S tyrkysem

Náušnice pro jednu rusovlasou, energickou cvičitelku hot jógy. Joveux anniversaire, L.!

Je to tam!

Před dvěma lety na jaře jsem měla osobní splín hraničící s mírnou depresí. S teatrálností sobě vlastní jsem si domů do vázy koupila větve smuteční vrby a smutnila spolu s ní. Mé žalozpěvy ji asi dělaly dobře, a tak se nejen krásně zazelenila, ale pustila i sáhodlouhé kořeny. Něco takového opravdu nemůže člověk vyhodit, a tak jsem vrbu zasadila do megakvětináče, co nám zbyl po vánočním stromku, který se s námi neplánovaně navždy rozloučil už v únoru. Od té doby máme na pavlači vrbu. Ve svých čarodějnických schopnostech pokračuje - děti pod ní kouzelně dlouho spí. Kamarádka stromku interně přezdívá durman. Včera odpoledne jsem si všimla jejich prvních letošních lístků - hurá! Vrba nazula třetí gumy a jede s námi dál. Díky jí!!!

Zrod abstraktního umění a nepředmětná malba

"Skutečné umělecké dílo vzniká tajemným, záhadným, mystickým způsobem z umělce. Odpoutáno od něho, nabývá samostatného života, stává se osobností, samostatným, duchovně dýchajícím subjektem, který vede materiálně reálný život, který je bytostí." V. Kandinskij: O duchovnosti v umění (1912)


Mí milí milovníci umění, dnes tady máme umění abstraktní: linie, čáry, barevné plochy, často geometrické řešení obrazu. Proč? Nejen jako reakci na nové fyzikální objevy, teorii atomu či objev rentgenových paprsků, ale je tu i hluboká potřeba proniknout k otázkám lidské duše.


Kdo? V. Kandinskij, P. Mondrian, K. Malevič, P. Klee, F. Kupka.


Co?

Piet Mondrian Kompozice č. 10 (1915)

Kazimír Malevič Bílá na bílé

František Kupka Amorfa Dvoubarevná fuga (1912) 

Z dopisů Františka Kupky (1897 a 1899): " ... zažil jsem zkušenost rozdvojeného vědomí, přitom jsem měl dojem, jako bych se díval na Zemi zvenčí. Byl jsem v obrovském prázdném prostoru a viděl planety, jak mě klidně míjejí. Potom bylo těžké vrátit se k trivialitám všedního dne ... "; "To, co následovalo, byla obrovská expanze vědomí. Nalézal jsem se v mezihvězdném prostoru a byl jsem svědkem toho, jak se přímo před mýma očima tvoří galerie ... Zdálo se, že jsem na chvíli vstoupil přímo do středu universální pece kosmického stvoření ... Náhle jsem porozuměl základnímu principu uspořádání kosmu."

Valentinská 11

Mistral Cafe

Jemná káva, intenzivní chuť dortů a dětský koutek - nedělní odpoledne ve městě. Děkujeme M. za tip!

Strašná nemoc na sedm

Mému muži s láskou.

Cesta z města

Máznuté, ale moje.

Vezměte dítě na kafe

Ještě když venku ležel sníh, jsme si kamarádkou naplánovaly strávit jedno páteční odpoledne v nově otevřené kavárně – Tiché. Lokace je Ládví, vím, vím, mnoho pravověrných Pražáků teď jistě obrátilo oči v sloup a na půl pusy proneslo, že jezdit na kafe na periférii je trochu málo intelektuální. Ungelt, Kaprova, Újezd, Vinohrady, to jo, ale jet metrem na konec města? Prosím, zkuste to! Doprava je svižná a atmosféra ojedinělá.

Pointa podniku spočívá v neslyšící obsluze. Jak to může fungovat? Stačí si osvojit jednoduchý postup, jak přivolat obsluhu k objednávce a jak k platbě – pomocí dvoubarevného dřevěného válečku. A když váleček na stole jen leží – nestojí na žádném ze svých konců, nechcete od obsluhy nic. Personál nemluví, ale v kavárně normálně cinkají lžičky o šálky, dezertní vidličky o talíře, v hracím koutku výskají a samozřejmě většina hostů nahlas povídá. Ne tak v den, kdy jsme osvěžovnu navštívily my dvě.

