středa 16. prosince 2015

Jak jsem (ne)jela do Říma


Byli jsme s mužem domluveni jasně.

Až přestanu kojit, vyrazíme si my dva - někam spolu. Abychom spolu mluvili. Abychom přitom i dokončovali věty. Abychom si řekli to, na co nám doma běžně mezi všemi těmi dřevěnými kolejemi, barevnými koženkami a plnou/prázdnou ledničkou nezbývá čas. Abychom byli spolu. Jen spolu a celý víkend. Zcela bez problémů jsme se dohodli i na cílové destinaci: tedy že poletíme do italské metropole. David tam už byl, já nikdy, navíc mu role poučujícího jde nad rámec skvěle, těšila jsem se proto obrovsky. A viděla jsem to v barvách: jak si budu lítat v bílé blůzce po antických schodech, v plochých botkách přehazovat nožku přes nožku a usrkávat přitom u stolku na ulici malinkaté ristretto, zatímco vůkol mě bude na pastelových vespách životem vesele ujíždět do bronzova opálená římská zlatá mládež.

Když už se blížil možný termín našeho odletu a mně se Mikeška konečně podařilo překecat, že ťukat si po večeři hrnkem se sunarem je vlastně taky fajn, muž se začal kroutit. Začal měnit data volných sobot a nedělí. Kysele zlehčoval mé filmové představy vycházející z romantické trháku padesátých let a snažil se mi nabulíkovat, že Řím dnes: to jsou migrující Rumuni a Eritrejci na nádražích, špinavé děti žebrající na ještě špinavějších ulicích a otravné fronty zmatených turistů čekající před každou nádhernou památkou zašlé slávy. Navíc pragmaticky namítal, že budeme daleko a celé to šokantně uzavřel jednoduchou otázkou, zda bych raději nechtěla jet do penzionu na Moravě.

Zrovna jsem ohnutá nad kuchyňskou deskou něco krájela k večeři, a tak navíc s ostrým nožem v pravé ruce jsem se hystericko-pobaveně nahlas rozchechtala, že to bych teda sakra nechtěla.

Střih. Parkujeme v Luhačovicích.

Cestou tam jsme vyložili děti u nejhodnějších lidí, kteří si na jejich hlídání vzali i dovolenou z práce. Kluci se strašně těšili, protože jejich brněnská teta jim snese (a koupí) modré nebe. A já zas byla zvědavá, jak se ve zlínské lázeňské perle plácne přes kapsu David. Byla jsem ráda, že jsme ve čtvrtek v noci konečně tam, na místě. Že jsme hochy na poslední chvíli odevzdali zdravé. Ale stejně jsem měla v plánu trochu remcat, s odkazem na ono Věčné město. Ale šlo mi to tak těžko. Už ubytováním mi manžel vyrazil dech. Funkcionalistická vila, kde uvnitř bylo vše jen bílé. Bílé a čisté. Vizuálně čisté. Nic nás nerušilo. Ani v naši ložnici, ani ve stejně velké koupelně. Maličko frňat by se dalo, když jsme první večer hledali místo k večeři. Bylo půl deváté a z jednoho hotelu nás tlačili ven s tím, že u nich se vaří jen do devíti. A tak my na ně nehnutě(!) hleděli, v čem je teda problém a oni na nás ještě víc naštvaně zírali, proč už ale vážně nejdeme pryč. A tak jsme šli. O dveře dál nám jako jejich nehotelovým hostům chtěli nabídnout jen čtyř-chodové menu, a to zas ne: já si chci za své vyšité prachy pěkně vybírat. V Rackovi byla uzavřená taneční společnost a v nóbl wellness domě za městem po mně v telefonu chtěli vědět, zda mám rezervaci dvacet čtyři hodin dopředu. Ani smát jsem se tomu nemohla, jak jsem byla zaražená - na podobné snobárničky si snad ani v Praze nepotrpíme.

