čtvrtek 31. května 2012

Vysoko, daleko



Začínám mít (další) úchylku. Děsně se mi líbí hrací koutky v některých(!) kavárnách. Autoři designových interiérů  kafáren zjevně nezapomínají ani na tuto část, a to včetně textilií a hraček. Jasně, je to zpravidla známá švédská klasika, ale už několikrát jsem si dekorace a knížky pečlivě ohlížela, hledala loga, a pak doma googlovala. Ne snad že bych vše obratem chtěla koupit - naopak, jako tuze zkušená matka dobře vím, že když si dítě s něčím dlouze (a samo) hraje někde, neznamená to, že totéž bude fungovat doma! Naposledy mě okouzli koutek v Café Vítkov (na ofiko obrázek v jejich fotogalerii se nekoukejte, je moc sterilni). A pokud vás pidi-věci a pidi-lidi příliš neberou, myslím, že vás zde uchvátí výhled na Prahy z venkovní terasy. Na rozdíl od památníku je zde (logicky) vstupné zdarma, ale kdo by chtěl sedět ještě výš a vidět ještě dál, pro něj je tady vyhlídka na střeše, včetně průvodce. Ať se líbí!

středa 30. května 2012

Výlet



Už jedenáct let nekoukám ráno z okna na beskydskou Lysou horu, už jedenáct let žiju v Praze. Mí rodiče nás jezdí navštěvovat pravidelně několikrát za rok a já - zjevně postižená svou profesí - se pro ně pokaždé snažím vytvořit originální program. Mezi jejich nejsilnější zážitky posledních let patří návštěva Kavárny Potměcentra řemesel a umění Botanicus nebo zahrady u Alchymisty. Náš scénář je pokaždé dost podobný: nejdřív se někde trochu ochytřit, oběd a pak dle ročního období dobrá káva nebo studené pivo. Máte-li rádi minulost a vintage věci, preferujete bezbariérový přístup a nejste daleko od Prahy, doporučuji k výletu skanzen v Přerově nad Labem. Pokud jste tam jako žáčci nebyli x-krát na školním výletě, můžete se těšit historické chalupy, včetně vybavených domácností. V umě poskládaném areálu polabského muzea na vás dýchne příjemné atmosféra, kdy začnete přemýšlet nad (ne)výhodami života v devatenáctém století. Znavení koukáním/čtením/přemýšlením pak můžete padnout do trávy pod lípy srdčité. A bude-li sobota dopoledne, ani vás přitom nebudou rušit skoro žádní jiní návštěvníci. To byl náš výlet "květen 2012". Kde jsme si dali kafe, napíšu zítra.
úterý 29. května 2012

Další díl dějin umění

Musím napsat recenzi, abych mohla ke zkoušce. Takže dneska nic, příště víc! Těšte se, bude české umění.


pondělí 28. května 2012

Paris

To jsem jednou tak dělala pořádek v šuplíku a najednou si všimnu, že vyrábím obrázek pro Kubu. Postavičky a kulisy jsem měla od Chic Ady, barevné papíry ležely na dně. Nemám k Paříži nijak zvláštní vztah, ale pak jsem se zamyslela (bacha!) a přišla jsem to, že koláž zosobňuje hodnoty a postoje, ke kterým bych syna chtěla vést:
  • světoběžnictví
  • lásku k historii a umění
  • život bez předsudků
  • a že kafe je benzín intelektuálů.
Muž večer - při mé přednášce - na koláž jen nevěřícně zíral ... asi jako když někomu poprvé ukážete řez krychlí ... :o).







neděle 27. května 2012

Sun-day

aneb když máme tátu stále na očích ... 


pátek 25. května 2012

Stalinův pomník na Letné

Miluju životopisy výtvarných umělců, ač jsou často tragické. Knížku Gottland od Mariusze Szczygiela jste už asi všichni četli nebo o ní aspoň slyšeli, ke mně se dostala teprve teď - a jsem z ní nadšená. "Dala jsem ji" za odpoledne - když mám čas, čtu teď jako utržená z řetězu. Některé příběhy dvacátého století už mě nedojmou, ale třeba "život a dílo" Otakara Švece jsem přečetla jedním dechem. I když bych o lecčem - jako prudká intelektuálka - s polským autorem ráda polemizovala, knihu doporučuju - je skvělá! Máte-li možnost o víkendu číst si v trávě, neváhejte! Přeji krásnou sobotu a neděli!


