Martina Hynková Vrbová: Žiju bez dětí

Začala to shodou okolností - v týdnu, kdy dvě z našich tří dětí měly jarní prázdniny a trávily je u babičky, jsem hodně šila a k šití si pustila mimo jiné rozhovor Martiny Hynkové, která byla hostem Čestmíra Strakatého. Youtube mi pak nabídl další její interview, tentokrát pro Český rozhlas a nakonec jsem si Martinu poslechla i na DVTV.

Proč? Televizní moderátorka teď napsala novou knihu o tom, čím naplňují život ženy, které nemají děti. Udělala osm rozhovorů s devíti ženami a vydala je knižně. A já, ač děti mám, jsem se prostě najednou musela zastavit - a pořád na to myslet.

Čím naplňují život ony? A čím naplňuji život já?  

Nikdy jsem si nemyslela, že bezdětné ženy jsou kariéristky či zoufalky. Nejvíc jsme měla za to, že tyto ženy jen neměly v pravou chvíli štěstí na správného partnera. Ale Martina šla v těch rozhovorech dál, hlouběji. Mateřství pro ni bylo příliš silným instinktem - na to, aby se dalo jednoduše nechat být, umlčet nebo opustit.

V knize Žiju bez dětí se dočtete o umělém oplodnění, znásilnění, víře, sterilizaci, homosexualitě, násilí v rodině, o rozvodech i chybějícím otci. Některé hrdinky vám budou sympatičtější, pro některé budete mít větší pochopení, v některých se poznáte. A s některými se dost nasmějete. Ženy v knížce jsou od třiceti do devadesáti pěti let. Bílé i romské, Češky žijící u nás i ve světě.

A teď ta pro mě nejdůležitější věc - mají si ženy naplnit svůj život? Protože o tom to všechno podle mě je. Naplněná žena je spokojená. Taková žena vám bezděčně pomůže, poradí, podpoří, obejme vás. Spokojená žena nechlastá, nežere, nemučí se dietami ani jinak. Naplněná žena je tu ráda - i pro druhé; maximálně, trpělivě, bezpodmínečně.

Otázkou zůstává, čím si svůj život naplnit?

Dětmi? Jinak? Prací? Zálibami? Péči o své tělo? Péči o duši? Máte na to odpověď?

Každopádně k dnešnímu svátku přeji všechno nejlepší všem ženám světa.

Matkám i bezdětným. Hledajícím i těm,

co se už nalezly, přijaly, naplnily.

...

Všechno nejlepší, ženy!

Martina Hynková v rozhovoru pro Aktuálně.cz.

Kdo platí Mitnik

Jsou tři nejčastější způsoby, jak školy platí můj šicí workshop pro děti.

Buď na to paní učitelka či pan učitel použijí třídní fond.

Nebo jej třída či družina uhradí z tzv. šablon.

Nebo rodič dítěte - maminka, tatínek, babička - kurz šití na šicím stroji zaplatí ze svého a třídě ho věnují jako sponzorský dar.

...

A co jsou to vůbec ty šablony? Máte je ve škole? A nebyla by to zrovna pro vás fajn cesta?

Díky šablonám od Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy lze čerpat evropské finance

pro vzdělávací aktivity žáků.

Šablon se nebojte.

Jejich svět možná nemusí být na první pohled průhledný, ale stačí pár přesně mířených dotazů

a rychle se v něm zorientujete.

Ano, je to papírování, 

ale výměnou za vaši energii vám budou dostupné finanční zdroje.

A když začnete ze šablon úspěšně čerpat - uvidíte, hned vám bude připadat snadné hledat si cesty k financování i jiných aktivit, které pak budou přínosem pro vaše žáky, školu i pro vás.

Cílem šablony Operační program Jan Amos Komenský

je také spolupráce s rodiči žáků a veřejností a odborně zaměřená tematická setkávání

 

a to je právě  M i t n i k

a její dvouhodinová lekce o práci švadleny a nahlédnutí do rukodělného, tvůrčího světa.

...

Mám přijet i k vám?