Nakonec jsme skončili ve francouzské restauraci, s živým klavíristou a krom něj, nás a číšníků v rukavičkách tam už nikdo jiný nebyl. Bylo velmi zhasnuto, velmi plápolaly svíčky a obsluha mluvila tak tiše, že jsme ji skoro nerozuměli. David mě však vybízel, ať si to užívám. Že s italsky mluvícím personálem by byla (vždy!) domluva taky dost těžká.

Do dalších detailů našeho manželského relaxačního soužití už nebudu zabíhat. Řeknu jen, že jsme hodně spali, hodně chodili do městské plovárny plovat, měli hodně masáží a hodně zábalů. Mě kosmetička na lůžku omladila minimálně na tři a třicet a Davida vedle zatížila jiná dáma v bílém přibližně stejným počtem hřejivých kamenů. Byli jsme taky v galerii ve Zlíně a na sushi. A v noci potom jsme vyjedli minibar. A snídali lívance. A po snídani chodili zase spát. Ale nebylo všecko jen krásné. Taky jsme se strachovali - co třeba všechno může jít v hotelu slyšet z koupelnové vany, jestli už nejsme náhodou příliš dospělí na to, abychom pili šampaňské z porcelánových hrnků nebo jestli nejsme naopak stále příliš bordelářští na to, že nám nevadí oříšky rozsypané v posteli.

I navypravovali jsme si toho navzájem dost, až nás panty bolely. A tělo taky - svaly, kosti, i ta stydká. V neděli v poledne už jsme zase byli v Brnisku spolu s celou rodinou, tetičkou i babičkou. Děti nám při obědvání opět skákaly po hlavách a já přes velký prostřený stůl za veškerého toho cinkání a mlaskání a hluku jen tiše hleděla na lásku svého života. Na chlapa s brýlemi, kterého budu chtít furt, i bez Sixtínské kaple, pravého risotta a italských kozaček.

35 komentářů:

  1. kraaaaaaasneeeeee breciiiiimmmm u toho houpam Ruzenku a je mi dobre ;-). pa

    OdpovědětVymazat
  2. Ježííš, já jsem se pobavila! Pořád jsem si říkala, jestli na konec článku přihodíš nějakou fotku, ale ono to není ani potřeba.. napsala jsi to tak barvitě a výstižně, že se ještě teď ohýbám smíchy v pase! Díky za to, projasnila jsi mi den! :-D

    OdpovědětVymazat
  3. je to na poviedku, krásne, tiež som na konci slzu vyronila :D

    OdpovědětVymazat
  4. Vyprávěj Roso vyprávěj :) To je tak krásné. A oříšky v posteli.... :)

    OdpovědětVymazat
  5. To je skoro jako naplánovat si zimu v apartmánu u moře a nakonec skončit za vesnicí v horách :)))).
    Já jen doufám, že budu na jaře též na svého muže koukat jako na lásku svého života. Jste báječní a miluju vás. Páááá!

    OdpovědětVymazat
  6. A tomu se říká láska až za hrob !

    OdpovědětVymazat
  7. To jsem si měla přečíst jako pohádku na dobrou noc!
    Krom nové kabelky chci také knihu! Knihu všech zážitků a peripetií, protože jsem se u toho smála jako blázen :-) Jsem teď aspoň o 20 minut mladší ;-)
    Jarka

    OdpovědětVymazat
  8. jéé, to zníí úžasně!!!!!!! Do Luhačovic bych se taky ráda někdy podívala.

    OdpovědětVymazat
  9. Trhák od začátku do konce :-)

    OdpovědětVymazat
  10. Vsetky cesty vedu do....Luhacovic:)
    Ale ano, Rim je naaadherny.

    OdpovědětVymazat
  11. A tak to má být. :-) Krásné.

    OdpovědětVymazat
  12. Tak takto by mal štát ,,pripoistiť,, každú matku a manželku na materskej, tie Luhačovice sa na to hodia..., ale môžu byť aj iné kúpeľné mestá :-)
    Krása !
    (Začnem písať moje autilovestory, tiež to má krásne pointy !)