čtvrtek 24. května 2012

Poklady

Jsem svým rodičům za to ohromně vděčná! Všechno schovávají - díky nim má můj syn hračky, knížky, povlečení po mně a mé sestře. Hodně retro a hodně emocí.








středa 23. května 2012

Na svíčku

Časopisy radí: přestěhujte se na balkón. My jsme ready, jen zajde slunko.







Cukřenka

A už je v provozu. Poprvé jsem vám ji ukazovala v dubnu, dnes vám svou ovci/cukřenku nabízím k pohledu v akci: kafe aroma buon giorno, našlehané mléko a třtinový cukr. Ukázka mé ergoterapie. Přeji krásné dopoledne!





úterý 22. května 2012

Akční umění, body art a land art

Dnes pojedeme na stejné vlně jako minule - umění vystupuje z klasického formátu. Akční umění se odehrává v prostoru, v čase a má děj (google obrázky pro dotaz zaměňte za youtube :o)). Prvky náhody a variabilitu u hry zkoumal J. Cage - "objevitel" fenoménu ticha jako hudebního ekvivalentu nicoty (Skladba 4´33´). "Vynálezcem" happeningu se stal A. Kaprow. Zmiňme i mezinárodní hnutí FLUXUS (kromě dvou výše uvedených  N. June Paik, Ben vautier, Y. Ono, už z minula nám známý J. Beuyes, G. Brecht či ředitel Fluxus East M. Knížák), které se ve svém manifestu definovalo jako jednoduché, zábavné, nenáročné, zabývající se nenáročnými věcmi, nesmí vyžadovat žádné zvláštní dovednosti nebo početné zkoušky, nesmí mít žádnou věcnou ani institucionální hodnotu (G. Maciunas, 1965). Ze všech performancí vybírám "I like America and America likes me" od J. Beuyese, kdy německý umělec přiletěl do New Yorku, z letiště se nechal dopravit sanitkou do galerie, kde byl uzavřen do prázdné místnosti s kojotem, sám měl jen pasteveckou hůl a plstěný (pro změnu) přehoz. Po třech dnech se opět nechal přepravit zpět a odletěl. Symboliku si buď doplňte sami nebo koukněte na odkaz. U body artu umělec skrze vlastní tělo poznává sebe sama - za účasti publika i bez něj. Jedná se o reakci na neosobní konceptualismus a minimalismus, ve kterých je tělo umělce takřka nepřítomné, i když na ně v jistém smyslu navazuje (B. Nauman - Autoportrét jako fontána, Gilbert a George - Zpívající sochy nebo Ch. Burden - Postřelený, umělec se skutečně nechal jedním ze svých přátel postřelit!). Touto cestou vyjadřovaly své osobní dojmy i feministky (A. Mendieta - siluety, C. Schneemann - Radost z masa, V. Export - Genitální panika, M. Abrahamovic - Vnitřní svitek). Na konci šedesátých let se díla přesouvají z galerií ven. Pomocí zásahů do krajiny proměňují umělci přírodní prostředí. "Mega-díla" nalezneme v USA (W. de Maria - The Lightning Field, R. Smithson - Spirálové molo, M. Heizner - Dvojitý negativ). Komornější a nám z české kotliny možná bližší je britská tvorba (R. Long - Čára vytvořená chůzí, I. H. Finlay - Malá Sparta nebo A. Goldsworthy - Pool of Light). "Zemní umění je manifestací touhy utéct z města, které nás zaživa požírá, a možná poslední sbohem volnému prostoru a zemi, dokud tu ještě nějaké zbyly." Budete-li utíkat, přeji šťastnou cestu!

Joseph Beuys I like America and America likes me (1974)
http://www.youtube.com/watch?v=e5UXAqpSJDk

Chris Burden Postřelený (1971)

Robert Long Čára vytvořená chůzí (1967)

pondělí 21. května 2012

Kačer

Můj úlovek ze sobotních vyšehradských trhů chráněných dílen. Jestli jste byli někde poblíž, sorry že jsem o nich nenapsala dřív, ale sama jsem se to dozvěděla až v pátek. Navíc minulý týden si u nás návštěvy podávaly dveře a peřiny. Už jsem tady psala o tom, jak chodím očumovat okna s věcmi z keramické dílny Jedličkova ústavu, a i na trzích toho bylo mnoho inspirativního - výrobky, přístup prodávajících k potencionálním zákazníkům, pointa. Domů jsem si nakonec přinesla froté kačera od Prosazu, k mazlení jako stvořeného. Ať žije ergoterapie!


