pondělí 18. dubna 2016

S Kubou bych do divadla nešla


Myslím sama. Protože Mikeš by šou na prknech, co znamenají svět, ještě v hledišti neuseděl a trhat partu a mazat si to o víkendu na umění jen ve dvou by mě prostě nenapadlo. Jenže.

Chytla mě za rukáv a zatahala. Na sokolské dětské akci v mrazivém lednu na Malé Straně mě oslovila Jarka. Že mě zná, že mě čte. Okatá kráska, kterou byste si hnedka z fleku spletli s herečkou Janou Strykovou, otevřela pusu a hned mě zvala do svého divadla. David zatím nevěřícně omdlíval opřený o zídku opodál. A tak jsme si s Jarkou všecko rychle slíbily, poděkovaly si na obě strany, zamávaly a běžely si dál po svých.

Když se blížila premiéra jejich nového divokého teatrálního kousku pro děcka z prostředí cirkusové manéže, Jaru mi napsala znovu, že jako fakt - ve Viole, dva lístky na mé jméno, začíná se ve tři. A tak jsme se jen my dva s Kubínkem hodili do gala, on vymydlený poprvé v životě ve svém narozeninovém ležérním saku, já po milionté zase šedé šaty. Za deště a s deštníky nad hlavami jsme vyrazili v sobotu po obědě na tramvaj. Po dobrých dvou letech jsme spolu na chvíli byli zase jen my dva. Já se teda cítila trochu jako bez ruky, ale Kubka v mírné nervozitě z očekávání nového prostředí rád snědl hned za jízdy celou svačinu sám, že se nemusel s nikým dělit.

Ale to bylo krásné - v ztemnělém komorním divadle mi seděl na klíně, tleskali jsme si rukami navzájem, byl čas šeptat si do ucha, všechno komentovat, všechno spolu sdílet. Byla jsem tu jen pro něj, ale o háčkovanou opici v pruhovaném triku si před představením stejně řekl dvakrát - koupit jednu pro něj a jednu pro Mikiho, stejnou!

A jaké bylo to divadélko?
SPRÁVNÉ!!!
...
Smáli jsme se slabou hodinky s Kubušem oba. On zvířecím převleků, karambolům a frapantním záměnám.
Já vtipům pro velké v druhém plánu, odvážné kostýmní výpravě, a pak především principálce Jarce.
Je to má divadelní bohyně, neváží sice tolik co na základce, ale dokonale hraje celým tělem. V ďábelském rytmu. Hraje i obočím.
Hraje v masce šimpanze, leginách i ve vintage spodním prádle.
Ve hře nosí cukrovou vatu i muže na rukách.
Nebojí se srandy a srandě ze sebe - té jde pěkně naproti!


Tak taková byla v mých očích pražská premiéra Cirkusácké pohádky.
A kdo máte rádi dětské drámo, zvu vás do Divadla Láryfáry.
Sledujte jejich program, dost možná že to brzy rozbalí právě blízko vás!

6 komentářů:

  1. Nám bylo ctí, mít Vás v hledišti...
    Slovy ládíčka: UAAA, AAUUU, HUHU!
    Jarmila

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Bylo ctí si vás mnohokrát vytleskat, a Ládíčka zvláště!!!

      Vymazat
  2. Milá Roso, prajem veľa takích zážitkov! Vďaka tebe tvoji chlapci (zatiaľ iba jeden, no druhý dorastie), zažívajú toľko dobrodružstiev! Majú oni čas oddychovať alebo sa nebodaj nudiť???

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jasná páčka,
      to víš, že jo - ti dva jsou totiž (na rozdíl od jejich maminky) úplně normální! ... .o)

      Vymazat
  3. Milá Roso, tak a máte premiéru ve dvou za sebou a já mohu jen a jen doporučit nejen výlet jen s jedním potomkem, ale i následující představení (jedeme je podruhé, protože druhý synek mi k nim dospěl, a první to chce vidět znovu - a to nás to čeká ještě jednou s dcerunkou): Divadlo v Dlouhé: Kvak a Žbluňk, Tatínek není k zahození, Český Honza/ Minor: Zahrada, Z knihy džunglí, (a pro Mikyho BRUM!!), Libozvuky/ Husa na provázku: Dášenka aneb psí kusy, DLO - Kocourek Modroočko, Laterna Magika: Vidím-nevidím. Snad někdy na dílnách nashle. Pavla PS: A s manželem si určitě vyražte do Dlouhé na Kabaret Kainar Kainar :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Wow, přepsala jsem si do deníčku a díky díky díky.

      A na dílny určitě doražte, protože doufám, že je vám jinak jasné, že vás tam pokaždé s E.Š. pomlouváme!!!
      PS: V Dlouhé se teď byla na Oblomova a sto bodou!

      Vymazat