Dovča

I letos jsme vyrazili na Pálavu.

Jen - tentokrát ve větším počtu. Vzali jsme s sebou kamarády!

Jelo nás tolik, že jsme si sice museli v každé (vyhlášené) hospodě dělat rezervaci, abychom se vešli, ale zase: všechny děti měly své kámoše a my velcí jsme hojně využívali princip rodičovské synergie, kdy stačí aby šest dětí na hřišti hlídal jeden dospělý, zatímco ostatní mohou třeba důstojně popíjet kávu, jíst oběd příborem v obou rukou nebo v klidu disputovat o životě.

A co jsme podnikali?

(S kloboukem naopak aneb gentlemanství v počátcích.)

Pod nebem jak z obrázku ...

... se nekonečně koupali v Nových Mlýnech.

Nebo se plavili.

Nebo líbali.

Zážitky v přírodě  pak střídali s požitky kulinářskými.

Café Fara opět! Tentokrát v jahodové sezóně.

A řeknu vám: mají to tam boží(!) furt!!!

A zatímco Kubka letos ujížděl na modelu celého objektu,

já se velmi těšila na nově otevřené Muzeum kávy.
Jeho návštěva se nám však do režimu kojení-spaní-čůrání-hraní naší drobotiny bohužel nevešla,
takže moje milé Klentnice, těšte se na mě i za rok!

A protože ne vždy bylo počasí ultra-letní, chladnějších teplot jsme využili třeba k premiérovému výstupu na zříceninu Dívčí hrad
(Na obrázku velká legranda s právě zapůjčeným skateboardem,
 na kterém Kubu bavilo jet asi tak pět vteřin.)

Podle popisku umístěného úplně na vrcholu patří tento hrad mezi ty nejméně udržované v Česku,
což je vám ale zhola jedno, když jsou vám tři. Ba přímo naopak.

 Horolezci, horolezkyně, horolezčata.

A nakonec ještě
vlezle
i já, to abyste věděli, že jsem tam byla taky.
(Vyříznuta z hromadné fotky pořízené na samospoušť, proto ta slušivá tupé v dolních rozích.)
...
Tož, fajné to bylo!