Bude mi ctí.

Cena je 2000 korun.

A přihlásit se můžete na info@rosamitnik.cz

S dětmi vyrábíme jehelníček z kabelkových látek.

A pak společně šijeme.

Za šicí stroj se mnou usedne úplně každý, i školkové děti.

Protože každý den je pro co šít.

Kdo se mnou souhlasí?

Jak nakupovat v second-handech

Takové zprávy mi chodí všemi sítěmi často. Tak často, že jsem pro vás sepsala moje Mitnik pravidla, díky kterým nakupuji parádní oblečení z druhé ruky mnoho let a pokaždé mám z toho velikou radost. Za málo peněz hodně radosti!

1. Nakupuji pouze v on-line second-handech. To není pravidlo, to je moje nutnost; žiju na vesnici, mám tři děti, dost práce a nechci chodit po obchodech.

2. On-line nakupování chce hodně času. Nemyslete si prosím, že jednou kliknete a koupíte si přenádherné hedvábné šaty ve vaší oblíbené barvě, a ještě za stovku. Ne, na on-line second handy musíte klikat často, vědět, kdy vystavují nové kousky a pravidelně projíždět jejich e-shop. Nemusí to být cesta pro každého, ale já to miluji. Pro mě je to krásná zábava a večerní relax.

3. Buďte trpěliví a na weby on-line e-shopů nakukujte často. Vracejte se a projíždějte jejich nabídku. Ano, nakupovat v běžné konfekci je snadnější, ale naše planeta, vy i vaše peněženka dobře víte, proč chcete nakupovat z druhé ruky.

4. Buďte připraveni na to, že pokaždé nevyberete něco. Nebuďte zklamaní a neházejte hned telefon do žita. Vracejte se, čekejte a buďte připraveni, až se tam objeví váš kousek snů. Pro mě to byly už několikery Marimekko šaty, oversize zimní kabát nebo karmínový baret.

5. A aby mi nic půvabného neuteklo, sleduji své oblíbené second hand e-shopy taky na jejich sociálních sítích. Ten, s jehož vintage vkusem já souzním maximálně, SLOW SECOND HAND RAINBOW BUTIK, přidává nové zboží pravidelně v pátek, a ten den zrána vždy mrknu na jejich stories, co se mi líbí, nelíbí; co musím mít.

6. Super službu nabízí také největší dětský second hand Brumla, u kterého si můžete přihazovat do košíku až 14 dní, než objednávku uzavřete, zaplatíte a necháte si odeslat. Neplatím proto poštovné za jedno letní ťuťu tričko s proužky a jahodou pro Týnku, které stojí 29 korun. Dva týdny koukám a vybírám, co se mi líbí pro všechny naše děti, a pak teprve nákup ukončím.

7. Nakupujete-li v on-line second handech, musíte znát své míry. A teď nemyslím 90-60-90. Musíte vědět (nebo si to jít vždycky změřit), jakou celkovou délku svetru rády nosíte, jak dlouhý rukáv je pro vás fajn nebo teda kolik máte v pase. Nekoukejte se jen na S, M, L ..., koukejte na všechny velikosti. Ty se u různých značek různě liší a vy byste se zbytečně připravily o špičkový kus. A to by byla škoda!

8. Při výběru si pomáhejte oblíbenými značkami. Já ze svých prozradím/neprozradím jen Marimekko, ostatní si s dovolením nechám pro sebe. A i vy se naučte, v jakých brandech se vám skvěle chodí a ty hledejte. V second-handech jsou velmi často zahraniční značky, které u nás v Česku nemají kamenné prodejny, ale to vy sami za čas zjistíte - který kousek koupený z druhé ruky byl pro vás výborný; seděl vašemu typy postavy či vám sedl jeho materiál, a pak hledejte od té značky více.

9. Nakupujte pouze kousky z materiálů, o kterých víte, že nosíte opravdu rády. Já si vybírám pouze a jenom bavlnu, vlnu a kašmír. Ne polyester, ne akryl. Já vím, co mě nekouše, v čem se nepotím, co nechci.

