pátek 1. července 2016

Jak Jindřich potkal Eriku



Máme nové křeslo.

Dostali jsme ho darem, loni v listopadu, od sestry mého dědy. Křeslo má bratru odsezených dobrý šedesát let a originálně bylo ve dvojici s kouskem, který teď se stejnou láskou opečovává ve čtecím koutku má sestřenice.

Bylo fantastické znát jeho minulost - kdo v něm usedal, kdo v něm usínal, ale taky na první dobrou už bylo vidět a v patřičných oblastech i cítit, že má to nejlepší za sebou. Navíc i područky se staly obětí své doby a mnohovrstevnatý tmavý nátěr plný místy bublin a místy škrábanců taky nebyl k chlubení. I naběhla jsem k čalouníkovi k nám v ulici a ten mi udělal na renovaci křesla od Jindřicha Halabaly takovou kalkulaci, že jsem se až musela chytit sklepní zdí, aby to tam se mnou neseklo. Naopak vzorník jeho látek se mnou nehnul vůbec. Měla jsem totiž od počátku jasnou představu. Chtěla jsem drobný vzorek na látce, tak jako původně křesla UP Závodů v Brně v první půlce dvacátého století mívala. Přála jsem si ale k tomu přiznat i naše jedna dvacáté století. Ideálně v černobílé barvě. Tamější čalounický mistr mi dal na sebe kontakt a s tím jsme se rozloučili/tím jsme spolu s skončili.

Už teď však bylo jasné, jak směšný byl můj původní rozpočet, a i když se mi A.B. původně vysmála, já teď za ní zase přišla s prosíkem, ať mě zachrání. I dostala jsem od ní báječný kontakt na jiného čalounického machra, s cenou jsme byli na půlce, jen - on potahoviny nenabízel. Do telefonu mi nadiktoval, že se mu mám ozvat až s látkou. Hned jsem mu pravdivě hlásila, že ale žádnou nemám a on mi poradil: "Však ona vám Beranová nějakou vybere!", s dikci jako by Beranová byla žákyně Beranová. A taky že jo. Vyrazily jsme společně s Andrei do nebe.

Protože jak jinak popsat služby v Color design. Ocitly jsme se v té nejstarší Praze. V prvním patře letitého chladného domu, kde v užší místnosti s klenbovými stropy a špaletovými okny stál uprostřed předlouhý stůl, kam nám postupně všechny asistentky ochotně přinášely a přinášely další vzorníky z okolních polic. V životě jsem si nedovedla představit, že existuje taková nabídka potahových látek, textilií, záclon ... Ještě že Andrea tam byla v obraze, přesně si diktovala, co chceme vidět, ale stejně - i tak se před námi vršily kopce. Jedna z prvních látek, na kterou jsem si sáhla, v odstínu antracitové šedé a s vtipným geometrickým vzorem byla pekelně drahá. Daly jsme ji stranou a hledaly dál. Přikládaly, odkládaly, fotily na mobil, tajně zatínaly zuby nad cenovkami. Ale vybraly jsme. Měly jsme několik šampionů, a protože spící Mikešek už se v kočárku začal mrcasit, chytily jsme vuzek a běžely raději o dům dál. V sousedním dvoře Super Tramp Coffee jsme ani nestihly dopít kafe, pár krát se cvaknout na sociální sítě a už byl Miki vzhůru. Druhou a poslední štaci absolvoval s námi při vědomí a řeknu vám, že z něho designer nebude.

Další zastávku na opačném břehu Vltavy celou probrečel zavěšen na klice ve snaze dostat se z tohoto textilního a tapetového salónu co nejdřív daleko pryč. A to přestože i tady se o nás starali noblesně. Opět nám nalili něco k pití a opět začali kmitavě nosit bichle vzorků. V tu chvíli jsem úplně zapomněla, co jsem viděla V Jirchářích. To nešlo udržet v hlavě. Navíc moje oči nevěděly, kde se radovat dřív. Najednou jsem si mohla dlaní hladit látky, které jsem měla v obrázcích uložené na pinterestu. Sen se zhmotnil. Bylo to přede mnou na stole. A jasný favorit byl vybrán. Rozhodně, bez debat a jiných pochyb, byl to rosistický polka krémový puntík na černém podkladu. Vybráno, hotovo, máme to. Jenže - a Andrea mě uklidnila, že to tak je vždy - zrovna tahle látka měla nějaký trabl ve výrobě a naskladněna bude nově až v únoru 2017. Dobrá, hledaly jsme dál. Já si mezitím šla na chvíli odpočinou prohlížením dětských alb, kdy jsem totálně užasla nad nabídkou celých kompletů - od tapety, před záclony, textil, potahy až po koberce. Chcete velryby? Tukany? Nesladké holčičárny? A přitom všechno tak vkusné. Tady to evidentně nebyl problém! Ale zpátky k věci. Prokousaly jsme se k výsledku a já ve finále nafotila pro Davida definitivně vybranou látku - velká kola o průměru tak šestnáct centimetrů, tvořená z malý světlých puntíků na tmavém podkladu. My spokojené, cena střední proud, Mikeš na pokraji amoku a autem se všichni vracíme do vnitřní Prahy.