čtvrtek 17. května 2012
Když je miluješ, není co řešit. Ptáci.





středa 16. května 2012

Marina

Op-artové korále - doporučuji nosit na pláž, večerní procházky podél řeky nebo nedělní korzo. Modrobílé.




Tyhle korále jsou první, které jsem ušila, když Kuba nespal! Nespal a celou dobu si pod stolem hrál s krejčovským metrem - jsem nadšená, jen tak dál! Nadšená jsem byla i v metráži z pruhované látky - prodavačka vycítila příležitost a chtěla mi prodat metry i na tuniku a sukni. Když jsem ji řekla, že šiji jen ručně, okamžitě mi k nákupu nabídla šicí stroj a zeptala se mě, zda mám dvě zdravé ruce. Co na to říct ... :o).
úterý 15. května 2012

Op-art, minimalismus a konceptuální umění

Věnováno Dance.

Vítejte v šedesátých letech! Op-art je směr geometrické abstrakce, jehož hlavním cílem je pomocí struktur vyvolat v divákovi optickou iluzi pohybu, vibrací a vzdouvání obrazové plochy. Mezi nejčastější barvy patřily černá a bílá. Oko klamali např. Victor Vasarely (Cyklus zeber, Alphabeth, Vega) nebo Bridget Riley (Spirála, Vlnění, oděvní návrhy).
Minimalismus je extrémní formou abstraktního umění. Umělci se přiklonili k formě neodkazující k ničemu mimo sebe. Směr se vyznačuje opakováním elementárních tvarů. R. Ryman maloval bílou(!) barvou (Část 17), C. Andre chtěl, aby návštěvníci vstoupili(!) na jeho dílo (Ocelovo-hořčíková plocha), D.Flavin se nechal okouzlit neonovou zářivkou, D.Judd miloval řád a strukturu, S. Lewitt si liboval v opakování a R. Morris ukazoval své 3D objekty v krajině, a pak nám ukázal i sám sebe (I-box).
A teď zboříme aristotelovskou představu o podstatě umění jako přetváření hmoty. Ne. Zapomeňte na Rembrandta, Goyu či Moneta. Pro konceptuální umění(!) je nejdůležitější myšlenka. Díky tomu je již samotné myšlení uměleckým tvořením. Konceptuální umění klade otázky po hranicích pojmu umění a sleduje kontext, v němž dílo působí na diváka. Právě ten měl výsledné dílo realizovat ve své mysli, umělec divákovi pouze poskytuje základní materiál pro vnímání. Někdy byl vystaveným materiálem pouze slovy a nákresy vyjádřený postup, návod, kterým bylo nutné možné výsledné dílo realizovat (J. Kosuth - Jedna a tři židle). Konvence představ o umění bořili a všechny šokovali Y.Klein (Prázdno, Monochromy nebo jeho divadelní představení Antropometrie), D. Spoezzi (Maďarské jídlo), P. Manzoni (Nekonečná linie, Merde, Umělcův dech; jeho signovanou živou sochou se stal i Umberto Eco), G. Brecht (Fluxbox), J. Beuys (Tuková baterie, Mastná židle, Jak mrtvým zajícům vysvětlovat obrazy, Auto) nebo B. Nauman (Žít a umírat).

Bridget Riley (Pol. 60. let)

Robert Morris I-box (1962)

Piero Manzoni Živé sochy (1961)


A kdo touží po rozpohybovaných obrázcích, dnes doporučuju op-artovou Žlutou ponorku.
pondělí 14. května 2012

Street Art

Ještě bych potřebovala jednu pro Miladu, nemáte nápad?



pátek 11. května 2012

Dressly Casual

Pozvali jsme tucet nejbližších přátel na sobotní oběd při příležitosti Kubových narozeniny. Tady kousek z pozvánky ... Hezký víkend všem!


