Stolek na kávu

Hlavně a především jsme na jaře jeli do Spomyšle pro stolek do obýváku. 

Má představu byla přesná! Původně jídelní stůl, s šuplíkem uprostřed, kterému nechám zkrátit nohy. Muž to nijak nekomentoval, jeho cíl byl jediný - aby si, poté co jsme náš původní IKEA stolek dali Kubovi do pokojíčku na kreslení, měl zas kam dát večeři při každovečerním sledování černobílého kina, při jeho každovečerním sledování kterak Německo zase prohrálo.

A toto je on! Náš šampion.
Krémový. Festovní. Z masivu.
Původní nohy jsem si nechala zkrátit asi o dvacet čísel.

Sehnat člověka, který by nohy uřízl - všechny stejně prosím - bylo náročné.
Truhláři v okolí chtěli, abych na pilu dovezla jenom nohy, ne celý stůl.
Jeden, co kývl, byl následující víkend vyplaven.
Ostatní se i přes telefonní sluchátko tvářili, cože je to za móres zkracovat stolu nohy.
Nakonec velký dík patří sousedovic dvouleté dceři,
 co ji parta řemeslníků přišla minulý týden udělat komplet nový pokojíček na míru.
Nakonec se stačilo jen vyklonit z pavlače, potlačit své gender ego, prohodit pár dvojsmyslných vtípků a pánové mi nožky obratem zkrátili,
včetně donášky objektu zpátky až před telku.

A nenechte se zmást.
I když stůl vypadá obitě,
je krásně renovovaný, hladký, čistý.
Šedé prostírání na něm je má další láska. Zdálky i zblízka(!) vypadá jako lenová prostírka, ale je to plast:
otíratelný, omyvatelný, vodě odolný!
(Z DBK nahoře).

Sic nemá šuple, ale zas je s poličkou na noviny.
Výborný kompromis mezi mou obsedantní potřebou mít v bytě všechno úhledně naaranžované
a manželovou prosbou žít doma normální život.

A Kuba?
Ten si prohlíží Marianne Bydlení. V minulém čísle byl totiž jeho spolužák z plavání.
Aneb 
vedeme ho ke kvalitními čtivu!