10. Buďte odvážní. Milujete modrou a proužky? Tak občas zkuste něco úplně jiného. Sáhněte po pomerančovém svetru nebo leopardí košili. Využijte nižší ceny oblečení v second handech, běžte do netradičních vzorů či pro vás atypických barev a uvidíte, jak budete spokojeni. Je to osvěžující, nabíjející, moc fajn. Věřte mi - budete vás to bavit.

...

A toto je můj čerstvý výběr ze second hand kousků - svetříky, sukně, saka, kabáty

i vysněná francouzská baretka.

A vy máte něco ze sekáče - a mohla bych to vidět?

A second handy jsou také dokonalou studnicí  k o s t ý m ů
- i díky Brumlovi a jeho kožešinovým vestičkám se z nás stali tak dokonalí Vikingové.

David Bőhm: A jako Antarktida/Pohled z druhé strany

 

Knížka A jako Antarktida vám obrátí život vzhůru nohama. 

A když ne celý váš život, tak se vsadím, že alespoň váš pohled na něj. Změní váš názor na to, co je nahoře a co dole, co je blízko a daleko, co vidíme a co víme; co je relativní.

Výtvarník David Bőhm napsal a ilustroval velikou encyklopedii o historii pátého největšího světadílu, který zároveň jako jediný kontinent nebyl nikdy obýván lidmi. Píše o prvním překročení jižního polárního kruhu, o letitých kartografických snahách zobrazení světa na mapě (s povedeným příkladem o zeměkouli nakreslené na pomeranči) nebo o statečném, leč fatálním boji mezi vítězným Roaldem Amundsenem a nebohým Robertem Falconem Scottem o to, kdo první stane na jižním pólu (a koho to bude stát život).

A je dobré vědět, že jejich tehdejší vzájemné závodění bylo i poměřením sil mezi technickými vymoženostmi a tradičním přístupem inuitů, kdy ten eskymácký se stal při dobývání pólu úspěšnější. Nechceme se tím inspirovat i dnes?

A nebo se z knížky dozvědět více o "tučných ptácích", které naprosto neskutečně skutečně našila Dita Rakouská a David Bőhm fotografie pěti druhů plyšových tučňáků žijících na Antarktidě svým hravým ručním písmem popsal a biologicky rozlišil.

A jako Antarktida však není jen odborným čtením o tamější polární září, ledové pevnině a praskajících krách. Obrázky a poznámky v ní nás opakovaně vedou k našemu vlastnímu zamyšlení. Třeba o tom, co vidíme a co jen tušíme. Co si domýšlíme. A co když si to domýšlené domýšlíme špatně? A co teprv, když si každý z nás můžeme domýšlet jinak? Co vy na to, děti?!

Četla jsem a listovala knihou pořád dál a stále mi fascinovaně nebylo jasné, jak se někdo dokáže tak hluboce, poutavě a čtenářsky napínavě ponořit do vybraného tématu, až teprve na straně 64 mi to došlo. Ale vám to neprozradím, k tomu si přes všechny ty vědeckovýzkumné polární stanice v zemi nikoho prorazte cestu sami. Jen vám mateřsky napovím, že hlavní roli v tom budou hrát dva synové a otec D.B. - který si myslí, že je dobrý brát s sebou děti do práce.

...

Toto čtení bude výborné pro školáky s dobrodružnou duší i pro jejich rodiče,

kteří se rádi při čtení před spaním nenudí.

Zopakujete si něco ze školy

a nemáte-li už žádné osmičky ani slepé střevo, můžete začít uvažovat o kariéře polárního vědce.

Při večerním postelovém čtení vás malinko varuji

před opakovaným otáčením pořádné knihy, protože část textu, včetně veškerého stránkování, je napsáno naopak.

Ale jestli vám čtivo o "zasněženém pišingu" Antarktidě ukáže, že na věci se lze dívat i jinak,

tak to posilování paží celé rodiny stálo za to!

Vydalo nakladatelství Labyrint/Raketa.

