čtvrtek 16. července 2015

Mikádo


Taťka vzpomínal, jak jej hrával v družině. Plastové tyčinky prý měly i různě rozeklané konce. Má maminka to vzápětí popřela, i když nevím, co ona o tom může vědět, když ti dva spolu začali randit až(!) v patnácti. Po prvním schůzce v mléčném baru.
Další dávku sentimentu při hře přinesl můj muž. Z kraje osmdesátých let si jeho rodiče za uspořený obnos zakoupili obrovskou sovětskou televizi Rubín. I koukala se doma celá rodinka na barevné obrázky, ovšem až do chvíle kdy na podzim téhož roku udeřil do domovního hromosvodu blesk a všecky odstíny - tedy kromě černé a bílé - se z monitoru navždy ztratily. V jeden okamžik tak tahle parta přišla nejen o mnoho škálové zbarvení, ale i jim začal nově platit striktní zákaz zapínat telku, kdykoliv to venku bouří. Místo toho se u nich v kuchyni na stole hrály intenzivně stolní hry. A tak ač má David pracky jako medvěd, čtyřicet jedna štíhlounkých špejlí umí od rané puberty ze společné kupky tahat zcela dokonale. Technicky. Hladce. Nehybně. A za nejvíc bodů.





To mí rodiče:
ti si pro premiérový malý televizor s barvami značky Beijing jeli z Havířova do Šumperka
až v roce osmdesát šest a zaplatili tam za něj neskutečných třináct tisíců.
Nám ale bedna hrála navzdory povětrnostním vlivům i politickým převratům v obývákové stěně až do roku 2003,
kdy jsem si ji s dovolením mohla vlakem odvézt do mého prvního/titěrného pražského pronájmu na Vinohradech.





A tak i když my dvě holky z gauče koukaly i na odstínovaný monoskop,
přesto dneska hrajeme tyčkovanou záležitost
taky stejně nadšeně.




Dokud se nesetmí!

9 komentářů:

  1. A já myslela, že to bude o účesu :D Mikádo jsem měla moc ráda, těším se, až na to děti budou dostatečně zručné...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. U mě jeden nikdy neví, že?!

      Ale díky, že jsi šla do rizika ... :o)

      Vymazat
    2. Naopak, tohle je lepší, hry já můžu! ;)

      Vymazat
  2. :D Sestra umí parádně dramatické obličeje!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Už byla (nejen s tím) i na titulu časopisu!!!

      Vymazat
  3. Tak mikádo je na foto a to druhé s rozeklanými konci byly myslím Bierky (byl tam trojzubec, dvojzubec) ........já se picnu to je let ....

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ale nezapomeň, dneska nic není staré - všecko je retro!!! ... :o)

      Vymazat
  4. My jsme doma měli plastové mikádo, ale spíš než k hraní rodinné hry jsem ho používala k výrobě překážek pro koníky (a jednu zebru). To jsem vzala umyté kelímky od jogurtu, dva vždycky propíchla, do otvorů strčila mikádo-tyčinky a v pokojíku se hned mohl konat parkur!

    OdpovědětVymazat