neděle 4. listopadu 2012

Matka v režimu off

Jestli mi něco v životě vážně jde, tak je to psychohygiena. Já prostě na hubu nepadnu. Já si to prostě vždycky nějak zařídím, abych si užívala. A ač jsem si tohle sobotní odpoledne naplánovala do posledního puntíku - samé příjemné věci, bylo ještě stokrát lepší.
Mé mužstvo doma s plnými žaludky ulehá k odpolednímu spánku, z kabelky vyhážu hračky, knížky, suchý rohlík a prchám směr obchod se spodním prádlem. Nejmilejší doprovod se mnou, vstupujeme dovnitř a očekáváme mediálně profláklou  a výřečnou paní Helenu. Trochu s obavami, ale zase - jsme na ni tři. Není tu, rozepnout bundy a nahlásit svou domnělou velikost podprsenky nám příkře poručí jiná dáma. Tatáž se nám okamžitě vysměje. Špitneme své požadavky stran zboží a každá se noříme do vlastní zkušební kabinky. Mám za sebou operaci páteře a český porod, na zásah do osobní integrity jsem tedy zvyklá, a tak s klidem stoiků střídám jedno prádlo za druhým, s dámou bezprostředně za krkem, ostych i komplexy od dob puberty stranou. Její správné umístění mých prsou in nakonec už byla jen třešnička na dortu. A výsledek? Nejlepší na světě! Okamžitě si poroučím i kalhotky, protože mám pocit, že takhle bych mohla z fleku i na ulici. Vše souměrné, pevné, hladké, v odstínu champagne. Výrazné změna, zejména od momentu, kdy jsem se loni na jaře rozdvojila. Nahazuji svetr a pyšně se procházím po prodejně, a nejsem sama. Poté posvátný kus odkládám a znovu si oblékám svou starou chudinku, pravda - stála mě čtyřikrát méně. Úsměvy od ucha k uchu, nosánky trochu nahoru, platíme a zdarma(?) ještě dostáváme radu, kterak správně o negližé pečovat. Pasáž o stavbě použitého vlákna přeskočím, jen stručně a jasně jenom pro vás: prát na třicet, v sáčku na zip, v dětském šamponu Pufík, jež moc nepění, což je prý dobře. Třicet devět korun, Globus, Tesco. Ok. Balení mě trošku zklamalo, igelitka pěkná, ale čekala jsem k nóbl prsence i nějakou fešáckou krabičku. Rozloučit a zatímco procházíme futry, periferně zahlédneme znovu totožnou scénku - mladá žena, rozepnout bundu, nahlásit číslo a písmeno, a pak následný mírný výsměch paní prodávající. Více nemáme čas sledovat, program je nabytý, honem kafe a pak workshop.
V patrové kavárně vdechuju z plných plic milovanou vůni a užívám si obě volné ruce a možnost sedět na zadku, pěkně nožka přes nožku. Honem honem: láska, sex a něžnosti, všecko probrat, plus knižní tipy, zaplatit, nespadnout ze schodů a letíme na výtvarnou dílnu Andrey Tachezy. Usedáme k pracovnímu stolu spolu asi s deseti dětmi. Ty opusinkují rodiče, zamávají a mizí ve tmě za okny výlohy butiku. Jim je tak deset, nám třicet plus. No co, nás aspoň nikdo nestresuje pokyny, aby se nám vyráběné placky podařily. Paní výtvarnice vysvětluje postup, všichni se tváříme, že chápeme, abychom se všichni mohli v průběhu příštích dvou hodin zas a znovu doptávat, zejména na velikost šablon. Zatímco děti tvoří puntíkaté králíky a proužkované medvědy, nám třem pod rukama - naprosto nechtěně - vznikl erotický příběh. Žádná domluva, každý kus vytvořila jiná z nás, přesto: story je tu. Za hlasitého smíchu variujeme pointu, Andrea T. i další dvě přítomné dospělačky se přidávájí, dětičky to chtějí vidět taky. Vlastně - je to příběh o lásce, kdy byli dva a nakonec jsou tři, a to pochopí přece každý. Děkujeme, děkujeme všem, organizátorce, účastníkům, sobě si. Byl to báječně strávený čas. V euforii samotné okamžitě plánujeme společné pečení vánočního cukroví. Ha, my jsme tak šikovné! A krásné, taky. Loučíme se, ještě několik ironických poznámek k sobě navzájem, pouřážet se stran věku, partnerů, finančního zázemí a každá běžíme za svým mužem. Teda, jen dvě, třetí narychlo radím dát si na prázdný polštář místo manžela (leží v nemocnici) mobil se zprávou od něj, na nějakém koncertě to říkal Nohavica. Zamáčknout slzu, pusu a čau. 


Tvůrčí kvas.

Takhle by to bývalo vypadalo vcelku dospělácky ...

... a taková byla realita ... :o).

