Jako kukuřička

Tak na mě působí tohle etue.

S paví podšívkou.
A korále pro dámu - s okem uprostřed - k tomu.

Aneb není nad to mít třetí oko!

Věrka v pátek napsala

... do komentářů, že se v pondělí těší na další tašku. No prosím, jak je ctěná libost ...

Kabela přes rameno. 

Pro mou první zákaznici, jejíž hlas jsem slyšela. V telefonu. Energický, spokojený, vysmátý. Taky proč bychom si nevolaly, když taška poletí až do Irska. 

Transmořský hovor. 

Transmořský balíček.

Brašna pro paní, co je chic i s vnoučaty.

Džíny nenosí, spíš šedé a černé kalhoty.

Režný spodek chtěla.

A tak látka s pavími oky v trendy modrém odstínu, navíc s okrovým detailem a  nápisem angel, byla pro ni ta správná a jediná možná.

K tašce jsem ušila ještě doplňky, v počtu kusů dva. Zvědavé jste, co?!? Kosmetická taštička je jasná, ale co asi bude to druhé ... hihi ...

Přeju krásné ráno!

Dneska jsou mu ...

Kubko, tak pusu a všecko nej!

Před rokem jsem tady psala, co by mu tehdy bylo bývalo dělalo největší radost. Napíšu to i teď - deset věcí, které ho těší. A udělám z toho tradici. Při každých narozeninách, deset bodů jeho čirého štěstí. Na památku.

Takže tedy stav k 28. dubnu 2013, Kubínek diktuje:

1. Vstavando grando rozhodně brzo, nedbám zatemňovacích rolet, posunutého času ani unavených stárnoucích rodičů. MAMA, TATA, TATA, MAMA křičím z postýlky, nahlas a opakovaně. Nejlépe v šest nula nula zulu, výjimečně v šest deset.

2. Snídaně, obědy, večeře sám, sám, sám: Ne-sa-hej-te mi na tu lžičku, rodičové!

3. Má strava se však neomezuje jen na pravidelné porce u stolu, špajskový šuplík prosím vůbec nezavírat či lépe po bytě mi v plastových miskách rozmístit tu burizony, tu musli, tu piškoty. Za nejvíc bodů si pak cením pojídání na vínovém koberci v obýváků - když drobit, tak na kontrastním podkladu s vysokým chlupem, že ano?!?

4. Cizí mimi-vrstevníky domů moc netahat, zbytečně mi sahají na mé hračky, na mé věci, na mou maminku. Obecně s dalšími lidskými mláďaty mám trochu potíž, ona totíž mají zásadně ty předměty, po kterých toužím. Dobře, přiznávám, někdy mi mamka obratem vyjedná jejich zapůjčení, ale pak to zas musím vracet. Někdy ale negociace nedopadne úspěšně. A někdy - považte - mi i jiné děti vyrvou z ruky mou věc. Na chlapce, co mě tuhle praštil kvůli autu na Letné po hlavě se snažím raději zapomenout úplně.

5. Baví mě vlaky, zvenku! Čtyřhodinová jízda k babičce vlakem byla zábavná jen při zastávkách v nádražích a těch je ve žlutácích šlachovitě málo. Za to hřiště u železničního mostu, to je ráj na zemi! Umím i počítat vagóny - tedy: ukazuju na ně prstem a říkám roztodivné slabiky a poslední slovní spojení vždycky zakřičím. Jako že radost z předlouhé vlakové soupravy fičící až do Norimberka.

6. Krom železniční dopravy preferují i automobilovou. Už umím zapnout blikry, výstražný trojúhelník, klakson, sklopit si stínítko, točit zamknutým volantem a otevřít si dveře zevnitř, takže vůbec nechápu, proč mě vlastně naši nenechají to auto opravdu řídit.

