Vnitřní okruh v současné české fotografii

Byla jsem na té výstavě dvakrát. Poprvé jsem rozsáhlými prostorami nejvyššího patra Městské knihovny (Mariánské náměstí) pobíhala za Kubou - byli jsme tam sami. Podruhé jsem se již důstojným krokem a s tužkou a blokem v ruce posunovala kol fotek na komentované prohlídce. To jsme tam tehdy byly celé tři: lektorka, má kamarádka a já. Davy na lístek tam nestojí, ale já to musela vidět znova. Nejedná se (jen) o výstavu fotografií. Vystavovány jsou zpravidla ne/uzavřené cykly fotek (dva, tři, pět kusů), které jsou doplněný o pár řádkový text od autora snímků. A to mě na tom právě tak oslovilo. Jejich komentář. Stejně jako jsou jiné fotky - barevné, černobílé, stylizované nebo syrové, jiné je i připojené vysvětlení, připojený příběh. Společná jsou intimní autoreflexivní témata: rodiče, vztahy, vlastní identita, vlastní sexualita, žena, muž, láska, děti, stáří. Přestavené fotky pro mě nejsou uměním, na které bych si denně přála se dívat doma. Vnímala jsem spíš jako výpověď, sdělení, upozornění - jako touhu ukázat na něco podstatného, často osobního, nutně něco říct a mnohokrát nabízet své emoce ke sdílení. Mladinká lektorka texty na stěnách doplňovala ještě o zpravidla kurátorské informace: proč oslovili právě tohoto tvůrce, proč je cyklus tak obsáhlý/krátký, případně upozorňovala na detaily na snímcích. Ač tichounkým hlasem, ze všech sil se snažila zodpovídat mé dotazy, já přesto měla pocit, že bych nejraději, kdyby vedle velkých formátů stáli i sami autoři a já se mohla doptat přímo jich. Asi syndrom z dějin výtvarného umění - Gaugauina, Picassa nebo Rothka se už totiž dneska nedoptáte, jak ten obraz myslel. Navíc - moje klasika: matka utržená z řetězů. Nočníky, angličáky, kopačáky pryč; šaty, psaní a psaní si poznámek tu! Užívala jsem si to.

Je to fajn - v době záplavy privátních momentek na internetu - vidět kvalitní fotografie. Chcete-li také, výstavu vám vřele doporučuju. A slibuju, že si na kafi po ní budete mít hodně o čem povídat. My si šly tentokrát posedět do stínu zahrádky ve vnitrobloku - do Dobré trafiky na Újezdě. Přes most, a pak Kampou jste tam za deset minut.

Jiří Hanke, Jiří Hanke, 1944 a syn Michael Hanke, 1972,z cyklu Otisky generace, 2009

Petra Steinerová, Táta, 2006

Pavel Mára, Máma, 1991

             Barbora Kuklíková, Z cyklu In-ty-my-ta, 2005-2006

Oficiální stránky Galerie Hlavního města Prahy najdete tady.

Stránky výstavy pak tu.

Trvá do 18. srpna.

S prázdnou rukou

... jsme ale na víkendovou návštěvu nepřijeli ani my.
Přivezli jsme psaní.

Sytě oranžovou koženku si šťastná majitelka na trhu vyšpionila sama.

Jen zlato-zlatého zipu se v plánovací fázi trochu bála, ale ukecala jsem ji.
Psaní je ušito podle tohoto vzoru.
A poprvé jsem ho nevyztužovala (uvnitř je jen pevná lehátkovina),
aby se dala dopisnice podle potřeby ohnout a jindy zas vůbec ne.
I způsob všití zipu je u mě novinka!

Pozvali nás k sobě

Do stínu.
Pod stromy.

Do lesů.
A k řece.

Děkujeme!!!
A to Kuba ještě dostal dárek!
Cestovní garáž.
Šitou, lehoučkou, hvězdnou.

Zaparkovat.

Vyparkovat.

A jede se!

Jsou to sice vteřiny, kdy si ti dva spolu pěkně hrají.
Ale my to vždycky s maminkou protistrany děsně slavíme!

I když: vlastní garážka je vlastní garážka.

A takhle se auto-doky sbalí, zaváží a strčí do tašky.
Prostě geniální!
Návod prosím zde.

Boty od Manola Blahnika

A kabelka ode mě.
Napsala.

Původně jsem ji chtěla vnutit úplně jiný typ. Asi mě zmátly ty lodičky.

Nakonec má tzv. přehazovačkovou bez přehazovačky.
Šedá proužkovaná lehátkovina na dně, 
černá koženka
a růžový cik-cak.

Pro zjemnění ucho šedé.
Velká, dívčí, nadčasová.

Tímto uzavírám svůj ultra-kabelkový týden a děkuji, že jste to se mnou vydrželi a těším se zítra a ahoj!