A teď už to zkrátím. Muž přichází domů na večeři a já mu k ní nabízím i shlédnutí obrázků s mým skvělým výběrem. David šermuje rukama, že nic vidět nechce, ať to vyberu já, a ať už o tom ani nikdy nemluvím. Zkouším to na něj ještě jednou před půlnocí. Podrážděně se mě ptá, proč mu to chci ukazovat zrovna takhle hluboko v noci, ale nakonec si k počítači usedne a fotky roluje. A v tom naprosto zvýší hlas a můj výběr potahu zcela kategoricky odmítne, jako že tohle rozhodně nikdy za žádnou cenu: ne ne ne. Dost drsný názor na člověka, který ještě před chvíli tvrdil, že na to nemá názor. A jak si tak David prohlížel všechny mé fotky, včetně těch kavárenských, které ho opět utvrdily v názoru, na jakých mateřských vakacích já to posledních pět let jsem, padlo mu oko na Ericu.

Látku z britské kolekce Erica Wakerly, látky antracitovou, s trojúhelníky atypicky narušenými dvojvzorem. Látku, kterou mi jako úplně první nabídla Andrea; látku, která byla nepřekvapivě pekelně drahá. "Tu chcu!", řekl manžel. Chtěl Ericu, znal její cenu a chtěl ji dál. Co jsme mohli ušetřit za práci čalouníka a truhláře, dali bychom za látku. Oukej, sir. Hned druhý den ráno to píšu naší paní z časopisu a ta je nadšená. Andrea posílá čtyřicet smajlíků a chválí mě, že jsem první, kdo si tu boží látku konečně vybral. No, to já ne, to David!

Finální kalkulace nám sice ještě jednou protočila panenky, protože poštovné stálo jako levnější letenka, ale Londýn je holt Londýn. A konec už byl rychlý. Čalouník pro křeslo přijel, hodil si jej na hlavu a stejným způsobem nám jej doručil o dva měsíce zpátky na totéž místo v našem obýváku.

Před.

Po.



A tak teď my s ním žijeme.
...
Područky jsou nejhladší na světě a světlé, aby nám pro tentokrát ladily s podlahou.

O látce se Mistr látky při donášce k nám domů vyjádřil, že když ji ode mě přebíral, tak si říkal:  "Nic moc, 
ale že hotové - je to bomba!"

A já se zas nemůžu vynadívat na všechny ty propracované detaily, včetně paspulky ze stejné látky.



Je to skvělé! Repasované křeslo včetně vyměněného nové pérového roštu a molitanu
si nejvíc užívá David, já si zatím v křesle číst nestihla ...

... a děti mají přikázáno od tatínka se křeslu vyhýbat obloukem.

Ale žerty stranou,
já jsem hlavně zvědavá

- dali jsme lenošce dalších šedesát let života? Zdědí ho naší synové? Čeho všeho se tahle naše židle ještě dožije?
...

41 komentářů:

  1. Kreslo je uzasne, latka super, vyborna volba! At slouzi i dele nez 60 let:-). M.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Budu psát blog, dokud bude křeslo sloužit!!!

      Vymazat
  2. Křeslo je naprosto skvostné, látka úplně nejvíc. Mohla bych poprosit o kontakt na pana čalouníka?? Dvě křesla na nás čekají na chatě v kolně... Díky, m.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. já také, prosím ;-). Je krásné!! bluetouchi@seznam.cz

      Vymazat
  3. To je bomba!! Nekdy je fajn, kdyz rozhodne chlap. Ja mam obcas tendenci ztratit se v procesu výběru.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jo, dobře jsem si v těch 18 vybrala!

      Vymazat
  4. Jojo, v dnesni dobe, kdo nema Halabalu, jako by nebyl:)) Hezky jste ho predelali a zainvestovali. A mne se libi i ten stolecek, ktery tam nenapadne vykukuje... A ta kytice?? Ten, kdo ji vybiral, ma vkus:)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Kytici mi navázali v sociální firmě Aranžérie
      http://www.aranzerie.cz/

      lidé s epilepsii
      a myslím, že ji nikdy nevyhodím - dostala jsem ji od Hračkotéky na křtu.
      Nechám si navždycky ... nebo dokud nenapíšu ty povídky!