Už když jsme se ke žlutošedému  paneláku, v jehož přízemí se kavárna nachází, blížily, viděly jsme přes prosklené stěny, že je uvnitř přítomen muž s kamerou. Znáte tu směsici pocitů: na jedné straně vás láká jít honem dovnitř zjistit, co zajímavého se tam natáčí. Na druhou stranu se se studem děsíte, že by zrovna vás oslovili s prosbou o promluvu na kameru. Už dříve u metra jsme zvažovaly, zda naše děti ještě chvíli povozit v parku, ale nakonec jsme se rozhodly rovnou ohřát vevnitř. Jen co jsme si odložily bundy a dětem sundaly dvanáct vrstev zimního oblečení, dorazila za námi dáma v pruhovaném svetru s prosbou, že se zde natáčí a zda můžeme být pět(!) minut zticha. Samozřejmě jsme vyhověly, tedy chtěly jsme. Zatímco devítiměsíčnímu miminu můžete vecpat do pusy dudlík, popadnout ho do náruče a nosit v zadním rohu místnosti, u skoro dvouletého chlapce měla moje kamarádka pozici nemálo těžší. Její přešikovný Jirka má již krásnou slovní zásobu a svými osobytími zkomoleninami pojmenovává tento svět – kytka, vlak, paní, bota. Při prvních jeho deseti pojmech mu Ilona stihla rukou přikrýt pusu včas, aby dosáhla klidu. Jistě si dovedete představit to překvapení dítka, které doposud všichni k mluvení vyzývali, za každý správný výraz nadšeně chválili a správně jej po něm opakovali. Jirka musel být zmaten. Prapodivnou situaci se snažil vyřešit zvýšením slovní kadence a jeho jedenácté slovo tak zaznělo už hlasitě. „Stop!“, ozvalo se dotčeně. Natáčení muselo být přerušeno – kvůli nám. Opět nám s Ilonou bylo vysvětleno, že se zde natáčí, pro televizi(!) a je potřeba klid. Tentokrát jsme je ještě omluvily za způsobené komplikace. Ilču pak napadlo zabavit syna vláčkem. Bravurně jej tahal po linoleu sem a tam, byl spokojený a hlavně nemluvil, ale chyba. Podle pana kameramana jezdilo tohle pendolino příliš hlučně. Ač těhotná – běhala Ilona několik následujících minut v předklonu za Jirkou a vláček mírně nadnáší nad zemí, aby nehlučel (takový aqua-planing bez vody). Natáčení se ale stejně opět muselo zastavit a opakovat, jiný z hostů příliš hlasitě vstal z plastové židle. Atmosféra začínala být divná, návštěvníků nás bylo sice málo, ale studiového klidu se nám docítit nedařilo. Režisérka byla milá dost afektovaně, děti si nemohli hrát a já ani zamíchat med ve stydnoucím čaji. Navíc půlhodina pryč.

V tom do kavárny vešel mladý muž nevysoké postavy. Štáb jej vítal, muž usedá před kameru a dlouze vypráví. Pruhovaná vedoucí je nadšena obsahem a prosí o zopakování na kameru. Škoda že my ostatní jsme nedostali pokyn honem rychle si zahlučet, když byla kamera vypnuta. Pán mluví o své přednášce o finanční gramotnosti a vše doplňuje vlastními příhodami – z pizzerie, z domovní schůze, z Kauflandu. S Ilonou obracíme oči v sloup – je to rádoby chytré, spíš přechytřelé, některé pointy osobních historek trapné, pan je ten typ Mistrsvětaamoleta. Kdo tohle bude chtít vidět v televizi? Naštěstí na kameru mluví krátce a k věci. Když skončí, přicházejí na řadu ještě rozhovory se zaměstnanci kavárny. Ač vše probíhá ve znakové řeči, stále se trvá na tichu. Ilona už je na/u/štvaná. Chce jít pryč. Bryskně platí a cpe Jirku do kombinézy. Trikem zkušené matky mu na závěr dá do pusy rukavici. Otrávené šikanózním chováním odcházíme pryč a obě brbláme něco o tom, jak se z pěti minut stala hodina. Venku – na vzduchu nás to přejde a celé šťastné, že můžeme – si mateřskými historkami vzájemně vymluvíme díry do hlavy.

Navzdory naší tragikomické zkušenosti, návštěvu kavárny doporučuju. Kvalitu kávy a šikovnost baristy nemůžu hodnotit, ale je to nový, čistý prostor s elegantní výzdobou a s místem pro děti. Nabídka dezertů a palačinek  je široká a navíc ta netradiční obsluha – takovou jinde v Praze nenajdete. Běžte, z Muzea jste tam za 11 minut!

