Káča

Děkuji mým blízkým, že při mně stojí v hezkých chvílích i v těch nejtěžších.

Včera odešla moje přítelkyně.

Žena, která jednou řekla, že jsem hvězda. Žena, která mi před devíti měsíci nabídla práci snů. Ale náročnou a na plný úvazek a já ji nechtěla, protože mám malé děti. "Mirko, ale ony nebudou malé navždy," řekla mi na to Káča a to rozhodlo, protože tohle je přesně věta, kterou jsem na cestě k padesátce potřebovala slyšet.

Káčo, děkuji Ti za každou vteřinu po Tvém boku. Strašně jsem se od Tebe naučila. Vždy si mě stavěla před úkol, který jsem nevěděla, jak udělám. Měla jsem tu čest stát na počátku mnoha výjimečných projektů, které svět neznal - Skibi Café, Club House, WOUKI, Olu Olu, Zažij knížku, Skibi Festival. Měla jsem tu čest sedět s Tebou u stolu hodiny a hodiny, poslouchat Tvé vize, nápady a pocity. Byla jsi obrovský snílek, který ale uměl na rozdíl od ostatních pouhých snílků dát dohromady tým, který uvedl fantastický projekt či značku v život.

Byla jsi obrovským zdrojem energie - a i na konci každé povedené akce si vždy uměla říct, co příště uděláme jinak a líp. Vždy jsi měla další ideu, další plán. Děkuji Ti za všechno, co jsi mě v brand marketingu naučila, a jestli pro Tebe dnes můžu něco udělat, tak je to každičký den naplnit Tvoje pracovní motto: Začíná to teprve tam, kde je problém. Bude mi to ctí a velikou radostí.

Stejně jako jsme se vždy společně radovaly nad novou kolekcí Marimekko, nad novou knížkou Lucie Lomové. Stejně jako jsme spolu v náznacích vtipkovaly o partnerských vztazích s našimi muži. A taky Ti dlužím láhev Moëtu, za tu praštěnou holčičí sázku, kterou jsme spolu uzavřely někdy ve tři ráno loni před Vánoci v legendárním brněnském Baru, který neexistuje a já ji prohrála.

Káčo, děkuji Ti za všechno.