Comeback

Náš obývák zažívá comeback. 
Nebo možná: poprvé v historii přichází jeho chvíle. Prostě si nevzpomínám, že bych se kdy jako bezdětná v něm zdržovala. Mé vzpomínky na naši tehdejší domácnost jsou také, že jsme buď byli v ložnici nebo pořádali mejdany v kuchyni - ono přece jen od jídelního stolu je to do špajzu a do lednice blíž.

Když se pak Kuba narodil, přišel můj obývákový zlom. Z jeho prvních šesti měsíců si pamatuji snad jediné - že jsem seděla na našem smetanovém gauči a kojila, koukala na ČT24, kojila a nebo kojila. Mou tehdejší nejlepší kámoškou se stala Patricie Strouhalová, provázející dopolední vysílání. Vídaly jsme se spolu (přes obrazovku) každý den! A některé dny byla možná i jediná, která vůči mě pronesla souvislou větu nesoucí význam a - velmi upřímně - měla jsi taky ráda proto, že jsem měla pocit, že ona je možná snad ještě tlustější než já tehdy.

Pak se z prostoru plynně navazující na naši předsíň a kuchyň stalo totální dětské centrum se všemi těmi dečkami a hrazdičkami a hračkami a knížečkami. Zabodnout si dřevěnou kostku hluboce do plosky nohy nebo vyvrtnout si kotník na vláčku u nás nebyl sebemenší problém. Naštěstí zhruba v jeho roce a půl jsme Kubínka vykopali do vlastního pokojíčku, čímž se množství hraček v obýváku snížilo asi tak o pět procent.

Nicméně - od té doby furt a stále - se snažím vytvořit z našeho polštářového otomanu, stolku z antiku, křesla ze Švédska a čtecí lampy důstojný dospělácký prostor, vhodný zejména pro sobotní válení se u StarDance.

Velkým krokem v této proměně byl nákup obrazu od Andrey Tachezy. Krom grafického listu, který jsme dostali ke svatbě, je to náš první originál doma a musím vám říct: mít obraz je METAFYZICKÁ věc. Kdykoli ho minu, cítím příval energie. A to si ani raději nepředstavuju, jaké by to bylo, kdybych měla třeba chvilku čas a na ptáky ve větvích jen tak pár minut v tichu čuměla. 
Nádhera. Silné. Jemné. Přirozené. Přítomné. Opravdické!

Obraz (zakoupený o prázdninách) bohužel stále nevisí ...
(nejen proto že vrtání s příklepem do zdi z 19. století jsme s Kubkou na kurzu Kutílek ještě nebrali),
ale abych muži (pro změnu) tolik nekřivdila,
hmoždinky už koupené JSOU! 

Opřený o skříň působí chudák obraz tak nějak přiťáple,
ale vidíte to to spolu se mnou, jakou dynamiku bude mít zavěšený?
Jak bude krásně korespondovat s křehkým skleníkem?
...
Nejhodnější Lenka mi už poradila, co a jak do něj.
Masožravky (rosnatky/láčkovky/špirlice/mucholapky), fitonie, kapradiny (asplenium, srpovice, ledviník, netík, sleziník), orchideje nebo vodněnky.

...

Hned v lednu jdu na to!

A ještě 
má úplně nová váza - vlastní výroby.
Keramický kurz tento semestr nestíhám, ale protože si některé z vás přály od Ježíška hliněné výrobky mého autorství
a on mi zprávu přeposlal,
jen co to náš rodinně-logistický program dovolil, hned jsem tam mimořádně běžela makat.
A při té příležitosti si vyzvedla tuto šamotkovou paní, zpola naglazovanou,
co tam na mě čekala už od léta.
...
A jako chorobný haptik, kdykoli jdu kolem, hladím ji a hladím.

Nicméně: rekultivace naší obývací polo-místnosti tímto nekončí! Mám pro ni i speciální složku, takže: zůstaňte na lince, já se zase ozvu!