A zde výsledek onoho natáčení http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/1096066178-televizni-klub-neslysicich/212562221800004/, pokud nepatříte mezi čtvrteční pravidelné diváky TKM :o).

Pink forever

Vyfiknuta za kulturou ...

Hlasujte:
a) krasavice interkontinentální
b) jak od kolotočů.

Spring - pink

Uplstila jsem si korále - jarní/velikonoční/holčičí. Paráda do ulic, navíc baby-friendly: ovčí rouno, na gumičce a dá se vyprat!

Divoké ... matky

Líbí!

Matky na podpatku, jo!

365 dní

Slavím rok doma! A když se podívám, jak si dneska Kuba staví kostky, nevěřím - tomu zázraku.

Maminky - moje a jeho.

České meziválečné umění

"Fyzická a psychická euforie." Karel Teige, Manifest poetismu 1928
"Je třeba malovat ne už jen pro umění, ale pro člověka!" Karel Teige v časopise Červen
"Rozkoš z pouhé životní existence." F.X.Šalda
"Živý vítr pohlavnosti." Karel Čapek
A myšlenka vyšší reality.


Žena, ženy a žena.

Jan Zrzavý Kleopatra II
 http://www.ceskatelevize.cz/ct24/kultura/163929-jan-zrzavy-kleopatra-ii/

Rudolf Kremlička Tři ženy v lázni (1921

Toyen Úděs

Kdo chce, může ještě: http://www.ceskatelevize.cz/ct24/kultura/166533-otto-gutfreund-kubisticke-poprsi/ 

Nové zboží

Nebuďte všední! Vytvořte si vlastní obraz – ze svých náušnic!!!

Máte jich doma spousty? Neustále hledáte druhou do páru? Nebo už o všech ztrácíte přehled? Nabízím Vám svůj nápad - rámeček na náušnice.

Veselou koláž doporučuju umístit do koupelny, ložnice či jinam blízko zrcadla. Více v mém e-shopu.

A ven!

Café Lounge

První letošní cappuccino na zahrádce: saturninovský číšník, špičkový barista a kočárek vítán - dokonalé!

Půl zdraví

Vezměte dítě za uměním

Vzala jsem syna na výstavu – již jeho druhou, nepočítám-li ty v prenatálním stavu. Leč nevím, kdo dostal větší lekci – on, Národní technické muzeum nebo já. Chcete-li si prohlednout letošní finalisty Ceny Grand Czech Design a kromě kabelky si s sebou berete i desetiměsíční dítě v kočárku, čekejte ve zmíněném muzeu nejedno dobrodružství.

Ač je budova muzea nově zrekonstruovaná a tedy hrdě bezbariérová, už při vstupu při sjezdu plošiny pro vozíčkáře mi bylo jasné, že mezi dveřmi budu trhat pavučiny. U bočních dveří pod úrovní chodníku zvoním na zvonek a zatím anonymnímu muži přeslušně vysvětluji svou situaci, kterak bych se ráda dostala dovnitř. Elektronický hlas mi sděluje, že toto není vstup pro kočárky a mám jít hlavním vchodem přes schody. Asertivně se tážu, zda tam na mě bude čekat nějaký mužný kustod, aby mi pomohl. Autor hlasu by měl být zjevně tímto kustodem, a tak raději zamrčel a za malou chvíli mi dveře přece jen přišel odemknout. Jak jsem následně zjistila, nemožnost vstupu pro rodiče s kočáry spočívala v tom, že jsme se rázem všichni ocitli v muzejní kavárně a tedy ZA prodejním místem vstupenek. Nevím, však zda je nutné se obávat, že bych pověřenému zaměstnanci utekla i s kočárkem do vnitřních prostor muzea bez placení. Po všude přítomných schodech bych mizela asi těžko a na výtah – jak jsem se párkrát přesvědčila – se čeká dosti dlouho.

Vyvezena zdviží slavnostně vstupuji do foyer muzea a zakupuji  lístek, na jehož rubu je mapa muzea – jak ekologické. Škoda že mapka vůbec nereflektuje aktuální výstavy. Madlo kočárku briskně opatřím třemi novými hračkami na špagátku a spolu s relativně zabaveným dítětem vstupuji do expozice GCD. Znuděné kustodky vítají růžový obličej Kuby jako příjemné zpestření svého pracovního dne, a když se za exponáty šplhám po OSB schodech, na dítě ochotně šišlají.