    OdpovědětVymazat
  13. A můžu se zeptat na tip na tu krásnou funkcionalistickou vilu? Taky potřebuji, aby mě nic vizuálně nerušilo :-). Děkuji!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Řekla bych, že by to mohl být Hotel Radun. www.hotelradun.cz

      Smilla

      Vymazat
    2. Tady prosím - http://www.hotel-viola.cz/.

      Vymazat
  14. Nádhera, nádhera, nádhera.... Od narození našeho druhého se na něco takového těším. Ještě to vidím tak na rok, ale moc si přeju, aby nám to vyšlo tak krásně, jako vám... A Luhačovice beru všemi deseti :) Alena

    OdpovědětVymazat
  15. Ten konec mne dojal...takové krásné vyznání, jestlipak si to ten brýlatý muž taky přečetl, jako my tady? Gratuluji Rosičko k skvělému chlapovi a ještě skvělejšímu poznání! nemusí to být Itálie, aby člověk miloval...

    OdpovědětVymazat
  16. Taaaaaaaaaak nahderne napsane, ctive, poutave, dojemne.... Mate velke stetsi, uzivejte si to a preji brzy opakovacku:-). Marcela

    OdpovědětVymazat
  17. Napiš mi mail na Davida - přepošlu mu to! To si přece musí přečíst:-)...

    OdpovědětVymazat
  18. já totok nechápu..umí šit a eště je aj vtipná .... A pak že je na světě spravedlnost :-)

    OdpovědětVymazat
  19. Muži neposílat, ať nezpychne. :-) Radši nějakému vydavateli. :-)

    OdpovědětVymazat
  20. ....výborný zákusek k mé odpolední kávě...jsi prostě úžasná Rosi...pa Vokopka

    OdpovědětVymazat
  21. Závidím čtvrtek až neděle - my byli minulý týden jen dva dny v Brně, ale taky sami a podobně vytíženi. Takže naprosto chápu a těším se spolu s tebou. Jo a Řím máme naplánovaný na jaro... :) Žíněnka

    OdpovědětVymazat
  22. Já padám :)) Avšak mám otázku, jak přemluvit špunta, že hrnek se sunarem je taky fajn...větší fajn než doteď...?????

    OdpovědětVymazat
  23. Jééé, Rosičko, neva, já tam byla s vámi, krááása! Proč Rosičko nepíšete knížky ? Věřím, že by Vám šly úplně stejně krásně jako kabelky ! Moc vám všem přeju hezké prožití vánoc ! Pa Šá

    OdpovědětVymazat
  24. Jaj, v Luhačovicích jsme byli. Na skok loni v létě. Zanechaly ve mně mocný dojem, že tam chcípl pes a nyní poctivě zatouchá... Ale věřím, že odpočívat po proceduře se tam musí krásně, to zas jo! Pravda, ani jsem z toho nic nesepsala, a přitom mocných zážitků bylo povícero (například ubytování v místě zvaném Rusava, což byl kouzelný dům uprostřed lesů, jehož majitel také vládl strojem času, takže tam byl stále rok 88).

    OdpovědětVymazat
  25. Těším se na další vyprávění, moc hezky napsané! Dá se to číst ráno i večer. Renata

    OdpovědětVymazat
  26. jeee... úplně chápu... já od tý doby, co byly děti malé, MILUJU HOTELY KDEKOLI... protože tam se dělá všechno, co doma ne, a hlavně klidně bordel:))všude)

    OdpovědětVymazat
  27. A žili spolu šťastně až do smrti 👍 Krásné.

    OdpovědětVymazat
  28. Napřesrok si přeju pod pařez povídkovou knihu Rosy Mitnik....nejlépe 365 povídek ze života RM .... každé ráno si jednu přečtu, a to by v tom byl čert, abych pak neměla skvělý celý den ;-)

    OdpovědětVymazat
  29. Rosi, líp jsi to napsat nemohla.
    Majka

    OdpovědětVymazat