ... Mně se i nevisící obraz líbí, má to své kouzlo ...

    PS: popis prvních měsíců plně vystihuje i mě :).

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. A já prostě miluju každičký den PRVNÍ komentář,
      lahoda srovnatelná s prvním kafem!!! ... :o)

      Vymazat
  2. S obrazem a hmoždinkami to znám...u nás se stále čeká na vrtačku :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jo jo,
      všude chleba o dvou kůrkách ... :o)

      Vymazat
  3. Roso pohoda,nám podobně opřovisí obraz od mého synka, který maloval ve školce (nyní chodí do třetí třídy),další komentář snad není ani třeba......Zdraví Lada

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. A co maloval, pan Maestro junior?!? ... :o)

      Vymazat
    2. Zvířecí olympiáda:) jó a vyhrál krajskou soutěž.....se prsím ještě dnes:))) L.

      Vymazat
    3. Nejšikovnější - po mamince!!! ... :o)

      Vymazat
    4. Nóó já kdysi v Květech v první třídě vyhrála soutěž s obrázkem "Šeřík pro vojáka"! Ale to už bych tu asi raděj nerozmazávala co?:))) L.

      Vymazat
    5. V klidu - dyť na lustrace dneska už každý kašle ... :o)

      Vymazat
  4. Hračky! Můj nejoblíbenější pokoj je momentálně ložnice. Akorát tím dávám špatný příklad synovi - an tuhle přitáhl domů obraz. Na něm já a kolem sebe jsem měla takové veliké kolečko. Varovně jsem se otázala, proč jsem tak tlustá, a dostalo se mi odpovědi, že, cituji, "ty ale vůbec nejsi tlustá, ležíš v posteli..." I zasmušila jsem se, neb jsem seznala, že z jeho pohledu to musí být pravda - dokud byl hydra malej, jak byl chovací a budil se při manipulaci, zalezla jsem si vždycky do postele, na jedné ruce mimino, v druhé knihu, a tam jsem trávila šťastně své dny. Když jsem dovezla staršího ze školky, tak totéž, ale bez knihy (a s mohutným večerním řevem hydry). A teď, když se vrátí Nejslawnější,obstarám potravu a zalézám do pokoje s knihou, abych saturovala svou potřebu samoty - takže to fakt vypadá, že v posteli trávím poslední rok. Ech. Nechci vidět, co líčí ve školce. Možná si tam myslí, že jsem těžce nemocná...:c)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ty děti, ty děti ...

      Taky si někdy v duchu pro sebe vzpomínám (nahlas bych to nevyslovila ani za milion prachů), jak Kuba vstával ráno s Davidem, já ho pak kol deváté nakojila (do té doby jsem sama spala), a pak jsme to spolu zase zalomili a chrápali až do oběda ... to se mi teď v robotě teda nepoštěstí ... ale: druhé kolo za dveřmi ... jupí ... :o)

      Vymazat
    2. Dvě děti lepší než jedno! Akorát by mne zajímalo, kam jsi to druhé dala. Když se dívám na fotky, mám dojem, že ho musíš nechávat líhnout v některé z těch kabelek...:c))

      Vymazat
    3. Jasně že ho mám v kabely.
      Prosím tě, kdo by se s ním furt tahal - od rána do večera, a pak ještě v noci ... ?!?

      Navíc vytahaná taška se přežehlí, ale pupek - ten pak visí ještě dlouho ... :o)

      Vymazat
    4. Hned jsem si to myslela! Kdybych to uměla taky tak, možná bych chlapcům pořídila sestřičku, ale takto...:c))

      Vymazat
    5. Myslíš, že bych jako měla začít šít inkubátory?!? ... :o)

      Vymazat
  5. Rosi, moc milé povídání, s těmi hračkami v obýváku to je přesně, jako bys byla u nás aneb máloco bolí tak moc jako šlápnutí bosou nohou na kostku ze stavebnice nebo pidi hračku z kindervajíčka:)) Eli taky naprosto přirozeně včlenila do našeho obývákového světa své nádobíčko, lego, kostky, malování, panenku, oblíbené plyšáky a zvířátka ... no co ti budu povídat, o fleka na gauči se s nimi s mužem každý večer doslova pereme a nedejbože, když máma svým velkým zadkem zasedne kočičce nohu, to je dcerunka na pokraji zhroucení, nebohá čičina je podle prvotního ohledání zralá přinejmenším na operaci a musí se s ní okamžitě do nemocnice aneb co bych neudělala pro to, ať má Eli nějaké to zábavné povyražení :)) Jsem ráda, že se mi zatím daří uhájit si alespoň trochu toho místa na pletení, snad časem neskončím někde v koutku, bo víš, co se říká: Sedávej, panenko, v koutě ....:))

    OdpovědětVymazat
  6. Zapomněla jsem chválit :) Obraz od Andrey je jedním slovem NÁDHERNÝ, připadá mi hrozně něžný ... a krásný rám ... nám doma obrazy (bohužel zatím samé reprodukce) většinou visí, ale ty opřené o zeď mají taky něco do sebe, líbí se mi to ...
    A váza je boží, boží, boží ... já fakt hrozně obdivuju, jak jste holky šikovné, já jsem totálně levá, až mě to někdy štve...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Paní,
      neblázni - dyť jseš zas machr v jiném oboru!!!

      Jinak my jsme doma taky sam plakát nebo fotka. Navíc o obraz jsem strašně bojovala, ale (naštěstí) jsem ten typ, co vyhodíte dveřmi a on se vrátí okem. Takže jsem AT nakonec k prodeji ukecala. Ale rok jsem ho nosila v hlavě!

      Vymazat
  7. Roso, mám ráda tvůj blog - vždy obdivuji tvé kabelky a až naše malá povyroste, už mám od tebe spoustu inspirace, co všechno budeme společně vyrábět:-)
    Každopádně dnes mne mimojiné potěšilo, že nejsem jediná, kdo si u kojení pouští ČT24:-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ani,
      a hrálas taky takovou tu hru s počasím? Vždy - když bylo Počasí ve světě, jak na té mapce svítí postupně světová velkoměsta - já dopředu hádala (sama pro sebe v duchu, samozřejmě), které se rozsvíti jako příští
      aneb mateřská mě nedostane ... :o)

      Vymazat
  8. Chápu, chápu. Naše jediné umění v domě (zatím) je zábradlí, kdykoliv jdu kolem (i potmě), tak ho doslova vošahávám a říkám si, že je to ONO. Takže chápu. Pa Káťa

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jeeeeeeeeeeeeee,
      to musí být krásné ... neřku-li erotické! ... :o)

      Schválně - dneska si o tom nechám zdát!

      Vymazat