S květy

Možná jste ji taky včera potkali - v Beskydech, s korály, furt se smála ...

28.4.2011 21:27

Stejně jako loni - všude kvetly stromy, na obloze slunko a teplota vysoko nad dvacet. Krásné první narozeniny, Kubínku!

A dárek? Myslím, že náš Kuba jede plně na moderní vlně zážitkových dárků - tudíž největší radost bychom mu udělali, kdybychom ho nechali:

- jíst rukama a vůbec ho neotravovali s pitím

- vyložit myčku, včetně sklenic a nožů

- oblízat prázdné láhve od sirupů a jiných, co bývaly na zemi v kuchyni

- vytahat všechna šuplata a skříňky, zejména ty v koupelně

- nastavit program na pračce s tím, že teplotu by mohl během praní několikrát změnit

- celý den být v jedné plínce a neprudili ho s přebalování - na zádech přece leží jen mimina

- sedět u notebooku, kde by mohl po jedné vydloubat všechny klávesy a myš nesčetněkrát hodit na zem

- konečně dojíst tu Deli, co si onehdy našel a v jejímž obalu si vyhryzal dírku, kterou vysával čokoládu

- vodu do vany si napustit sám pomocí (ne)obratné manipulace s vodovodní baterií

- spát od večera do rána v naší posteli, s několika krátkými přestávkami na hraní

a všichni bychom společně vstávali v 5:35!

Ať žije Kuba!

Zítra!

Velké přípravy na velký den.

Denně

Uplynulých 365 dní jsme Kubovi psala deník. Každý den, žádné romány, dva tři řádky. Ze začátku to byla nutnost - v šestinedělí jsem nevěděla, jestli je pondělí nebo středa, ráno či večer nebo cože jsme dělali to včera. Později jsem se rozjela a začala na volnou pravou stranu lepit vizitky, pohledy, štítky a obaly nebo kreslit a úplně mě to pohltilo. Stala jsem se tvoření deníku závislá! Není to žádná seriózní pamětní knížka. Psala jsem, co jsme dělali, kdo k nám přišel, co poradil, často jsem komentovala střet svých utopických představ o mateřství s žitou realitou, milionkrát Kubínka vychvalovala do nebes a párkrát byla noc tak dějové výživná, že na popis událostí dne ani nezbylo místo. Netuším, zda tohle mé "veledílo" syn někdy ocení (muž mi se shovívavým úsměvem tvrdí, že ano), ale jsem ráda, že mám památku na nejkratší/náročnější/krásnější rok v mém životě. (Ten hnědý blok už je připraven na mé další grafologicko-kolážní záchvaty.)

Triptych

Znáte tu poučku bytových designérů, že předsíň má zrcadlit osobnost obyvatel bytu - aby host hned věděl, s kým má tu čest. U nás doma se nejdříve ocitnete na pavlači, kde vás od včerejška uvítá rodinný triptych. Ze šamotky jsem vyrobila kachle s našimi znameními zvěrokruhu. Ty bláznivé bílé puntíky jsou pak souhvězdí na obloze, podle jedné chytré knížky. Astrologové, račte dál!

Nová figurace a abstraktní expresionusmus

aneb Poválečné umění v Evropě a ve Spojených státech

Evropa je zničená druhou světovou válkou (těžiště umění se přesouvá do USA) a šok z utrpení je všudepřítomný - A. Giacometti a jeho vytáhlé hubené postavy. Všichni umělci nějakým způsobem navazují na surrealistická východiska. Kdo není šokován, šokuje sám - F. Bacon (hlavy postav zredukované na divoké řvoucí tlamy, těla a tvář člověka zmrzačené, zkroucené, jakoby na mučidlech, kůže a maso visí), P.Picasso, H. Moore (Londýnské metro). Na automatismus surrealismu, Freunda a existencialismus navazuje evropské sdružení CoBrA (Copenhagen, Brusel, Amsterdam). Malby A. Jorna nebo K. Appela směřují k svobodné subjektivní figuraci s důrazem na osobní představivost. Ve Státech se umělci inspirují nejen psychoanalýzou C.G.Junga, ale i uměním předkolumbovských civilizací či americkou výtvarnou tradicí 30. let (kampaň na podporu umění v době hospodářské krize, mexičtí muralisté J. C. Oronzo, D.Rivera, D.A.Siqeuiros). Hvězda z titulní stránky časopisu Vogue - J. Pollock - maluje celým tělem, aby vyjádřil energii a svou vnitřní sílu. Čisté barevné plochy jsou doménou M. Rothka.

PS: Příští úterý si prosím dáme pauzu. Pokud by se vám po umění stýskalo, koukněte se na silné emoce ve filmu Pollock s skvělým Edem Harrisem.

Alberto Giacometti Nos (1947)

Jackson Pollock Číslo 1 - Levandulová mlha (1950)

Mark Rothko Kaple v Houstonu (1971)

Ostrava černá, děvucha věrná

Dělali jste to taky? Vlastně to byla taková asambláž - klovatinou se na čtvrtku namalovala těžební věž zboku a na ještě mokrý povrch lepidla se nasypala mletá káva - a obrázek byl hotový. My děti z ocelového srdce Československa jsme tak rok co rok ve výtvarné výchově oslavovali těžkou práci našich horníků a ocelářů. Vzpomněla jsem si na to včera dopoledne při návštěvě toho času národní kulturní památky Vítkovic a vřele vám tento syrově industriální zážitek doporučuji. Technicko-strojní detaily výkladu mi v paměti příliš neuvízly, ani jsem jim nedala moc šanci - spíš jsem nasávala atmosféru a hledali příběhy. Bývalé koupelny, cedule označující prádelnu, na zemi zapomenutá rukavice ... to je něco pro mou dějepisno-romantickou duši. Máte v Ostravě příbuzné, bývalé spolužáky, staré známé? Jeďte, to musíte vidět! 

