středa 18. června 2014

Šaty mojí maminky



... už visí! Vyžehlené, voňavé, připravené na ramínku.
Akorát že čtyři sta kilometrů ode mě. Ještě jsem je ani neviděla.

Vím jen, že si k nim mamka na svatbu sestřenice půjčuje mou šálu. Mou šálu z Jemenu.
Jednu z nejexkluzivnějších věcí, kterou mám. Přivezla mi ji kamarádka ze země, kterou bych asi na slepé mapě světa neuměla ani zakreslit, ale představuji si ji pohádkové. Tisíc a jedna pohádkově!

A k hedvábné pašmíně já tedy přidávám na míru šitou obálku.

Přesně tak to mami chtěla. Psaní dvacet pět na patnáct, na půl látka, na půl koženka. Tón v tónu s exotickým doplňkem.

8 komentářů: