úterý 27. srpna 2013

Chlapské léto 2013








Kuba se nám pěkně otrkal.
Nebo - lépe řečeno otřískal.

Počasí je už neletní, a tak považuje sezónu pomalu za uzavřenou a sčítám. Jeho letní šrámy a úrazy. Ještě před prázdninami jsme začali klíštětem. Na zadku. (Samozřejmě) jsem hned propadla sebeobviňování, že je to moje vina. Že jej stále nutím čůrat v přírodě, a toto je důsledek. Naštěstí bez následků. Sotva mu zbylá růžová ťupka zmizela ze zadnice, měl další premiéru. První krvavé koleno. Honil psa a ten - si představte - na něj nepočkal. Asi v šoku z rudých pramínků a štíplavé bolesti se nechtěl nechat ani ošetřit. A když jsem mu nožku jakš takš ošudlala kapesníkem a on se zas rozběhl, ve vteřině stoupl na vosu a ta jej bodla do chodila. Náš Pražáček na venkově ...
O pár dní později - večer před odjezdem za babičkou a dědou - pak využil naši chvilkové(!) nepozornosti a doma na pavlači si do obličeje stříkl sprej na čištění grilu. Pěkný sajrajt. Levou tvář měl ve vteřině spálenou, oteklou a víc než rudou. Stejnou tvář, která mu loni na horách omrzla a lékaři nás s mužem varovali, že mu na ni musíme už navždy dávat extra pozor. Druhý den ráno jsem pak z postýlky vytáhla dítko s totální obličejovým strupem. Přesto si jej hodní prarodiče převzali a nechali na týden. A už za dvacet čtyři hodin volali, že se má Kubínek úžasně a báječně a skvěle a že si jen odpoledne jaksi trošku přivřel ruku do dveří. Na jeho fialový palec jsem se při našem opětovném shledání nebyla pro samou bolest ani schopna podívat. Manžel ale prohlásil, že mu jen časem ten nehet sleze. O několik výrazně letních dnů později - strávených převážně u vody nebo u vody - jsem si všimla, že palec už borůvkový není. Asi se sražená krev vymyla, pomyslela jsem. Jednoho odpoledne na pískovišti jsem ale málem omdlela. Zjistila jsem, že se Kubovi nehet odchlipuje v úhlu devadesáti stupňů a že mám pod ním obrovskou vrstvu písku. Nejhnusnější pohled na světě! Okamžitě jsem volala Davidovi, že musíme okamžitě na chirurgii, že mu s tím musí okamžitě něco udělat. Zachránit ho. Okamžitě! Uklidnil mě, že se mám vrátit normálně domů a že on sám mu s tím něco podnikne. A skutečně. Po večerní koupeli už na Kubově ruce nebyl ani písek, ani nehet. Detaily neznám. Ani nechci. Jen - nikdo nekřičel a  než se Kubka ožení, tak se mu snad pravý paleček dá zas dokupy.
Všechny ty zadřené třísky všude možně teď přejdu mlčením a závěrem zmíním už jen prokouslou pusu. Zevnitř prokouslou. Radost až na kost, blbnutí, šplíchání, lítání ve vodě, a pak ve vteřině pád na dno brouzdaliště a z pusy milion krve. A protože Kubův tatínek byl zrovna tuším někde na tobogánu, letěla jsem s ječícím dítětem v náručí za zdravotníci sama. Ta - z bezpečné vzdálenosti - konstatovala, že si Kubka asi ukousl kousek dutiny ústní. To jsem viděla i sama - když se krev přestala řinou, z pusy mu trčel takový fialovo-šedý - řekněme - přívěšek ve tvaru slzy. Slečna říkala, že mu s tím nebude nic dělat, že to by to štípalo a s reklamním pexesem právě otevřeného aqualandu nás vypoklonkovala ze své skleněné kukaně pryč. Pravda, dál už ani Kubínek žádnou bolest nehlásil, jen mu furt z pusy trčela ta polo-odumřelá tkáň a plandala mu přes dolní ret. Jako hezké to moc nebylo, ale zkuste dvouletému dítěti říkat: "Zastrč si tu pusu do pusy!" Ale pak mu to - už ani nevím kdy (ani kde!) upadlo.

Upřímně - ani já jsem se zraněními v období červen až srpen nezůstala pozadu. Když jsem tuhle v rychlosti na závěr přežehlovala hotovou kabelku, spálila jsem si žehličkou ruku. Na vnitřní straně, v ohbí. Asi jako dvě kovové padesátky vedle sebe. Schválně nepíšu u které kabelky to přesně bylo, i když je mi jasné, že se teď každá z váš zděsila, že právě její zavazadlo bylo kontaminováno mým seškvařeným epidermem. Omlouvám se, ale neřeknu. Za to se vám naopak pochlubím, že jsem - blbá - spálenině zpočátku nevěnovala moc pozornost - navzdory pěkné bolesti - a jen si ji přetřela bepathenem. To bylo v pondělí. Ve středu se mi na růžovo-šedém místě udělal puchýř, který jsem si bohužel dlouhým rukávem naprosto neplánovaně strhla. Bolest? 11 bodů z deseti. V noci se mi tam udělal strup, do něž nechutně zarostlo i nemálo chlupů z tmavě modrého pyžama. Má paže vypadala tak, že myslím i oko zkušeného lékaře by nevědělo kam uhnout. Ještě dva dny jsem na to dlabala, ale v pátek mi došlo, že tu ruku vážně potřebuji a začala jsem s patřičnou hysterií v hlase obtelefonovávat všechny mé kamarádky lékárnice, co mám prosím s tou odpornou paží dělat. A můj objev letošního léta? HEMAGEL. Nejlepší věc na světě! Ač balení o velikosti půlky tuby vteřinového lepidla skoro za dvě stovky, výsledky k neuvěření. Pořád mažu a mažu a každé ráno znovu a znovu sleduji, jak se má ruka přes noc stává opět koukatelnou. Strup je pryč a poškozená plocha se zmenšuje. Ruka mi tedy - navzdory mému odbornému lékařskému očekávání - neupadla, můžu dál šít a dokonce se se svými brašnami pro vás i fotit. Ufff. 
Konec historky.

A vám pěkné poslední srpnové dny!

32 komentářů:

  1. Roso, kdyby to nebylo tak vtipně napsáno, místy by se mi dělalo mdlo od bolesti. Já to u dětí dost špatně nesu. Starší je opatrný, v pohodě, ale mladší ... něco jako Kubík. Bylo by to na román :-) Krásný zbytek prázdnin!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. U nás je nejopatrnější muž,
      jen škoda že furt není doma ... prázdniny-neprázdniny ... :o)

      Ahoj tvému mužstvu!

      Vymazat
  2. Uf, rozbolely mě z toho článku zuby. Co zuby u vás, dobrý? :)
    Inu, léto pokřtilo Kubu na chlapáka a co si budem povídat, jizvy u chlapů jsou sexy :). Ale jsi statečná matka, já bych omdlívala a byla v šoku a nebyla jistě schopná ničeho konstruktivního :).

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Markét,
      to ty hormony a vyšší archetypální síla tě vedou. A pak ještě ten pohled v jeho očích - že ty to přece nějak zařídíš ... omdlít si můžeš až pak ex-post, doma, v noci, do peřin ... :o)

      Vymazat
  3. A já si říkala, jak jsme na tom se zlomenou nohou, několika klíšťaty a odřeninami hrozně...a ono ne :-)
    Zdá se ale, že se vám před zimou Kuba pěkně zocelil a teď ho ani pády na ledovce nemůžou rozhodit:-)

    OdpovědětVymazat
  4. Jdu mu přikoupit ještě nějaké dárky.... :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Buď tak hodná!!!

      Nejlépe nějaké velké, plastové, hlučné - třeba bicí soupravu ještě doma nemá ... A do vlaku to máte taky ideální ... :o)

      Vymazat
    2. Hele jako ale je to vtip. A doufám, že vtipem zůstane! Olíku, že jo?!?

      Vymazat
  5. Tak to je síla:)))A máš to dítko opravdu jen jedno?To vypadá jak deníček zdravotnice ze školy v přírodě:)Ale jinak jsem ráda,že jste o.k. a taky ,že při každém bebí nevyšiluju jako matka sama.Móóc zdraví Lada

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Už aby byl toho léta vážně konec,
      vsadím svou zjizvenou paži, že tohle všecko by se nám v kavárně a na výstavě nestalo ... :o)

      Vymazat
  6. Tak to jsem ráda, že se tohle neděje jen u nás!

    OdpovědětVymazat
  7. Hotovej Mick na pódiu..to to tričko. Celej je, ty se nám ještě taky vyfoť ať to zkontrolujem a hurá do podzimu...helmu, chrániče a padající listí...ahoj VOKOPKA

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Hnedka zítra, paní!
      A tu helmu a chrániče asi dvojmo, že jo?!? ... :o)

      Vymazat
  8. jezisku na krizku, mam husi kuzi a vstanute vlasy hruzou, uuuu!!!! kuba opravdu zmuznel, doslova! mamo, dobre ho vychovavas, chlap do nepohody z nej roste :) cici a strcila sis aspon ruku hned po jejim vyzehleni pod studenou vodu? to mne naucil tata a kdyz mi na jednom tabore prevrhli obed na cele predlokti, travila jsem s rukou v ledove vode pul dne.. jo a muj tip na odreniny a dalsi obnovu kuze je cicaplast tusim od la roche posay. asi je to podobne jako hemagel ted koukam.. tak foukame z beskyd! (citis ten vetricek, ze .))

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Mami,
      díky že se o mě zajímáš!!! Nestrčila, protože jsem byla zas mimo: znáš mě - já a kabelky - šiju, fotím, aranžuju, nemám čas myslet ... Na vodu se mě ptal i pan David, asi po týdnu, co už moje pracka začínala vypadat výrazně leprózně,
      a když jsem se ho ptala, proč mi to neporadil někdy dřív, řekl, že se ho mám v životě držet, že on ví ... chytrák ... :o)

      Vymazat
  9. Já vím, že to bude znít asi hnusně vzhledem k obsahu dnešního článku. Ale opravdu a nefalšovaně jsi mě tentokrát dohnala k slzám... smíchu! :-D Už se těším, až Ti tyhle mateřské paměti někdo vydá. Budu první, kdo si dojde pro autogram, a nechám se inspirovat Tvým klidem, až budu mít jednou podobné starosti (a že dříve nebo později příjdou, to jsem si při pohledu na svého přítele zrozeného z divokých vajec, jistá!) ;-) Z Brnéčka zdraví Mája

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Na vaše děti já se těším NEJVÍC!!!
      Na vaše a na malé indiány!

      Tak come on, než babička vykoupí všecky vláčky světa pro Kubínka!

      A díky moc za pochvalu.

      Vymazat
    2. Ne ne, děti jen tak nebudou - nejdříve svatbička... a pak to necháme volně osudu ;-)

      Vymazat
    3. Osudové děti jsou nejlepší!!! ... :o)

      Vymazat
  10. Když to začalo klíštětem a odřeným kolenem, říkala jsem si, no to my jsme "lepší". A ačkoliv tedy naše léto taky rozhodně nemělo (a nemá) zcela hladký průběh, juj, Kubovi foukáme na co se dá - i když asi s křížkem po funuse - a to je vlastně dobře. Máváme.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jeeeeeeeee,
      úplně nám obě lítají až vlasy z čela, jak cítíme ten vánek od vás!
      DĚKUJEME MOC!!!

      Vymazat
  11. Roso, já tu tvoji prezentaci matkování žeru. Jako je to děsně drsný a Kubíka lituju (zvlášť s tou ukousnutou pusinou - ségře se to kdysi dávno stalo taky a byl to fakt běs), nicméně ty tvoje prupovídky kolem jsou neskutečné. Zase od ucha k uchu.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ale zas jako některé věci třeba nedávám: kupříkladu jeho letní střevní chřipku. Tam šel všechen můj humor stranou,
      a nejen můj humor ... :o).

      Vymazat
  12. Chúďa chlapčiatko:) no napriek tým strašným nehodám som sa pri čítaní fakt bavila:)My sa toto leto našťastie držíme ale minulý rok som si myslela, že na mňa ktosi zavolá sociálku, permanentne na pohotovosti, kde nás vítali s otázkou: "To ste zase vy?! Čo to bude tentokrát?" :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Vážně?
      Takže sezóna 2014 bude i u nás v poho??? Jeeeeeeeeeeeee, tak to jsem ráda! ... :o)

      Vymazat
  13. Strašidelné a vtipné zároveň. Ale neboj, bude hůř! :-) Překvapilo mě to zděšení z klíštěte - u nás jich je hodně a nejde se jim vyhnout. Hošíka jsme nechali ve třech letech očkovat, ale encefalitida u dětí dle dr. skoro bez příznaků, dospělí ji snáší hůř. Holčinka měla v necelém roce boreliózu, včas zachycenou, atb přeléčenou a dobrý. Tak na to jdem zvesela jedna dvě klíště jde klíště si jde pro tebe, rozhodně se kvůli tomu nebudem vyhýbat lesu (ač žijící ve městě, jsme takoví lesomilci), jako někteří známí.
    Ad Hemagel: doporučuju i variantu H. Kids, má u sebe takovou hojící náplast, hodila by se i na tvůj puchejř, urychluje uzdravování. Vozíme všude s sebou, věčně v permanenci. ;-)
    A zdravím, moc ráda tě čtu! Veronika

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tyyyyyyyyyyyyyy jo, Veru, fakt matka zkušená! Díky za tipy a vše dobré tvé famílii, ve městě i v lese ... :o)

      Vymazat
  14. Jo, Pražáček na venkově. Poslední den u babičky jsme šli na houby. Pražáček si nesl klacíček (docela maličký Pražáček, docela maličký klacíček). Přesto ty včely nebyly srozuměné s tím, že jim klacíčkem šťourá v hnízdě... Dítě ječelo, já jsem ječela (neb mám z hmyzu panickou hrůzu od doby, co mě vosa bodla do víčka), muž s tchánem zachraňovali. Výsledek: tchána bolí bodnutí nad okem ještě teď. Muže na prstu taky. Nějaký naprosto cizí člověk, kterého včely pobodaly týž den bez souvislosti se šťouráním v hnízdě, má prý ucho nateklé tak, že je pomalu větší než hlava. A Pražáček, na kterém jsem napočítala šest bodnutí (pak jsem přestala počítat), je vysmátej, akorát do lesa prej už nikdy nechce. Děti. To je štěstí!

    OdpovědětVymazat
  15. Ježíš, teď bych vás chtěla oba obejmout, jak je mi vás líto. Tak hlavně, že všechno přebolelo, ale dávejte na sebe oba pozor, jo?

    OdpovědětVymazat