Omedetó, J.!

Korále pro největší ženu, co znám! 

Od Lucie

Jedna má kamarádka má úžasný styl - oblékání, šperků, života! Kdykoli mi dává dárek, líbí se mi už zabalený, apriori. Naposledy jsem od ní dostala izolepu. Pod vlivem modní vlny s-lepiček jsem s ní plánovala ozdobit interiér, ale přece jen - je to izolepa. Myslím, že na balíčcích, které poputují přes celou republiku, ji to sluší víc.
Hezké dny.

Mužský prvek

Včera jsem byla celý den v práci. Půl minuty předtím - než jsem ráno odešla - jsem zahlídla tohle. Vrtačka zůstala mimo záběr.

Em(m)a dnes

Za mých školních let mívala jen mísu ...

Do the shopping

Seznam s nákupem můžete klidně zapomenout doma! Barvy a šablony jsou z Tchiba.

České umění 60. let 20. století

Líbilo se vám posledně Medkovo Velké jídlo? Pokud ano, dneska si přijdete na své! Nová vlna, zlatá šedesátá - to už jste jistě nejednou slyšeli. Přiřaďte si k nim i pojem INFORMEL - což je v českém prostředí materiálová malba, zkoumání amorfních struktur barevných hmot a netradičních materiálů. Nejedná se o školu, spíše o souběžnost uměleckého usilování různých uměleckých individualit. Níže jmenovaní se zkoušeli poznat sebe sama formou absolutního spontánního sebevyjádření. Jako materiál užívali písek, paliva, laky, plastické textilie či vatu. Silný vliv a jejich tvorbu měl i aktuální pocit existencialismu a osobní tísně - deziluze selhání moderny. A kdo že jsou ti příznivci informelu? J. Kotík, M. Medek, V. Boudník (aktivní grafiky, strukturální grafiky, dokreslování opadaných omítek), R. Piesen (mytický příběh Gehinnomu), A. Veselý (Židle uzurpátor oceněna na pařížském Bienále) nebo Z. Beran (projekt Rehabilitační oddělení Dr Dr.). Ve druhé polovině šedesátých a v sedmdesátých letech se zásadní složkou neoficiální kultury stalo akční umění (happeningy a performace). Důraz se z výsledku přesouvá na proces (M. Knížák - Demonstrace jednoho). Cenzurní tlaky se zmenšují, situace v české kultuře stabilizuje, české umění navazuje na nejnovější světové tendence - op-art, lettrismus, konceptuální umění. Křehkost lidského bytí, citlivost a ohrožení jsou témata tzv. Nové figurace (sestry Válovy, O. Slavík, A. Šimotová nebo plastiky velmi individuálního stylu plné ironie a černého humoru od K. Nepraše).

Aleš Veselý Židle Usurpator (1965)

Karel Nepraš Velký dialog (1965)

Zdeněk Beran Rehabilitační oddělení Dr Dr. (1970, 1993 - 1994, 2000)

Vincencovi k narozeninám i k svátku

Jela jsem na Fillu a jeho banány, ale okouzlil mě pavián - a to naprosto! Od začátku dubna nabízí Trojský zámek výstavu Emila Filly ze sbírek Galerie hlavního města Prahy - výtvarník by totiž letos sfoukl na dortu sto třicet svíček. Více než stovka vystavovaných děl čítá jeho expresivní grafické listy, kubistické akvarely, surrealistické ženy, kresby na motivy řeckých bájí a pověstí, suché jehly s tématy lidových písní a balad či tušové malby z Českého středohoří. Tolik v bezbariérovém přízemí. Při vstupu nám pokladní s omluvou(!) prodala poloviční vstupné, protože do prvního patra vede točité schodiště. Muž však hodil syna v kočárku pod paži a promptně schody vyběhl - jsou dostatečně široké pro dětské vozidlo i pro jeho ramena! Máte-li sníženou pohyblivost, možná tento výstup zvažte - nahoře vystavení čeští krajináři 19. a 20. století jsou dle mého soudu jen pro opravdové fandy. Možná i pro vás jsou Slavíček, Hudeček, Radimský staří známí, zato Vincence Vinglera - jehož sochy zvířat nalezneme v druhé části přízemí a venku v parku - jsem neznala. Vy ho znáte? Jeho plastiky mě náramně bavily, a to nejen proto že přítomna bronzová fauna oslovila i mého syna - ačkoliv on se zatím pohybuje jen v kategoriích čiči, pipi, haf. Smysl pro humor pana Vinglera je přesně můj šálek kávy - viz třeba jeho opice. A pokud by i vám jeho sochy byly tak nějak povědomé, stačí přejít cestu - jeho Koně Převalského mají v zoo dodnes. 
Vydáte-li se do Šternberkovy barokní vily v Troji, přeji příjemnou zábavu!

Víkendový program pro rodiny s dětmi "3D křídla" se koná 26. května od jedné do šesti.

Emil Filla Banány na stole (1929)

Vincenc Vingler Pavián (1950)

Opice

Velbloud

Antilopa (1962)

Tuleň (1965)

Volavka

Kůň Převalského

Polotovar II

Dodělala jsem jí trvalou a nohy - aby nevypadala jako želva. Teď už jen tisíc stupňů, vylít bílou glazurou a ještě jedna pořádná dávka tepla. A pak vyhlížet někoho, kdo sladí. La dolce vita!