Studenti nejmenšího pražského gymnázia si mě pozvali, abych je naučila ušít si plátěnou tašku.
Vzkázala jsem jim, ať si přinesou ubrusy a závěsy po babičce - a že se pustíme do toho.
A byla z toho další úžasná lekce šití plná otázek, maličko obav a ve finále parádních originálů. Hlavně ta nákupka ušita z tkaného běhounu na konferenční stůl s červenými třásněmi na konci, kterou se nám podařilo vymyslet a ušít tak, aby střapce nakonec byly zvenku kabely - tu si budu pamatovat navždy.
Děcka, děkuju.
Bylo to s vámi půvabné páteční odpoledne.
A už se nemůžu dočkat, až se jednou potkáme v Praze - vy i já svou tašku na rameni.
Znáte to - každý den je pro co šít! |
Moji nejšikovnější a nejelegantnější studenti šití. |
Žádné komentáře:
Okomentovat