Někdy je to divné

Jedno pondělí si o rosistickou kabelku napíšou paní Doušová a paní Došková.

V úterý mám taškoidní objednávku od třech Kateřin a k tomu příjmení všech začínají na písmeno B. Ještě že se aspoň každá z nich podepsala jinou mutací svého krásného jména.

Ve středu sedím na zlatavém drinku s kamarádem Milošem a na telefon mi cinkne zpráva, že tvídový penál na tužky by si ode mě ráda nechala ušít paní Milošová.

Ve čtvrtek mi v kabelkovém formuláři nechají opakovaný vzkaz Silvie a hned po ní Silvia.

A v pátek to teprv přijde! Veselé pozdravy a prosby o rozšíření jejich kabelkového parku mám od dam, které se mi k tomu ještě na tajňačku zmíní, že jsou tak trochu těhotné. Skoro až zaváhám, jestli si nově nemám do své precizní excelové tabulky objednávek kromě čísla a jména zákazníka, díla a termínu dokončení jejich zboží přidat i nový sloupek Gravidita s možnostmi Ano - Ne - Se uvidí. Obratem jim všem srdečně gratuluju a pištím radostí s nimi, ale navenek samozřejmě zarytě mlčím. Prostě kdyby něco, tak nic.

A právě i tato ptačí kabelka - 40 na 30 a nejvtipnější, jakou jsem tady kdy měla - je pro jednu velmi počáteční zase/potřetí březí mamku.

A já se jen ptám, co bude dál?
Už jsem šila Elmíře, Dorotě i Svatavě.
Pro paní Lhotovou, Lhotákovou i Elhotovou, dvěma Petrám Čechovým, Lence ze Zahrady na niti i Lence Zahradníkové.
Kdo bude další? Ozve se mi snad nějaká paní Rosa Mitnik? Tak to se pak picnu. Plastovým knoflíkem!