Jak přežít běhání

Varování

Tento text neobsahuje pojmy jako analýza došlapu, dopad před těžištěm, svalový glykogen, 

běžecká metrika, tréninkový plán, tepová frekvence nebo km/hod.

Běhat jsem začala, když mě loni na podzim naštval neohlášeně zavřený bazén, a taky protože mě okouzlila Martínka. Obrovsky energická žena, která si šla ráno zaběhat i v Barceloně a já si řekla, že chci být jako ona. Plná síly, vůle a s plochým břichem k tomu.

Mužovi se do toho se mnou moc nechtělo, má sám svoje sporty přes týden, ale nakonec se taky navlékl do legín a šel. „Ale já jsem nikdy neběžela – jak se to dělá?“, řekla jsem mu, když jsme prvně stáli na rohu naší ulice. „Ale prosím Tě, tak snad si viděla někoho běžet ve filmu“, poklepal si David na čelo a rozběhl se dolů přes kamenný most k řece. Utekl mi, a tak jsem běžela za ním.

 

Vždycky se jsem si myslela, že já běžet nedokážu. Že se počůrám, pobliju, udusím a umřu. Že se zastavím. Ten strach ze zastavení mi trval čtyři měsíce. Pak se to ale zlomilo a dneska už si věřím. Už vím, jak zpomalit, jak dýchat, jak se při běhu překonávají krize – těla i v hlavě.

 

Začali jsme běhat denně, dvacet minut. Teď po osmi měsících jsme na půl hodině třikrát týdně a vychází to tak pod pět kilometrů. Běháme spolu s mužem před večeří, když přijde z práce. Běželi jsme spolu na Štědrý den i na Silvestra. Běžíme, i když sněží nebo prší. Běžíme, i když se na pláži u Berounky koná jazzový festival.

 

Co se mojí běžecké techniky týká, sleduji pár účtů na instagramu. Muž tvrdí, že už jsem se pěkně narovnala a zrychlila, ale nevím. Mám dny, kdy se cítím, že běžím jako laňka a moje hodnoty v hodinkách jsou skvělé. A taky mám dny, kdy se cítím těžká jako almara a hodinky mi ukazují zoufale červená čísla. Blbě se mi běhá na začátku menstruačního cyklu, dobře se mi běhá hladová a překvapivě super se dá běžet i po dvou pivech.

S běháním se mi nově do života vrátil vlčí hlad. Ten jsem mívala kdysi v pubertě a jako těhotná. Teď jej mám znovu a je to blaho. Jsem šťastná, protože dobře se najíst řadím mezi ty slastné pocity života jako je sex nebo rodit děti. A dost si to užívám. Stejně jako si s klidem můžu dát o víkendu skleničku prosecca a váhá už mi nelítá. Běháním jsem rychle zhubla čtyři kila, dál to klesá pomaličku. A to jsem si znovu dovolila čokoládu. Miluju to.

Běhám, přestože mám devět let přetržené vazy v koleni. Koleno drží, možná ještě lépe - stehenní svaly jsou už od pohledu pevnější. Co jsem si ale vyběhala, byl na začátku zánět v kotníku. Blbá jsem začala běhat v trekových teniskách, protože jsem jiné neměla. Teď mám svoje měkoučké, růžové Under Armour HOVR Sonic 5, které zbožňuju plus vysoké ponožky k tomu, aby kotníky byly v teple. Stejně jako byla pitomost běhat bez sportovní podprsenky. Tu jsem si až teď na léto pořídila vysoce zpevňující v Decathlonu a jsem překvapená, jak moc se mi ulevilo.

A co je pro mě na běhání nejkrásnější? Občasné flow, kdy úplně zapomenu, že běžím a prostě jenom běžím. Euforie smíchu s mužem v cíli. Okamžité usnutí večer v posteli. Vydatný spánek. A ráno pocit lehkých, štíhlých nohou. Víc jím a méně se trápím. Je mě míň, ale víc si beru ze života.

...

A kde vy, co běháte, berete pravidelnou motivaci?