čtvrtek 10. května 2012

Slepičí úlet

Mají je snad všichni! Asi trend ... Domácí zvířata. Jedni přátelé si koupili ovce, jiní králíky, další aspoň pár slepic. Tak my jsme si honem taky jednu pořídili - z keramiky. Původně jsem ji plánovala jako mísu na stůl na velikonoční vajíčka, leč na svátky jara tahle dáma ještě "nebyla hotová". Tak teď trůní venku, jako květináč. Hlavně že jsme in ... .









úterý 8. května 2012

Informel a pop-art

Dámy a pánové, chlapci a děvčata, po týdenní pauze je opět zde vaše pravidelná úterní dávka umění. Dnes umění pro opravdové fajnšmekry. Informel - jeden z proudů poválečného umění - je umění "bez tvaru" (z lat. předpony in- = bez). Jeho hlavním heslem je osvobození od idejí předchozího formalismu a porušení konvencí. Informel nechce svět pomocí umění měnit, usiluje o řešení a naplňování vztahu moderního člověka ke světu, v němž převažovala existenciální úzkost s devalvací stávajících hodnot. Beztvaré barevné skvrny, šmouhy, kapky, stříkance, 3D. Umělci navazovali na proces psychického automatismu s cílem spontánně vyjádřit temperament, náladu, krajinu duše - lidské nitro. Jean Fautrier - cykly Akty, Předměty, Nazí, Rukojmí (vyrovnávání se s 2. světovou válkou). Jean Dubuffet  - art brut (syrové umění) - původní přirozenou tvorbu a spontánnost našel v umění neškolených autorů, duševně nemocných a dětí; Modrý pták, Nos jako mrkev, Zemský plášť, Život bez člověka, Chození sem a tam. Antoni Tápies (Šedý reliéf sešitý ze čtyř částí). Alberto Burri (Pytel, Cretto). Wols - tašismus (malba skvrn) - Opilý koráb. Georges Mathieu (Všude Kapetovci). A teď pop-art: pozor na jeho význam. Ano, čerpá své podněty z "moderní lidové kultury" určené široké veřejnosti, ale kriticky, s humorem či s ironií, vyžívá se ve zvláštních souvislostech, absurditách, stereotypech a teatrálnosti. Figurální tvorba. V uměleckých dílech se objevovaly předměty každodenní banální masové kultury, soudobé dopravní prostředky, ikony nové společnosti, filmového průmyslu. Pop-art byl populární, prchavý, nakažlivý, levný, masový, mladý, vtipný, sex, nápaditý, fascinující a dobře prodejný. Úkolem umění je konstatovat, že cokoli (tvář Marilyn Monreo, konzerva polévky, komiksové obrázky apod.) získává nebo ztrácí svou krásu nikoli na základě vlastní podstaty, ale na základě společenských souřadnic, které určují, jak se vnímateli daný objekt jeví. Předměty v umění pop-artu jsou ze série vyjmuty nebo uzpůsobeny tak, aby se do ní mohly začlenit. A především zpracovány tak, aby nebylo možné nahlédnout do nálad, myšlenek a pocitů autora - neosobní umělecké pojetí.  VB: Richard Hamilton, David Hockney (mužské akty), Peter Blake (Na balkoně); USA: Jaspers Johns (Vlajka). Robert Rauschenberg (Černý trh - návštěvník byl vyzván, aby otevřel kufr, odnesl si některý z předmětů a výměnou do kufru vložil předmět svůj, zároveň měl tuto změnu zapsat na jeden ze čtyř poznámkových bloků, bohužel nefungovalo - předměty mizely bez náhrady). Roy Lichtenstein (komiksy, M-možná). Andy Warhol (Jackie, Plechovka Campbellovy polévky).

Jean Dubuffet Načmáraný (1946)

Richard Hamilton Co dělá naše dnešní příbytky tak odlišnými a sympatickými (1956)

Robert Rauschenberg Černý trh (1961)
Libo-li opět filmový tip? Pro nasáti atmosféry pop-artového Londýna doporučuji Zvětšeninu.
pátek 4. května 2012

Kredenc

Další z pozůstalosti po mé úžasné prababičce Emílii. Bude stát v naší kuchyni. Chystám se na renovaci, představu mám naprosto přesnou, nicméně nejdříve musím zjistit, zda bude nějaká společnost ochotna tuhle krásku přepravit přes celou republiku (a za slušný peníz). Zatím je v garáži, s noblesou sobě vlastní ozdobena ještě původní krajkou. Ach!