Zažij knížku Divoši s Lucií Lomovou

Tak to tady ještě nebylo. Budeme kreslit komiks!

S kým – s výtvarnicí a komiksovou autorkou Lucií Lomovou, která nakreslila třeba Anču a Pepíka.

Kdy? V neděli 5. října od 10 hodin tady u nás ve Vindyšově továrně v Radotíně.

 

Kdo máte doma Luciinu knihu Divoši, která vypráví příběh o mladém cestovali Albertu Vojtěchu Fričovi, který si na počátku 20. století přiveze do Evropy z Jižní Ameriky indiána Čerwuiše, přineste si ji, autorka vám ji podepíše. Kdo ne, můžete si ji u nás koupit.

 

Vstupenky na workshop Zažij knížku už jsou v prodeji.

Těšíme se na vás, divoši!

Jak přežít školní rok

Gumy, ořezávátka, nejostřejší tužky v penálu i ti, kteří mezi ně rozhodně nepatří.

Ať už jste první školní týden zažili cokoli - mám pro vás Mitnik tipy, jak to celé zase přežít.

Běžte do kina na božskou italskou komedii Bláznivě. Viděli jste Naprostí cizinci? Tak tento nový biják je od stejných tvůrců a vy se budete opět smát, od srdce smát i dojímat. Pár středního věku má první rande a spolu s nimi vidíte a slyšíte na plátně i jejich vnitřní řeči a všechny archetypy v nás, v mužské i ženské mysli. Vlastně je to něco jako V hlavě, jen pro dospělé. Nechybí tam aluze na romantické velkofilmy, ani genderové stereotypy. Vezměte do kina svého kluka, svojí holku a budete se bavit.

Ideálně když si k tomu vyberete komorní plyšové kino jako třeba Bio Řevnice, kde vám bublinky a čipsy před promítání prodá kočka krásnější než italská herečka v hlavní roli.

Kdo k vnitřnímu zenu potřebujete spíše knihu než film, o prázdninách jsem se začetla do Veroniky Gonzáles. Její knihu Blízcí jsem spolkla za tři dny na pláži. Poprvé těhotná žena, submisivní partner, prostředí moravské vesnice a toxická atmosféra mužovy rodiny mě bolely, ale četly se výborně. Rozuměla jsem jak hlavní postavě fotografce(!) Báře, tak její upachtěné švagrové s nadváhou Petře.

Druhou knihu, kterou jsem od stejné autorka četla, byla její prvotina, Mezi nimi.  A přestože množství hlavních postav bylo vysoké, podle motta Zoufalí lidé dělají zoufalé věci jsem zase soucítila se všemi. Tři sestry a jejich matka, nevyjádřená i nevydařená láska. Život za Brnem a ženské touhy po třicítce i v sedmnácti. Příběh je komplikovaný, kniha tlustá; prostě všechno, co mám ráda.

Můj třetí knižní tip je komiks od Lucie Lomové Divoši, příběh původně pro dospělé oceněný komiksovou cenou Muriel ale bude skvěle bavit i vaše děti. Skutečný příběh mladého cestovatele Alberta Vojtěcha Friče, který si v roce 1908 přivezl z Jižní Ameriky do Prahy indiána Čerwuiše, je vtipný i dojemný zároveň. Kniha má spád, napětí, komické scénky i dobové reálie z naší metropole. A jak jsem se k ní dostala? Výtvarnice a komiksová autorka Lucie Lomová bude mým hostem na dalším workshopu ve Vindyšově továrně Zažij knížku. Čím jsem splnila sen sobě, protože od doby, kdy jsem četla její fantasticky sebeironický komiksový deník Každý den je nový, Lucii prostě miluju. A splnila jsem sen i své dceři, která má období komiksů a společně teď hledáme ty, které by bavily malé i velké holky.