      Vymazat
  5. Ta látka je tak úžasná!!!!!!! Wow!

    OdpovědětVymazat
  6. Křeslo je krásné!!! A i po literární stránce dokonalé ;)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky, kvůli blogu se doma snažíme všichni, znáš to ... :o)

      Vymazat
  7. Slintam. A kdeze to maji ty krasne latky? Tady 00 nic.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. V Jirchářích, přijeď - Ukážu ti cestu ráááájem!!!

      Vymazat
    2. Tak to Tě beru za slovo. Ale neboj, až domalujem. Takže za dlooouho.

      Vymazat
  8. Křeslo se mi líbilo i před. Nádherná práce, nemohu se vynadívat.

    OdpovědětVymazat
  9. krasne to mate hodila by se i k nam B-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Domluveno, až pojedeme na dovču, přijeďte si pro něj - ať mu není smutno!

      Vymazat
  10. Pecka! Sluší mu to u Vás:)!
    My máme doma taky dva tyhle poklady...
    Nedala bych je za nic:)!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Doufám, že na jednom sedíš a na druhém máš nohy hore. MOC NA TEBE MYSLÍM!!!

      Vymazat
  11. Teda! V životě bych neřekla, že má David tak výborný vkus! No je vidět, že jsi na něm za ta léta pěkně zapracovala! Látka je opravdu překrásná! Radši se neptám, kolik si za to pan restaurátor vzal, páč v Praze to je asi jiná liga než tady v Brně, ale pokud se hodláš pustit i do dalších akcí, doporučuju nákup vibrační brusky nebo opalovačky ;-) My už máme ve výbavě obojí a já se moc těším na další výzvy. Předevčírem jsem dodělala další Tonku, týden před termínem porodu. Není to žádná věda, takže myslím, že s touhle robotou by Ti určitě mohli pomoct i Kuba s Mikešem! ;-) Užívejte Jindru a léto a tak vůbec! Mája

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Pošlu kluky k tobě do učení, na (pracovní) tábor!

      Vymazat
  12. máme tři křesla čekající na renovaci a očalounění, tak tohle je moc dobrý popud to trošku popostrčit :)
    a ty látky! chci je taky vidět.

    OdpovědětVymazat
  13. Jé, mně se to líbilo před! Kam jste dali ty kytičky? Nechali vespod? Nebo svlíkli a byla by z nich kabelka? Jestli jo, tak..

    OdpovědětVymazat
  14. No neni to nádhera! Já také řešila renovaci a nevím kolik stála Vás, ale náš čalouník si řekl 7500,-. Musím podotknout, že za obě křesla. My ale totálně ztroskotali na látkách. To, co mi nabízel, bylo velmi podobné tomu vašemu křeslu ve stavu PŘEDTÍM. Tak jsme se rozloučili a nechala jsem to být. Je ale velmi inspirativní vidět, jak může být to křeslo zase krásný.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Měla jsem štěstí, že Andrea je ve svém oboru fakt šikovná hvězda!!!

      Vymazat
  15. Kresko jenaaadherne!
    A jemi jasne, z coho budu teraz kabelky! Potahovka je iny level:)

    OdpovědětVymazat
  16. Je to nádhera! Ale nemůžu si pomoci, ještě víc než potahová látka se mi líbí ty opěrky- světlé a matné :-)

    OdpovědětVymazat
  17. Tak koukám Roso ze mate moc pěkné křeslo:-) úžasná inspirace.Potrebuju ji jako sůl u nás čeká křesílko houpací bruselský styl.Ale ten výběr látek u calounika no jak bych to řekla je malinko zastaralý.Tak mě čeká smlouvání s mužem, hledání a zkoumání jak by to šlo aby se nám domů hodilo. Mirka z Ostravy

    OdpovědětVymazat
  18. Rosi, to je krása. je dobré nechat chlapa vybrat. Pak je pyšný na to, že to vlastně vymyslel on a jste spokojení oba. Mám pravdu?
    krásné léto. Majka

    OdpovědětVymazat
  19. Nádhera! Když si vzpomenu, jak jsem v těchto křeslech sedávala u babičky, a jak jsme pak její domek prodali i s křesly, protože jsem v té době obývala jednu malou místnost v paneláku... Tvůj muž má dobrý vkus:-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky, každý den jsem šťastná, že si mě vybral ... :o)

      Vymazat
  20. Je to nádhera! Mám prosím dotaz, kolik látky mám cca počítat na takové křesílko? Díky za zprávu, Pavla

    OdpovědětVymazat