úterý 15. května 2012

Op-art, minimalismus a konceptuální umění

Věnováno Dance.

Vítejte v šedesátých letech! Op-art je směr geometrické abstrakce, jehož hlavním cílem je pomocí struktur vyvolat v divákovi optickou iluzi pohybu, vibrací a vzdouvání obrazové plochy. Mezi nejčastější barvy patřily černá a bílá. Oko klamali např. Victor Vasarely (Cyklus zeber, Alphabeth, Vega) nebo Bridget Riley (Spirála, Vlnění, oděvní návrhy).
Minimalismus je extrémní formou abstraktního umění. Umělci se přiklonili k formě neodkazující k ničemu mimo sebe. Směr se vyznačuje opakováním elementárních tvarů. R. Ryman maloval bílou(!) barvou (Část 17), C. Andre chtěl, aby návštěvníci vstoupili(!) na jeho dílo (Ocelovo-hořčíková plocha), D.Flavin se nechal okouzlit neonovou zářivkou, D.Judd miloval řád a strukturu, S. Lewitt si liboval v opakování a R. Morris ukazoval své 3D objekty v krajině, a pak nám ukázal i sám sebe (I-box).
A teď zboříme aristotelovskou představu o podstatě umění jako přetváření hmoty. Ne. Zapomeňte na Rembrandta, Goyu či Moneta. Pro konceptuální umění(!) je nejdůležitější myšlenka. Díky tomu je již samotné myšlení uměleckým tvořením. Konceptuální umění klade otázky po hranicích pojmu umění a sleduje kontext, v němž dílo působí na diváka. Právě ten měl výsledné dílo realizovat ve své mysli, umělec divákovi pouze poskytuje základní materiál pro vnímání. Někdy byl vystaveným materiálem pouze slovy a nákresy vyjádřený postup, návod, kterým bylo nutné možné výsledné dílo realizovat (J. Kosuth - Jedna a tři židle). Konvence představ o umění bořili a všechny šokovali Y.Klein (Prázdno, Monochromy nebo jeho divadelní představení Antropometrie), D. Spoezzi (Maďarské jídlo), P. Manzoni (Nekonečná linie, Merde, Umělcův dech; jeho signovanou živou sochou se stal i Umberto Eco), G. Brecht (Fluxbox), J. Beuys (Tuková baterie, Mastná židle, Jak mrtvým zajícům vysvětlovat obrazy, Auto) nebo B. Nauman (Žít a umírat).

Bridget Riley (Pol. 60. let)

Robert Morris I-box (1962)

Piero Manzoni Živé sochy (1961)


A kdo touží po rozpohybovaných obrázcích, dnes doporučuju op-artovou Žlutou ponorku.

2 komentáře:

  1. Děkuji za věnování :) I když se obávám, že minimalismus jako životní styl už s tím uměleckým nemá moc společného a že tedy případní návštěvníci u mě budou zklamaní.
    Mám ráda i minimalistickou hudbu, tedy aspoň to málo, co jsem kdy slyšela. (Konec konců tam patří asi i Tiersen a kdo by neměl rád hudbu z Amélie :))

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Minimalismus vs. minimalismus. Vím, vím, ale ... hodinky - holinky, obojí se natahuje ... :o).

      Smazat