7. Mou nejoblíbenější knihou je O veselé mašince a katalog SIKU, mou neoblíbenější pohádkou na youtube je jak Káťa s Škubánek sestrojili kočičí auto. Našim se ta pohádka původně moc líbila, smáli se, ale nemají výdrž - při pětistém promítání odpadli a to prý kdysi jezdívali na filmové festivaly a dali i čtyři filmy denně. Navíc máma je trochu nešťastná, že jsem se nejvíc vzhlídl v tom ironickém nepřejícím kocourovi. 

8. Rád maluju, temperami především. Nejdřív mě k tomu maminka trochu znásilňovala, ale teď už tvořím sám a nadšeně. Tuhle jsem si fixami během odpoledního klidu vylepšil ten bílý repasovaný noční stolek z antiku, co znáte z mého pokojíčku. Nicméně máma smíchala cif s jejími slzami a abstraktní obraz je pryč,  vydrhla ho - nechápu. Stejně jako nerozumím tomu, proč když přinesu štětce s touhou tvořit v očích, když jsme všichni na odchodu obutí ve dveřích, máma obrací očí v sloup, taťka se jí směje a oba mě pak hladí a pusinkují.

9. V postýlce spím s medvědem z Ikey: hnědým, chlupatým, měkkým. Je to můj jedinečný mazlíček, takže mě onehdá DOST zmátlo, když jsem jich na zličínské pobočce viděl mraky. Vůbec mi vcelku uniká fenomén duplicity. Jak to že každý Passat v Praze není naše auto? Když už mi tohle někdo bude schopen vysvětlit?!?

10. A ještě mám rád červenou řepu a červenou čočku a červená auta a růžová auta a lízátka všech barev. A když jsem u babičky. A když k nám přijedete teta. A když se něco děje. A když se ostatní smějou. A když jdeme s našima všichni tři za ruce. Prostě když jsme všichni tři spolu.

Před 730 a 365 dny.

Jsem úplně mimo

Pomyslela jsem si a chrochtala přitom smíchy. Došila jsem tuhle kabelku, nafotila a poslala obrázky mailem budoucí majitelce. Odepsala, že už se nemůže dočkat, až s ní bude jezdit na kole. Aha, takže styling na podpatcích jsem trochu přepískla.

I když - ne tak úplně, tahle vášnivá milovnice hořčicové má totiž krásný malý černý bicykl do města, bez převodu (vyprosila jsem si jeho fotku - ten je vám elegantní!). Takže tašku přes hlavu a jede se.

Od teďka považuji Brno za evropské velkoměsto!

Pouzderko

Malá taštička do kabelky.
Na žvýkačky, tužku, ...

Dvacet na dvanáct, kovový zip s kroužkem, vyztuženo sakonem a tenkým vatelínem. Uvnitř šedivá srdce.

Vyměnila jsem ji za mešuge brož. Tu jsem zatím ještě neviděla, ale těším se na ni těším velice.
A zájemci z vašich řad mohou zas napjatě očekávat kabelku, k níž tohle pouzderko patří do setu. Zítra!

Magnesia Litera

Komu se líbilo něco z levé kupky, doporučuji k přečtení Rybí krev.
Přesně můj šálek kávy.

Tyhle knížky můžu číst, i když mám životní období, že bych si oči z hlavy vyplakala.
Můžu je číst i při jízdě na šťastné vlně.

Syrové, bolavé, odhalené, plné. O lásce. O rodičích a dětech.

A devět večer na dvojce uvidíme, jestli vyhrál.

(Jo jo, vím, že je venku krásně a že si všichni užíváte, ale já mám rýmu jak prase, a tak si sním o posteli s knížkou ...)

Dvě

Psaní.

Pro dvě kámošky.

Chápu - mám též jedno úplně stejné basic černé tričko jako Jana, stejně růžové balerínky jako Iris, stejnou čelenku s peříčkem jako Hanka, stejnou drahou podprsenku jako Lucie, stejné dívčí hodinky jako Adéla, stejné kotníčkové boty jako Martina ... - prostě když si holky spolu něco kupují, dvojmo! Znáte/máte to taky?