A ještě z audioknih - v létě jsme si s mužem na cestách bez dětí dali oceňované dílo Muklové a šlajsny od Daniela Flashy. Drogový překupník a dealer kokainu nejdřív nasytil všechny hladové nosy v Praze, a pak skončil ve výkonu trestu. Jaké je to dneska sedět, kde se v Rotterdamu kupuje nejlepší matro, jaké je to na dovolené v Kolumbii a jaké ve vazbě na Pankráci, o tom kniha je. Flasha ji napsal otevřeně, snad upřímně, někdy dost ostře a ne úplně se sebereflexí, ale přesto dost doporučuji k poslechu. Nic podobného totiž neznám.

Malaga

Týden ve dvou už jsme potřebovali jako sůl.

Vybrali jsme si pro něj Španělsko, kam můj muž jezdí často, a tentokrát sbalil i mě. Vybrali jsme si malinkou vilku v horách, čtyřicet minut od Malagy. Nizozemský pár se o ni luxusně stará, stejně jako chtěl o nás.

Jenže my prochodili Malagu, Rondu i Granadu. Škvařili se na tripu v Camenito del Rey a každý den koupali v  moři. Pečující majitelé se nás ptali, jestli je všechno v pořádku, že k nim lidé většinou přijedou a nehnou se z místa. Měli pravdu, byla to oáza zenu - nad vyschlým korytem řeky, s výhledem na protější kopce. Občas štěkali psi a teplý vzduch voněl po květech.

Už první ráno jsem se koukala z postele doleva, z francouzského okna rovně a doprava, na muže - a každý jeden pohled by byla fantastická fotka. Nemohla jsem se vynadívat. Interiér i obě naše terasy byly směsicí vintage jižanských kousků, skandinávského designu a citu pro detail. Nevěděla jsem co dřív, jestli vzít do ruky foťák, plakat dojetím, být s Davidem.

Španělské srpnové vedro nezná míru, a tak jsme při našich cestách navštívili všechna muzea místního rodáka Pabla Picassa, včetně jeho rodného domu. Kde byla klimatizace, tam jsme šli. A totálně splavení z návštěvy města Ronda jsme skočili i do místní sladkovodní přehrady Guadalhorce.

Do Granady mě muž vzít nechtěl - horko, daleko, horko, ale nakonec jsme jeli i tam. A mě ten kluk nikdy nepřestane překvapovat; jak to že jsem s ním dvacet pět let a pořád ví něco, co mi nikdy neřekl? Jak to, že zná tak detailně režim generála Franca i šílený životní příběh frontmana kapely INXS Michaela Hutchence. "Odkud tohle všechno víš?!", ptám se ho pokaždé a pokaždé dojdeme k závěru, že zatímco on si na gymplu dvacet pět hodin denně četl, já stejnou dobu sháněla chlapce - ale vybrala jsem si skvěle. 

Bordeaux

Nikdy nejezděte do Bordeaux.

V Bordeaux totiž tak skvěle vaří, pečou a lisují, že byste se mohli zbláznit blahem - jako my.

V Bordeaux jsme si auto nechali v parkovacím domě na předměstí; google recenze parkoviště v centru města pro nebezpečnost nedoporučovaly. Navíc v ceně parkování tam máte rovnou jízdenku na tramvaji, kterou jsme pak pěkně jeli.

Navštívili jsme Národní operu, městskou tržnici, burzovní palác. A protože Bordeaux je maličké, asi jako Brno, nemusíte tam mít přesný plán, stačí chodit, kochat se, ochat, ochutnávat, nakupovat a zase ochutnávat.

Le Bouillon Chartier

 

Poslední báječné chvíle v Paříži jsme strávili poblíž Montparnassu v Chartier - v unikátní vývařovně, kde si číšník naši objednávku napsal na papírový obrus, a pak odešel.

Kde jsme v obrovském sále pojedli francouzské kuchyně v tradici celerové remulády, kohouta na víně či hutné čokoládové pěny. A kde nám to pak stejný serveur na ubruse všechno spočítal, pěkně z hlavy pod sebou. V restauraci, kde se pětičlenná rodina pohostí na večeři pod sto euro.

Jen musíte přijít včas, ideálně před šestou; pak už se fronty venku táhly daleko přes celý bulvár. Bon appétit.

Le Bouillon Chartier

7 Rue du Faubourg Montmartre

750 09 Paris