Here Comes The Sun

Kdybyste dnes náhodou měli málo jasu.

Slavná klasika: hořčicová s šedou.

Na nejzářivější brašně, kterou jsou zatím šila.
Aneb dnes slunce vyšlo v Olomouci.

Na počátku byla peněženka

Do které se ona zamilovala.

Já ne tak úplně zcela. 

Podle toho taky vypadaly mé návrhy na tašku. Návrhy, které jí se zdály jaksi málo ... peněženkoidní. Tak jsme tomu obě daly čas. Já jela na dovču. Ona jela na dovču. A pak to najednou přišlo. Vymyslela jsem koženko-látkovo-barevnou kombinaci, ze které ona zakřičelo: "Jo!"

Všechny barvy šrajtofle jsou tam. 
I tvary.

Kabela už je v zápřahu
a prý se libí, kudy se nosí, tvrdí tamtamy.
K potkání (nejen) na levém břehu Vltavy.

A prosím vás, ještě nezavěšujte: kabelkový speciál pokračuje i o víkendu!

Jak jsem vám psala minule o té svatbě

Tak na ni šla i moje maminka.

A protože béžové psaníčko ke Dni matek se ji zas tak ne úplně líbilo, tady je výsledek dalšího snaživého pokusu domácího ne-proroka.

S dlouhým uchem přes rameno i bez. Sklopené a i na A4.

Dneska píšu jen tak málo, zas běžím k vodě. Co vy?

Přála si kabelku s překvapením

Zaskočila mě tím.
Kdo jsem? Pan Tau?

Takže: dneska opět tak trochu jiná kabela k vodě.
A jako nutný doplněk kosmetická taštička s čiči (= to je to překvápko).

Při šití kabelek se učím. Nejen profesionálnímu přístupu, ale i novým slovům. Takovým, která jsem v životě předtím neslyšela a teď už je používám zcela běžně! Jedna z vás třeba při společném plánování budoucího zavazadla vyjádřila malou obavu, zda už kabelka nebude ukecaná. Rozuměj, jestli toho už na ní nebude moc: moc vzorů, moc koženek, moc uch. Pro mě totálně nový obrat, ale jakmile je teďka někde něčeho moc - s rukami freneticky zdviženými k nebesům volám: "Oooo, to je ukecané!".

Jiná dáma mi v mailu napsala, že svůj vysněný odstín koženky si na mě nebude vymrčovat, a že tedy bere, co nabízím. No, prosím, a já se hned včera večer ptala muže, jestli si mám dárek k našemu blížícímu se výročí nějak vymrčovat nebo letos překvapí (i sám sebe). Doporučil mi nechat se překvapit.

No, a již šťastná majitelka dnešního kompletku na pláž mě zase ochytřila stran slovesa pánit. Popravdě jsem znala tento výraz jen s případnou předponou. Bez ní - ale za to třeba s kabelkou RM - to prý znamenat pyšně chodit, hrdě se nosit. Jak je ctěná libost! Na Hané. A klidně i jinde. Třeba já se dneska budu pánit se svou bagáži na Sázavě.

Vodě, stínu, chlazeným nápojům a novým zážitkům a poznatkům zdar!

Jenom pro ní

Podle jejího výběru látek.

Tak trochu jiná plážovka pro mou nejlepší sestru!

Šedobílý proužek a zase nová - tentokrát tyrkysová - koženka.
Cizímu bych v červenci zip s vločkou asi nenabídla,
ale - však znáte tu mou litánii, jak dobrých zdrhovadel je šlachovitě málo.

Hvězdy a pruhy.

Nebyl v tom žádný úmysl, že je zip od celou jednu třetinu delší, než by bylo potřeba.
Ale ukázalo se, že tak dá taška pohodlně celá rozepnout, aniž by se zip rozdělil.
Na konec jsem mu proto ušila ještě slušivý fusak,
do kterého jsem ne zrovna nejkrásnější kovové zakončení zipu zašila.
Ocásek lze nosit ven i dovnitř.
Mám z toho radost - vypadá to hezky a ještě to funguje, ho-ho-ho!

Myška Muška Mickey Mouse

Znáte?

Nevím, asi je to těmi puntíky, ale já vidím Minnie.
Co vy?

Zase foceno na sestře. Zase nová taška. A zase není pro ní.

Puntík dobře známý, ucha z nové pistáciové koženky a cedulka
- jeden zkušení kus darovaný Rozaliems k objednávce,
tady barevně sedí skvěle, ale jinak zůstávám u svých všívacích béžovek.

A delfín k tomu!

Ale nebojte, i na sestru se dostane. 
Už zítra! 
Vlastně celý tenhle týden bude asi ... takový kabelkový.
Prostě léto!
Plus: on byl teď Kuba na pár dní na službě u babičky a dědy. (Krátké, ale významné mrknutí pravým okem).