Příběh o velké lásce ...

... i s happy endem.
Mé sobotní artefakty.
A ještě praktická mapka.
Pozor - výstava trvá do 11. listopadu.

10 komentářů:

  1. Plastika dobrá, že?:c)) Taky mám takovou. Akorát se to prodraží, protože jak to člověk vidí, neodolá další. A další. A další... A pak aby vydělával enem na spodní prádlo:c)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. PŘESNĚ!!! Mně tam zůstaly ještě dva kousky, co bych chtěla, tuze ... :o).

      Vymazat
  2. Tak to jsme se, milá Roso, málem potkaly. Výrobu placek s Andreou Tachezy jsem měla pěkně úhledně poznamenanou v diáři, bývala bych vám byla ráda ještě trochu zamotala tu love story, leč choroby nás dohnaly. Ale pyžamový den taky dobrý... :-) Ale tím pádem jste už viděla ty moje (budoucí) šedé polštáře ;-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. A tak nějak tuším, že ohledně SPRÁVNÉ velikosti svého poprsí žiju taky v bludech obludných. Jen si nejsem jistá, jestli jsem (byť po dvou porodech v českých porodnicích) připravená na někoho dalšího ve zkušební kabince, natož pak v mé podprsence... :-)

      Vymazat
    2. Tak to je škoda přeškoda!!! Snad už jste fit.
      Polštáře nejlepší na světě - jak to ta Andrea dělá, že všechny její věci jsou prostě nejkrásnější? Bez uzardění vám je závidím. Jsou takové éterické.
      PS: Jsem daleka vám jakkoli radit, ale LeChaton je vážně bomba. Paní je dosti přímá, ale při pohledu na "výsledek" na vše předtím zapomenete! Jinak chápu, já si jedno velké ponížení zažila v kabince při výběru svatebních šatů, jedna věta a kolik to bylo slz ...

      Vymazat
    3. Já jsem se do LeChatonu taky ještě neodvážila, paní Konarovská je na mě příliš... ehm... přátelská, řekněme. Pravda, na tu sestru, co mi po prvním porodu pravila Ukažte, jestli to mlíko máte, hmátla do výstřihu, vytáhla prso a odstříkla, jistě nemá, to jsem si fakt připadala jako dojná kravka a byla jsem odhodlána napříště výstřih bránit zuby nehty (naštěstí už se o to nikdo nepokusil, poprvé mi jen překvapení zabránilo ji do té ruky kousnout). Ale před Vánocema se chystám do Caresse pořídit plastiku mamince:c)

      Vymazat
    4. Nejhodnější dcera EVER!!!

      Vymazat
  3. rosalindo, mam ti zas a znova psat, jak ti zavidim? ne to volno, to ja si taky obcas takhle zorganizuju, i kdyz obcas i pozdeji, nez je to upadnuti na usta uz opravdu na spadnuti ,)) ale andrea t. a jeji krasne obrazky, a kdyz vidim ten regal za vama. ajeje. lechaton.. kdyz prodavacka vi, co dela, aby byl zakaznik spokojeny, to je parada :) taky se pocitam mezi otrle, co se osobni bubliny tyce, a faaakt bych to potrebovala poresit ,)) mno a mamacoffee, aha! a to to nemam z meho prazskeho sidla vubec daleko (odhadem za dvemi rohy ,)), takze ty jehly nejsou vubec od veci ,))) ach jo. ja chci do prahy, mamii, pust me taaaam....

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá zlatá,
      jestli tady někdo někomu něco závidí a to úplně a nejvíc, tak jsem to já a to ty vaše úžasné modrobílé stromové závěsy. Včera večer jsem málem sedala do auta a jela na otočku do Beskyd je vám servat z okem a přivézt si k sobě domů si ... :o).
      Ano ano, pozvednout - cokoli - svědomí, poprsí, to se dycky hodí, pač co si budeme povídat - obé dostalo pěkně zabrat :o), takže žádné dlouhé řeči - nějak si to doma vykomunikuj, šikovná si na to dost a PŘIJEĎ, zvu tě na větrník! Nebo si dá dámička něco ostřejšího? Koňakovou špičku?

      Vymazat
  4. paninko, do beskyd klidne prijed(te), ale pro zavesy to mas bliz na zlicin ci cerny most ,) http://www.ikea.com/cz/cs/catalog/products/10103125/#/90174982 (rozpulit si je pripadne zvladnes sama, vid ze ano ,)

    zitra tu mam chuvu, proberu s ni moznosti, ale ta andrea tachezy to me stve, to je bez sance :( hlavne se musim zas vylecit, opet bacil iz hír :// .. toz snad to do vanoc nejak stihnu, vetrnickem ve tve pritomnosti teda nepohrdnu :)) (i kdyz dobry rocnik konakove spicky.. no.. to by se mno asi bylo veselo az moc :)))

    OdpovědětVymazat