Kdy si pozvat Mitnik aneb klauni byli minule

Nejčastěji učím dětí šít na šicím stroji na prvním stupni základní školy. V rámci předmětu pracovní činnosti si povídáme o mojí práci švadleny, představujeme si krejčovské pomůcky a vyrábíme vlastní jehelníček.

Šicí workshop se mnou ale hravě zvládnou i děti v mateřské školce či herní skupině. Komu zatím nedosáhnou nožky až na pedál od stroje, tomu přistavíme stupátko a pedál položíme na něj. A komu se těžko koordinuje práce ruky a nohy, ten zkrátka jen šlape a na mě zůstává manipulace s látkou, od toho jsem tam!

Častým hostem jsem také ve školních družinách. Tam je odpoledne jiná atmosféra - nálada je méně oficiální, zato více tvořivá, odvážná a neotřelá.

Na druhém stupni základní školy se už děti vždy více ptají na můj byznys. Jak přesně jsem začínala, komu jsem prodala svou první kabelku a co bych poradila jim, jak mají začít s podnikáním. Od pětky výše potkávám překvapivě hodně dětí, které už šily roušky - tuhle výjimečnou životní etapu už nám všem nikdo neodpáře.

Když šiju se studenty na gymnáziu, občas tam cítím trochu studu - že jejich výkon nebude hned perfektní. Ale tam se zase vždy hrozně nasmějeme, bez ohledu na to, že někomu to jde těžko s nůžkami, jinému utíkají stehy šejdrem a dalšímu utekla stužka ze zavíracího špendlíku úplně. A i studenti na gymplu chtějí vědět, proč nemám kamennou prodejnu, jaké jsou výrobní náklady jedné dámské tašky nebo jestli mě víc baví šít nebo učit.

Letos jsem v premiéře měla možnost vést šicí setkání také v církevním spolku, a tam to bylo o mé vášni k šití nejvíc. Byla sobota a já všem dětem, které za mnou přišly ve svém volném čase, mohla absolutně předvést, proč každý den je pro co šít. Pracovala jsem s menšími dětmi i šikovnými náctiletými slečnami, které když po skončení odcházely, až mi to bylo líto. Že by bylo fajn se zase potkat, pokračovat v tom, co jsme se už naučily, zkoušet další nápady a variace, zkoušet spolu možné i nemožné. Třeba příště!

...

Většinou si mě zvete vy, moji čtenáři, zákazníci a fanoušci. Stane se ale i, že někdo zná jen mou kabelkovou práci a rád by si mě pozval, aniž by věděl o šicím workshopu. A přesně takto mě oslovila jedna paní učitelka z přípravné třídy - měla nějakou představu, a když jsem ji popsala, co a jak nabízím, byla nadšená. A když jsme se ve finále domluvily na datu a čase, zakončila náš hovor velikou radostí: "To je úplně super, paráda, skvělé, přijďte - minule jsme měli klauny, tohle bude taky bezva!" O.K.

...

A kdo byste si přál, abych se svým humorem a kabelkovým cirkusem přijela i k vám,

neváhejte mi napsat na info@rosamitnik.cz,

bude mi velkou ctí!