středa 11. května 2016

Kdo je u nás větší zvíře


Rozmohl se nám teď doma takový nešvar. Kuba si začal svévolně vyhlašovat ředitelské volno - tedy den, kdy nejde do školky. A popravdě, jde na to šikovně. Nejdřív se zeširoka začne vyptávat, co máme my s Mikim zrovna v plánu, a pak nám mnou zmiňované banální dopolední činnosti jednu po druhé obrovsky chválí, uznale pokyvuje hlavou, zatímco se mu do tváře vlévá hraný(!) smutek a až vzlykavá lítost nad tím, že on sám se vaření, praní, žehlení ...  bohužel nemůže zúčastnit. No ano, člověk by mu dal pětikorunu a samozřejmě, že si ho nechal doma.

A pak nastávají chvíle - než je polívka na stole - kdy je třeba tahat esa z rukávu: myslím vytahovat nové hry schované vzadu v šuplíku za cíchami.

Karetní hra BATANIMO z Hračkotéky je zlomem pro naši rodinu.

Je tou první v životě, jejíž pravidla pobral i Mikešek.

Třicet šest kartiček se otočí rubem nahoru a rozdělí spravedlivě stejným dílem mezi dva (až čtyry) hráče.

Ach ano, hladký herní průběh se nám občas (a mnohokrát) sekl.

Ale pointa dětského karbanu je v tom, kdo tasí větší zvíře, bere. Třeba slepice versus beruška.

Bojuje se na škále velikosti jedna až šest.

A dojde-li k rovnosti tělesných objemů, Kuba zařve své oblíbené "Bitva" a pokračuje se ve vzájemném porovnávání kartiček dál.

Vítěz třetího tahu pak získává celou partu.

Hra je to pro nás šikovná a rychlá a taky - štěstěna se snadno a svižně přelévá ze strany na stranu.




Rukama vám projdou různé kusy. Domácí miláčci, obyvatelé ZOO, hmyz i lesní zvířena.

Jak říkám, štěstí je vrtkavé a jednou si dole, jednou nahoře.

A nebyly by to děti,

kdyby si ke hře nepřidávaly i svá vlastní pravidla.


Jejich autorem byl šéf Kubka, zatímco Mikeš se stal objektem jeho koučinku.

I když inspirace piktogramy ofiko řádu u něj byla zjevná.

Jenže co Mikešák, ten je šťastný z živočichů, které pozná a kvičí a heká a hyká a chrochtá jako oni.

I když malá chandra na něj padá,

když někdy neví, jak kdo mluví. Vlk, myš, koala nebo housenka.

Ještě že smutek u nás mívá jepičí život!

24 komentářů:

  1. Milá Roso,
    z Vašeho povídání čiší taková pohoda, radost, štěstí a láska, že i to praní, žehlení a vaření vypadá jako úžasná zábava. Chodím k Vám "čerpat pohonné hmoty" a inspiraci. A tak vám všem přeji, jen tak dál, ať se vám lidská zloba a zášť a jiné nešvary vyhýbají obloukem.
    Jana

    OdpovědětVymazat
  2. Roso,tahle bitva vypadá celkem neškodné!I když malý Mikeš to tedy umí;-)Šimu vůbec zvířena neba, nevis nebylo by něco podobného s dopravními prostředky?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jo, to by bylo skvělé a mohlo by se to jmenovat: Bagr bere!

      Vymazat
  3. Take ji mame. Zatim ceka na nejakou prilezitost (ockovani, svatek, odrene koleno) , kdy ji vytasim. Asi to moc dlouho nevydrzim, kdyz jsi me tak hezky navnadila. 😉 Kluci jsou spravna dvojka!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak to vám přeju nejdřív nějaké malilinkaté neštěstí, a pak už bájo hru!

      Vymazat
  4. Ten fotoreport je boží!
    Se starší hrajeme vyšší bere s normálníma kartama,ale TOHLE by mohl hrát i mladší...pecka! Díky za tip :-*

    OdpovědětVymazat
  5. Kde su tie casy? Ti moji maju 19 a 12 .... :)

    OdpovědětVymazat
  6. Přesně, fotoreport mě navnadil, hned bych chtěla hrát taky :)

    OdpovědětVymazat
  7. Moc diky za tip toto chceme domu taky! A uz se tesim az ji vytasim:-). Silvia

    OdpovědětVymazat
  8. Ha to je dobrá hra tu musím mít :) Hezký večer Radana

    OdpovědětVymazat
  9. Zdravím, váš mladší synek je kopie toho mého, kde jsou ty časy těch krásných dětských her.Teď je z něj 15 lety puberťák,ale světlé vlasy a buclaté tváře mu zustaly.Užívejte si svých chlapečků,ten čas tak rychle letí. Svaťka

    OdpovědětVymazat
  10. Ten stolek je... WOW! Jitka

    OdpovědětVymazat
  11. Přebika!

    Zvířecí. Jo, to je lepší pro menší děti, starší pak naopak profitují z toho, že rozpoznají mariáškovou devítku od sedmy.

    OdpovědětVymazat
  12. Rukami? Opravdu rukami? Už zase? Srdce usedá, duše pláče.

    OdpovědětVymazat