Něco jako kašmír

Dlouho jí trvalo, než mě oslovila.
Ale už ji má - malou na léto.

I s rosistickým vnitřkem.

Den splněných přání i vám!

Jiné

... jsou víkendové večery.
Žádné padání na ústa.
Naopak.

Osvěžena sobotní návštěvou retrospektivy Maxe Ernesta v Albertině jsem dneska konečně vytáhla mou retro promítačku z dětství, papírové divadlo od Girafy a Kubovi před spaním ještě přehrála krátkou stínovou show.

Ročník osmdesát jedna.

Dhamy a phanofe, sirkus ...

Není nad kontaktního diváka ...
Dobrou!

Odstín cappuccino

6 krát 10 - rozměr jejího mobilu,

10 krát 11 - rozměr její peněženky,

13 krát 19 - rozměř jejího diáře Papelote.

Tak vypadá kabelka na přání, chcete-li: na míru. Pro jednu Pražandu: k džínům a teniskám, do parku a kaváren. Nadčasový urban styl - popsala mi sebe sama.

Naše mailová komunikace byla obsáhlá, ale ultra rychlá.

Otázka: Jak má být taška velká?

Odpověď:  Velkááááááááááááá. A4 (aby se tam vlezlo naležato i nastojato) plus velká svačina a litrová láhev nebo notebook 15´a velká svačina nebo atlas světa a velká svačina a litrová láhev. Právě jsem si ji nakreslila a řekněme 45 na 35.

Jiná otázka: Můžu šít růžovou nití?

Odpověď: Jak moc růžovou?

Má odpověď: Málo.

Její: OK, tolik snesu.

Další otázka: Jak žlutá ucha?

Odpověď: Cože? Ony jsou na výběr dvě žluté? Ooooooooo, neee. Ententýky ...

Konec citací. Více už prozrazovat nebudu, ale příběh téhle tašky pokračuje dál. Ještě se mi to nestalo - ale spokojená majitelka mi druhý den po převzetí poslala dlouhý referát o tom, kterak se s taškou spolu ony dvě sžívají. Napínavé, s nejednou zápletkou, trocha bolesti (odřené nohy od nových bot, jenže když ony se k té tašce tak hodí) a s happy endem. Tomu říkám osobní služby.

I vám víkend s úsměvem na puse!

Love KIDÓ

Už jste si někdy koupili kafe s sebou, s jehož kelímkem jste se následně vyfotili, pak ho celý den prázdný nosili s sebou, doma vymyli a nakonec si ho vystavili na poličku?

Ale když on vypadá takhle!!!

Má barevná vzpomínka na divoký den. Spojily jsme se se Simsalabim. Nejdřív své na chlup stejně staré chlapce nechaly nás namočit, zašpinit a střihnout do prstu na výtvarné herně v Národní galerii. A pak jsme princátka v kočárech vytlačily do kopce na Letnou, kde se Sim stala ještě větší Pražačkou, než jsem já (kdo dosud nevěděl, já pila mateřského mléko v Havířově, ona v Ostravě - pro vysvětlení). Už na schůdkách vyhlášeného bistra se temperamentně a srdečně vítala s jeho manažerem. Ona fakt zná asi každého?!? Ale díky jí za to. Měli jsme tam tak v obědovou špičku zarezervovaný stůl, obsluha ochotně naslouchala našim objednávkám, které byly nastokrát přerušeny odběhnutím za jedním z trpaslíků, který si zrovna nutně musel zas odběhnout za svým autem, náhodou na opačný konec restaurace, či lépe do jiného patra nebo nejlíp ven. Byl to skvělý oběd.

Jen - do KIDÓ s dětmi nechoďte. Ne že by tam neměli baby-židličku, mají.  Ne že by jejich jídlo nebylo domácí, zdravé, čerstvé, lokální a chutné, je! Ne že by ostatní hosté těžko snášeli plazící se batolata mezi jejich nohami na zemi, byli v pohodě. 

