čtvrtek 18. června 2020

To je moje knížka


Už jsou to neuvěřitelné čtyři roky, co jsme v červnu dva šestnáct křtili naši pamětní knížku. Já s Týnkou tajně pod srdcem a naše fajn budoucnost před námi jak na dlani. To, že jednou přijde na svět celá kolekce To je moje, v tu chvíli nikdo ani netušil. A vlastně ani nevím, jestli víte, že původně mě Hračkotéka oslovila k jinému projektu - ale na první společnou schůzku jsem si s sebou přivedla Janu Nachlingerovou a holkám z Hračko řekla, že bych si raději přála napsat pamětní deník.

Jako mně v socialistickém Československu od roku 1981 psala moje maminka. Třeba o tom, jak jsem se nestihla stát pionýrem. Pamatujete? Vzpomínáte? Psali vám rodiče? A píšete dneska svým dětem?

Věříte ve vzpomínky? Slova, obrázky, emoce ...




To byla moje veliká inspirace.

...

A toto můj výjimečně krásný okamžik života.




2 komentáře:

  1. Bohužel svůj socialistický deníček já nemám :-o
    Jen album černobílých fotek a pár utržků vzpomínek v krabici.
    Všichni rádi vzpomínáme a proto já svým třem dětem deníček psala.
    Ale přiznám se, že s rostoucími léty to bylo čím dál méně, teď už jen i Šímovi zapisujeme doslova jen ty perly ;-)
    Šíma ač nejmladší , má ten deníček zatím nejtlustší.
    Nejstaršímu synovi jsem v 25 letech z fotek a právě ze vzpomínek - výkresů,....nechala udělat fotoknihu a velmi ho potěšila :-)
    Takže za mě To je moje je celoživotní investice a vzpomínky !

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Aach - to se tak krásně čte! Ilon, Tvá poslední věta je úplný slogan!! Děkuji Ti.

      Smazat