Už jsou to neuvěřitelné čtyři roky, co jsme v červnu dva šestnáct křtili naši pamětní knížku. Já s Týnkou tajně pod srdcem a naše fajn budoucnost před námi jak na dlani. To, že jednou přijde na svět celá kolekce To je moje, v tu chvíli nikdo ani netušil. A vlastně ani nevím, jestli víte, že původně mě Hračkotéka oslovila k jinému projektu - ale na první společnou schůzku jsem si s sebou přivedla Janu Nachlingerovou a holkám z Hračko řekla, že bych si raději přála napsat pamětní deník.
Jako mně v socialistickém Československu od roku 1981 psala moje maminka. Třeba o tom, jak jsem se nestihla stát pionýrem. Pamatujete? Vzpomínáte? Psali vám rodiče? A píšete dneska svým dětem?
Věříte ve vzpomínky? Slova, obrázky, emoce ...
 |
| To byla moje veliká inspirace. |
...
 |
| A toto můj výjimečně krásný okamžik života. |
Bohužel svůj socialistický deníček já nemám :-o
OdpovědětVymazatJen album černobílých fotek a pár utržků vzpomínek v krabici.
Všichni rádi vzpomínáme a proto já svým třem dětem deníček psala.
Ale přiznám se, že s rostoucími léty to bylo čím dál méně, teď už jen i Šímovi zapisujeme doslova jen ty perly ;-)
Šíma ač nejmladší , má ten deníček zatím nejtlustší.
Nejstaršímu synovi jsem v 25 letech z fotek a právě ze vzpomínek - výkresů,....nechala udělat fotoknihu a velmi ho potěšila :-)
Takže za mě To je moje je celoživotní investice a vzpomínky !
Aach - to se tak krásně čte! Ilon, Tvá poslední věta je úplný slogan!! Děkuji Ti.
Vymazat