Kombinované výtvarné techniky, staré mapy.

A technické projekce - na rozložitelných dvoustranách.

Nejkrásnější krejčovina na planetě!

A strana 31 - plyšová fáze dospívání tučňáka spolu s odstavcem, který u nás doma tuším najde velké pochopení.

"Během dospívání se lidé formují a dělají rozhodnutí, která mohou ovlivnit celý jejich život, i když u toho někdy vypadají legračně. Podobně neohrabaně působí i puberťák tučňáka císařského. Ostatně někdy vypadá legračně každý. A kdo si myslí, že ne , tak je vlastně směšný pořád ... "

Tolik báječně znepokojujících otázek!

Česká stanice.

A nakonec desatero českého polárníka Jaroslava Pavlíčka, které bych se vám nebála doporučit i
jako návod na dobrý život.

Minule jste viděli

A jaká byla vánoční čtecí dílna s Terezou Říčanovou ve Vindyšově továrně?

Plná energie, barev, lepidla, papírových odstřižků a těšení se na Ježíška. A domů jsme si odnesli vlastní betlémek, nová přátelství a podepsanou knížku od úžasné výtvarnice.

Přijďte na Davida Böhma - to bude stejná pecka!

3. března 2024 od tří hodin.

David Böhm: A jako Antarktida

Ráda bych vás pozvala na další čtecí dílnu do Vindyšovy továrny, v Praze - Radotíně.

Tentokrát s Davidem Böhmem a jeho knihou A jako Antarktida.

Víte, co je Antarktida?

Nejméně známy kontinent, na kterém nikdy nežili lidé.

Je to kus zeměkoule, která nepatří nikomu a nebo patří všem - tedy i vám, dětem!

Místo, kde jsou jen dvě roční období zima a strašná zima a přitom tam můžete fungovat s méně věcmi 

než máte doma.

...

Přijďte objevit nový pohled - nejen na Antarktidu - spolu s výtvarníkem, 

který světadíl navštívil se svými dvěma syny.

V neděli 3. března 2024 od tří hodin.

Pro děti od 7 let.

Vstupenky jsou již on-line.

Bad Kleinkirchheim (2200 m)

Potřebuji nové lyže.

Když se mi ty stávající, stařičké rozsypaly poslední den na vrcholu, posbírala jsem jen upadnuvší části a dala si je do kapsy. A můj muž dostal záchvat, napůl se smál a napůl se hroutil, zatímco já ten den prostě ještě dolyžovala.

Korutanské lyžařské středisko Bad Kleinkirchheim je totiž tak půvabné, že to nešlo jinak. Sníh, sluníčko i výborné termální lázně jsme si dali několikrát, stejně jako sachr. Tamějším art deco kavárničkám se nedalo odolat. Děti žasly, že to uvnitř vypadá jako na Titanicu, usměvavá obsluha byla vřelá a bublinky ve skle správně chlazené.

I spa center jsme si tam dopřáli více, ale Therme St. Kathrein vážně doporučujeme, má jak tobogán, tak venkovní bazény, horký i studený. Což je naprostá pecka, dopřát si po celým dni na svahu Kneippovu koupel na celé tělo. Chladný plavecký bazén měl asi sedmnáct stupňů a já v něm nutila děti k rychlým tempům, aby jim nebyla zima, zatímco ony si to užívaly a komentovaly slovy, že není o nic studenější než ten vnitřní u nás v Radotíně. Ach, ti otužilci!

A i jezero Millstätter See k otužování přímo lákalo - mělo molo i žebřík. Tak třeba příště! Protože na jih Rakouska bychom se moc rádi vrátili. Tak se nám v pohoří Nockberge líbilo. Tak třeba na nových prknech; jakkoli moji letitou představu či upřímněji výmluvu, že jednou(!) na nových lyžích mi to půjde lépe a rychleji, jste asi prokoukli i vy, že?!

Ze svahu rovnou na odpolední korzo k jezeru Millstätter, bylo to magické!

Na shledanou, jarní prázdninky!