Jeden nožem, druhý hřebíkem

Bojíte se? Jedna maminka taky.

Já ne. Mě to ani nenapadlo

 ...

Někdy je to divné

Jedno pondělí si o rosistickou kabelku napíšou paní Doušová a paní Došková.

V úterý mám taškoidní objednávku od třech Kateřin a k tomu příjmení všech začínají na písmeno B. Ještě že se aspoň každá z nich podepsala jinou mutací svého krásného jména.

Ve středu sedím na zlatavém drinku s kamarádem Milošem a na telefon mi cinkne zpráva, že tvídový penál na tužky by si ode mě ráda nechala ušít paní Milošová.

Ve čtvrtek mi v kabelkovém formuláři nechají opakovaný vzkaz Silvie a hned po ní Silvia.

A v pátek to teprv přijde! Veselé pozdravy a prosby o rozšíření jejich kabelkového parku mám od dam, které se mi k tomu ještě na tajňačku zmíní, že jsou tak trochu těhotné. Skoro až zaváhám, jestli si nově nemám do své precizní excelové tabulky objednávek kromě čísla a jména zákazníka, díla a termínu dokončení jejich zboží přidat i nový sloupek Gravidita s možnostmi Ano - Ne - Se uvidí. Obratem jim všem srdečně gratuluju a pištím radostí s nimi, ale navenek samozřejmě zarytě mlčím. Prostě kdyby něco, tak nic.

A právě i tato ptačí kabelka - 40 na 30 a nejvtipnější, jakou jsem tady kdy měla - je pro jednu velmi počáteční zase/potřetí březí mamku.

A já se jen ptám, co bude dál?
Už jsem šila Elmíře, Dorotě i Svatavě.
Pro paní Lhotovou, Lhotákovou i Elhotovou, dvěma Petrám Čechovým, Lence ze Zahrady na niti i Lence Zahradníkové.
Kdo bude další? Ozve se mi snad nějaká paní Rosa Mitnik? Tak to se pak picnu. Plastovým knoflíkem!

Jak se správně nosí organizér

Ptala se mě kamarádka na vánočním večírku. 

Že by jej ode mě chtěla. Ale neví, jak se nosí. A ač už bylo k půlnoci i veselo, tvářila se na mě, že jako nastolila zcela vážné téma k hovoru. Dobrá tedy!

Začneme tím, že organizér do kabelky není pro každého.

Lítáte-li přes den po městě v lodičkách s černým koženým psaníčkem v podpaždí, ted už raději zavěste.

Šitý látkový systém na ukládání obsahu tašky nejvíc ocení nosiči velikých kabel!

Plážových tašek, vaků na cvičení, brašen a nadměrečných bagáží.

Které by apriori lákaly spíš k tomu, všechnu tu důležitou kabelkovou drobotinu do pytle jen tak nasypat. 

Nepříčí-li se vám však pořádek, zkuste si pořadač. Tenhle je v šikovných rozměrech třicet na dvacet.

Já si do něj rychle a příručně vkládám hlavně peněženku.

Doklady a cenné členské karty v obalu zas zapínám pod zip do vnější kapsy z druhé strany.

Sešit na mé nekonečné blogové poznámky a diář na mé nekonečné životní(?) úkoly dovnitř.

Ven pak hlavně telefon.

A buch ho tam.

Koženkou frajeřinkou pro všechny je pak dlouhá karabinka.

Která se v případě nepotřeby hodí dovnitř.

A když zas svazek naopak potřebujete, máte jej jak na dlani. Ve vteřině.

...

Po světě chodí obrovské tašky. Báječné tašky.

Třeba moje Uashmama (čti vošmama). .

Má vážně mnoho centimetrů a ještě více výhod.

Je ušitá z voskovaného papíru, který se dá prát i žehlit. A proto je z podstaty taky velmi velmi lehoučká.

Pojme všecko, i péřovku!

Je zcela recyklovatelná. Dost teď frčí.

A je to s ní jako s velkým chlapem, vedle ní/vedle něj budete vždy vypadat drobně.

Ta má má ucha dvě, ale v italské manufaktuře v Toskánsku vyrábí i kousky s jedním pevným uchem křížem.

Je to precizní práce.

Taková moje milá vtipná kabelka.

Tím spíš že já jsem si v Nile vybrala pískový kousek, který se od klasického papírového pytle skoro neliší.

Akorát bacha! Uashmamka láme ledy.

Každý si jí všimne - otočí se na ulici, dá se s vámi do řeči v tramvaji. Takže nové známosti jen na vlastní nebezpečí.

K tabuli půjde Mikeš

Kdyby bylo na mně, už bych ji poslala dál. Pryč. Věnovala bych ji do školky nebo do kavárny našeho plaveckého klubu. Už jednou recyklovanou kartonovou benzínku. Ale o tom nechce Kuba ani slyšet a on jako výlučný vlastník čerpačky má poslední slovo.

A tak jsem krabici aspoň otočila čelem ke zdi a po půl roce u nás doma jí udělala malý redesign.

Od Ježíška jsme dostali naježeny FU.FO magnetické puntíky, v balení se sto pade kousky všech barev světa,
ale tabuli jsme pro ně doma neměli žádnou.

A tak jsem zadní stranu škatule od kočárku
natřela magnetickou a na to tabulovou barvou,  aby si kluci mohli pečlivě - kuličku ke kuličce - obrazce skládat.
I když Mikeš je spíš ještě stále na pořádnou akci.

A tak dal přednost

... samozřejmě po patřičné autové mezipauze

kreslení křídou.

A než to mistr dočmrká, ukážu vám rychle mé plechovky. Dala poctivě dvě vrstvy magnetu.

A na to úhledně další dvě vrstvy tabulky.

Ach ano, občas se něco nepovede.

A pak se místo studia detailů trávy ala Albrecht Dürer Mikešek pustil rovnou do portrétu.

Že by inspirace Avignonskými slečnami od Pabla Picassa?!

Ale teď už to zas rychle obraťme!

Vážná dopravní situace si jistě bude žádat komplet celý pneu-servis.