Vzadu za svetry

Ve skříni.

Začínám si pomalu našívat zásoby.
Na Vánoce.
Tohle lesní psaní je pro ... ehm, vlastně ne, neřeknu - to ví je J.!

Možno jej nosit na krátký špagát ...

... proto ta vetší ouška po stranách
(nápad je od jedné hrdé nositelky kabelek RM).

Nebo tuze dlouze.

Vnitřnosti
má kabelka už jen z šedivého lnu,
protože všech těch skopičin a radostí života je zvenku myslím až dost.

Kabelka Rosy Mitnik ve zprávách na Nově

http://tn.nova.cz/zpravy/tv-archiv/televizni-noviny/televizni-noviny-br-tn-25-10-2.html

8 minuta 47 vteřina.

Má čtenářka si vzala s sebou v nejdůležitější den roce tu nejváženější kabelu.

Asi si to budete muset pustit víckrát.

Ano ano, by bylo lepší/viditelnější, kdyby čtečka zpráv měla tašku položenou přímo na moderátorském pultíku ve studiu - ale nebojte, všecko jednou bude!

Vyrážím do divadla - kdo jde se mnou?

Aneb kdo letos nemá zlatý zip - jako by nebyl!

Ještě bych vám chtěla napsat pár slov o mém kabátku.
Můj znovu nalezený syn!
...
Na Dny Marianne si muž pořídil nový kabát i podzimní vestu. Kubka má samozřejmě od loňské sezóny taky komplet nově vybavený šatník. To akorát já šla při prvním letošním chladnu hledat starý mantl do skříně. Jenže - nebyl tam. Ani bunda, ani druhá bunda, ani nic. Díky blogu (a vám samozřejmě!) jsem si pamatovala, že v květnu u nás v ložnici proběhla velká čistka a pan manžel byl s várkou oblečků odeslán do čistírny.
A protože je to nejhodnější manžel pod sluncem, tak se i stalo.
...
Zkrátím to. Věci v prádelně byly doteď. A jestli vám můžu radit do života, to není úplně to správné místo, kam si schovávat sezónní šatstvo.
Ani kdybyste měli nejmenší byt na světě.
Za každý den nad limit desetikačka úložného za kus a my to tam měli dní skoro sto.
...
Hodná paní nám to mileráda spočítala, i když David neměl od našich zimníků ani žádný doklad. Ochota zaplatit tu pálku byla zjevně sdostačující.
...
Když jsme byli doma ještě ve fázi hledání svršků (a já si už tajně on-line pomalu vybírala nové), ani se mi na muže nechtělo hledět úkosem.
Ten týden už zapomněl klíče v našich vstupních dveřích (na pár hodin dopo) a tentýž den tytéž klíče pak v práci (ještě že i já jsem hodná žena a pustila jsem ho domů) a ztratil Kubovi po cestě do školky dvě čepice (K. tam chodí dvakrát(!) týdně).
Je sám ze sebe nešťastný
 a opakovaně začíná mluvit o tom, že taky začne šít kabelky!
Prý to mám fajn, že jsem si našla i svou druhou kariéru. Že mě ofiko-robota neničí. Že se rozvíjím. A ještě jsem potkala plno nenudných lidí.
(Zejména chození na pivo s novýma kočkami si mimořádně pochvaluje.)
A MÁ RECHT!
Jsem úplně happy 
- i ve sto let staré rybí kosti.

Velký chleba

V pondělí psala Kusanec o pravidlech jednoduchého rodičovství a zamýšlela se nad tím, kterak dnešní děti vyrůstají v přílišném přebytku všeho. 
Včetně hraček. 

A tak my dva s Kubou - známí to slušňáci - jsme šli hned do sebe
a
celé včerejší odpoledne jsme si hráli (jen) s chlebem. 

V Národní galerii.

Legranda to byla veliká!

Taky že jsme šli!

Bochánek - bobánek. Nehodící se škrtněte.

...
Fotka po skončení herny je bez komentáře.
Napsat cokoli - znělo by to dycinky jako klišé z žákovské knížky.
...
Závěrem jen výkřik:
Děcka, askezi zdar!

Taška na kočárek

A organizér k tomu.

V této sekci můj premiérový produkt.
A tak jsem dala dohromady svou zkušenost plus jsem na jednom baby veletrhu prošňupala snad všechny možné podobné brašny.
...
Ucha dvě, krátká
aneb pro matku t.č. chobotnici, která se naráz snaží pobrat dítě a tašku a tašky a navrch kočár má nejosvědčenější varianta.

Decentní upínání na rukojeť kočárku ...

... které se dá v případě potřeby zcela schovat dovnitř.
Takže když mamča vyráží ven sama(!),
kabela o jejím utržení se od rodiny taktně mlčí.

Uvnitř čtyři hluboké kapsy:
a) na plínky b) na plínky c) na čistý bodyček d) s dovolením i pro osobní věci matky.

Zvenku zčele má signatura.

A pak ještě organizér, kabele podobný,
ale ne úplně stejný.

Na všechny ty drobnosti, kterých každé malé bebe potřebuje přinejmenším milion.

Celá souprava je pro Ilonku.

Tak trochu se známe aneb my dlouhovlasé blondýny vždycky držíme pospolu.

Vím, jaké bude mít baby-vozidlo, ale chtěla jsem, aby harant-tašku bylo možno v případě potřeby nosit i zcela seriózně. Kapsoland dovnitř právě tak. Stejně jsem při šití tolik myslela na jejího syna (zatím v pupku) a na všechno krásné, co ji čeká, že jsem se - celá rozněžnělá - nakonec musela se súpravičkou ještě na rozloučenou pomazlila. Prostě baby-boy!

Černo-černý

... organizér.
Jen se zlatým zipem, nic víc.
Nic míň.
...
Do hodně perforované kabelky.

Tak a je to - jsem celebrita!

Sedím v porotě.

Ve Stardance dali letos přednost Táni, ale v Sunaru - tam mé kvality znají. Že mám čuch! Že to poznám! Vše krásné. 

A že jim s radostí největší pomůžu vybrat jejich Hvězdu.

Objektivní.

V mateřství zkušená.

A vždy skromná.

Rosa

Jen jedno jsem jim zatajila. Že o mém nesoutěžním vítězi mám rozhodnuto už dávno. No, snad mě nediskvalifikují ... :o)

K narozeninám

Pro Kubova kámoše.
Ušila jsem kapsář do auta.

A protože Kubka je zkušený majitel tohoto systému
(a taky dítě 
odkojené na benzínkách podél D1)
hnedka 
Prokopovi názorně předvedl ...

... co
a kam
a jak
a nejlépe!

Tentokrát
je kapsovník menších rozměrů: padesát na padesát
- protože lady auto!
Bavlna, riflovina, dvě vrstvy vatelínu a šikmý proužek, tak zní můj recept.
Bon voyage!
...
A teď nás omluvte, 
vyrážíme na bomba oslavu: vlakem, za Prahu, na soukromé divadelní představení pro děti!
Aneb všechny barvy podzimu sem.