Dítě stále hodné, pokračuji tedy do třetího patra ke stále expozici Architektura, stavitelství a design. Tady samá pochvala – vše bez schodů, dostatek místa pro manipulaci se čtyřkolkou a na obličejích muzejních zaměstnanců úsměv, nikoli zděšení či otazník, proč s miminem nejsem raději doma – jak se mi to občas na některých místech děje.

Byla jsem v úplné euforii: z hladného průběhu, trpělivé sedícího Kuby i z úžasného výhledu na Prahu. Už jsem si chtěla JEN koupit katalog výstavy a jet domů. Ale chyba. Už při vstupu do muzea jsem si všimla vitríny s publikacemi v kavárně. Sjedu tedy do minus jedna a v prázdné kavárně se předem trochu nejistě ptám servírky, zda obsluhuje i u knih. Dvacetiletá číšnice se na mě divoce oboří, že u stolečků opravdu neobsluhuje, že si musím objednat na baru. S trpělivostí učitelky opakuji svou otázku. Aha, už porozuměla a o poznání klidnějším tónem mi sděluje, že oni jsou tady jen v pronájmu a skleného prostoru s knížkami si nikdy nevšimla. Akčně ale řeší celou situaci a prstem ukazuje na jediného svačícího muže v kavárně, že on je zaměstnanec muzea a tudíž mi jistě pomůže. Mladíkovi s mastnou pusou líčím svou tužbu zakoupení katalogu, ale dozvídám se, že vzhledem k tomu, že NTM publikaci nevydalo, tudíž ji ani neprodává a mám si najít webové stránky Centra současného umění a na nich se dopídit, kde se dá brožura získat. Proč to dělat jednoduše, když to jde složitě!

Už chci pryč. Zevnitř kavárny u bezbariérového vstupu ale zvonek logicky není. Opět tak vyjedu do přízemí k hlavnímu vstupu, prosím stejného zřízence o vypuštění, sjedu dolů a čekám. Ten do podzemí přichází za chviličku a ptá se, kde je matka číslo dvě (má kamarádka, která se svou dcerou v kočárku byla celou dobu po mém boku), nerad by prý ty dveře odemykal dvakrát. Matka číslo dvě však stojí vzorně připravená u dveří, takže se pán v nepadnoucím saku a příliš krátkých kalhotách uklidní. Všichni čtyři jsme pak úspěšně vypuštěni ven – hurá!

Vážení a milí, chcete-li navštívit výše zmíněnou instituci a máte sníženou pohyblivost, běžte! Běžte ale honem, než pán zapomene, který je to klíč … .

Český expresionismus a kubismus

Další umělecký úterek v heslech: kavárna Union, skupina Osma, zapomeňte na snahu zobrazit objektivní kopii reality, teď jde především o vyjádření vlastního postoje k dobové skutečnosti, vyjádření vnitřního psychického stavu. Barevná a tvarová nadsázka, deformace; výraz, napětí, jasné barvy, emocionální účinek díla. Později ostré hrany a úhly.

Emil Filla Čtenář Dostojevského (1907)

Bohumil Kubišta Meditace (1915)

Jindřich Průcha Autoportrét v zimní šále

A ještě bonus pro zájemce:  http://www.ceskatelevize.cz/ct24/kultura/163103-jindrich-prucha-autoportret-v-zimnim-sate/

Jaro

Mé dnešní vítání meteorologického jara: nová kožená bunda (o ceně raději pomlčím) a větve třešně za dvacku, obojí radost k nezaplacení.

Ptáčci podle vystřihovánky z Tate Modern.

Zpěv ptáků

Maminka chtěla "něco" na zápalky vedle plotny. Mně vyšlo tohle. Je to příliš velká romantika do kuchyně? Asi se nějak vydrala na povrch moje ideální představa kuchyně: barva vanilky, slunce, káva, noviny a zpěv ptáků. Správně tušíte - na recept na svíčkovou se mě neptejte ...

Zlatá osmdesátá podruhé

Speciálně pro Vivi. Přeji báječný víkend!

Vzory

Mám jich několik - v oblasti vzhledu, postojů, činů. A jiné hledám: ty na keramiku. Tvary a funkce objektů tvořím tradiční, ale vzory chci nápadité, zábavné, neokoukané. Vázy, mísy, talíře - tešte se!