Jen - interiér KIDÓ je tak krásný, že máte-li s prckem oči furt na šťopkách, nevychutnáte si to tam pořádně. Tedy, to byl aspoň můj případ. Chystám se tam znovu, abych si v klidu a znova prohlédla vystavené zemité dlaždice na zdi a jejich skvělou op-artovou podlahu, plechové čajové krabičky v jemných tónech a atypickou a designem velmi prostou užitou keramiku na poličkách, zákusky ve vitríně, celou zadní útulnou část bistra, tajemný letenský dvorek ve vnitrobloku a ... Víc jsem si s Kubou všimnout nestihla. Těším se, až si tam jednou na jejich tonetky sednu na obě půlky a budu se koukat z plná hrdla okolo, jak to tam mají úžasné ke koukání.

I do love KIDÓ.

Auta, vlaky, bagry, kluci. 
K + K

Camel

Vzpomínáte, jak jsme s Kubou vyráběli keramické úchytky na šuplíky?
No, tak z velblouda je teď brož, růžovou bavlnkou přišitá na klopu.

Trochu se pravda bojím, abych při dobíhání tramvaje nepřišla o přední zuby,
ale paráda především, že jo?!?

Jaro, fajn že si tu!

Zkoušíme to

S Kubou. Chodit pěšky. Bez kočárku. Některé trasy nám jdou výborně. K tramvaji a do knihovny, z knihovny a od tramvaje. K tramvaji a do hudebky, z hudebky a od tramvaje. Některé úseky moc nezvládáme. Třeba pro chleba. Je to prostě daleko - zpátky ho už vždycky nesu, táhnu, do závěrečného kopce tlačím.

Obě ruce v tomhle případě tedy jako když člověk najde. Pro tuto chvíli sbohem mé krásné tašky přes rameno, je čas na pořádnou cross-body kabelu.

Tohle je ona - zatím můj nejpropracovanější kousek.

Přední díl je ze dvou kusů, sešitý a přentlovaný modrou nití na džínovinu.
Jednou jsem to teda musela párat, protože mi entl záhadně na třech místech vynechal.
Setkali jste se taky někdy s tímto paranormálním jevem?
Spodek je pak jakýsi zbytek od čalouníka, něco jako měkčí koberec.
 Protože co si budeme povídat,
tahle taška bude nejednou ležet v trávě, na písku, štěrku, chodníku a kdo ví kde ještě.

Trošku bláznivé,
označit si takhle svou kabelku - ale už mi přišly štítky od Rozaliems.
Nakonec jsem si z testovacích vzorků vybrala béžový kepr s tyrkysovým nápisem.
Mně se líbí.

Horní část tašky se překlápí,
ale je-li potřeba do tašky nacpat při náhlém vedru třeba dva svetry a navrch ještě právě koupený květák,
může se kabelka zvětší o jednu čtvrtinu.

Uvnitř jsou dvě postranní kapsy. Jako organizér je supr, ale zjistila jsem,
že u vysokých tašek se věci štosují na sebe a kapesník a telefon se pak blbě hledá.
Zapínání na magnety. Praktické a rychlé otvírání i jednoruč
(až při focení jsem si všimla, že mám každý pár magnetů jinak aneb taška dokončována o půlnoci ... )

Kabelka původně měla ucho z vyšívané rifloviny.
 Ale působilo to moc trampsky. Vypadala jsem jak přestárlá přítelkyně Honzy Nedvěda.
Tak jsem to ucho odpárala a ušila si druhý den nové - koženkové.
No, a když už jsem sedla ke stroji a říkala si, co s načatým večerem (a namotanou béžovou nití),
z posledního kousíčku koberce jsem si ušila ještě malé pouzderko, ve stejném stylu.

Jen tak - bez výztuže a s čerstvě zakoupeným zipem (opět galanterka Palladium).

Není to úplně v normě,
ale já teď tohle puzderko prostě MILUJU!
To šití, to mi dělá radost.