Návod na dětskou oslavu

Smíchejte milion kamarádů vašich dětí

s bambilion přátel vašich, kteří se do toho všeho umí tak fantasticky položit a kouzelně nadchnout, že nad jejich synergii prostě nic nemá!

Stokrát se pomodlete za slunko a teplo na páteční odpoledne.

A dále k tomu stačí už jen přidat manžela, který za dopoledne nasmaží dva pekáče řízků, namíchá dva saláty a nachladí basu. Zatímco vy noc předtím upečete nepečený dort podle Bjukitchen a tvarohovou buchtu podle vaší mamky.

...

Letošní narozeninová party chlapečků měla kouzelnické téma.

Avšak u nás teď super oblíbeného mistra Pottera ještě protentokrát vystřídala domácí pohádková esa.

...
Pod disciplínou Kouzlus mňamosus je skrývalo ochutnávání dobrot s šátkem přes oči (třeba čokoláda, mandarinka nebo hořčice, blee).

Králíci z klobouku kouzelníka Pokustona skákali v pytlích jak o duši!

Na stanovišti u Zuzici se mělo čarovně malovat zmizíkem do inkoustu.
Ale bacha - ať nekoupíte špatné zmizíky jako já, které nefungovali. Berte ty obyčejné, nikoli s přepisovačem na druhém konci.
A tak my aspoň honem improvizovali s voskovkami a inkoustem.

V písku se hledalo bižu, což by se na první dobrou mohlo zdát jako poněkud primitivní zábava,
ale schválně to zkuste, je to zenově vtipné!
(I když tedy náš rodinný mudrc Kubínek tam málem přišel o rozum, jak hledal a hledal a hledal ...)

Zahradní a nejoblíbenější klasika, tentokrát se tahaly vagóny v železniční zastávce černokněžníka Zababy.

A ještě chill-out zóna.

A veliké týmové finále. Stačí vám k němu dvě partičky a dvě nejobyčejnější obruče hula hop.

Nesmíte se pustit, za to co nejrychleji provléct obruč všemi členy ve vašem týmu!

Což byl nervák i tělocvičná srandička najednou.

A pak už za odměnu všem zpoceným cuc na kládě.

Tak všecko nejlepší, Miki a Kubo!
A pevně doufám, že pařit jsem vás v životě už naučila pořádně. Užijte si to a užívejte!!!

Měla vlasy samou loknu

Středeční rozhovor na DVTV se mnou naprosto pohnul. A od té doby vlastně nemyslím na nic jiného než na své vlasy.

Etnolog a vědecký novinář Martin Rychlík o historii vlasů, skalpování a jejich roli dnes.

Proč já mám vlasy krátké? Proč jsem se tak nechala (navždy!) ostříhat pár dní po svatbě? Proč jsem až do svých šestadvaceti tolik toužila vypadat jako Julia Roberts? Proč jsem celý gympl noc co noc spala s pěnovými natáčkami na hlavě, aby měla vlnitou kštici? Proč jsem si v osmnácti nechala své dlouhé vlasy kompletně spálit nepovedenou trvalou? A kdy mě ta romantická představa dívky-víly opustila? A proč mně se všecky jiné krátkovlasé ženy tak líbí, že se za nimi otočím na ulici?

Souvisí naše vlasy se sexuální dostupností, jak tvrdí etnolog? Je pravda, že jsou krátkovlasé kočky méně sexy? Méně ženy? Co vše tedy demonstrujeme svým účesem? Postoj, odvahu, protiproud? Nebo je to jen reakce na naši genetickou výbavu? Znamená něco upravená hlava, pravidelná péče a pěstěný střih? Je k něčemu nemít v třiceti sedmi šedivé vlasy? Jak moc je pro nás důležitá vlasová přirozenost a jak pohodlí?

A co teprv mýtická představa síly ve vlasech?

...

Odpovědi nechám na vás, ale ať už jste typ princezna či typ Audrey,

ať vám více lahodí na pohled na výpravnou přírodu nebo dáte přednost čistému minimalismu,

ať nosíte kabelku malou či velkou,

dneska bych vám chtěla ukázat, jak můj e-shop praská ve švech.

A nepřehlédněte ani mé nové roztodivné kosmetické taštičky - i tyhle malé etuje si zaslouží vaši
velkou pozornost!

Moje čerstvě krátké vlasy s květnovou novinkou - barevnými echino psaníčky s ptáčky.

Nebo geometrický minimalismus v retro petrolejových tonech.

Který se vůbec nebojte je odvážně kombinovat. Ano, někdo všechny ty bandasky dětem nosit musí, ale to ještě neznamená,
že maminka nemůže být za dámu!

Jak se dělá galerie

Nenechte se mýlit. Ač název zní naučně a slovo galerie noblesně, s touto brněnskou knížkou se vám do ruky dostane veliká a velmi zábavná dětská encyklopedie.

Úvodní třetina skutečně velkoformátové knihy je očekávaně věnována dějinám sbírek obrazů. Jak galerie vznikaly, na světě i u nás. jak se k tomu přičinil osobitý císař Rudolf II. nebo jak na počátku dvacátého století naletěl Vilém de Bode falzu údajné busty od Leonarda da Vinciho. Tyto pasáže si s dětmi můžete číst společně, můžete se k nim vracet nebo si z nich vytahovat bizarní zajímavosti typu bezoárových kamenů, kterým se v minulosti prý připisovala magická moc.

Následující dvě části knihy vás však svým obsahem a svou dynamikou myslím strhnou výrazně více. Ať už galerijní prostředí dobře znáte nebo ať už jste touto výtvarně uměleckou oblastí zcela nepolíbení. Knížka je takový řez galerii a vy se u ní budete bavit, budete se smát. Tvrdí se v ní, že návštěvníkem galerie může být každý, kdo se zajímá o věci kolem sebe, má cit pro krásu a baví ho se dívat na svět i jinak, než bývá obvyklé. Ať jste se v definici poznali nebo nebo ne, pojďte, provedu vás. Důvodů, proč jít do galerie se nabízí řada - někdo chce být v obraze, někdo v tichu; někdo tam jde tvořit, inspirovat se, jiný snít. Někdo tam míří na kafe a další dva na rande. Velmi pečlivě ilustrovaná publikace v kombinaci s hojnými popisky a vysvětlujícími texty vašim potomkům i vám(!) představí, kdo v galerii pracuje a krom ředitele, manažerky sbírek, lektorů a knihovnice neopomene ani citlivě vtipně zmínit správce budovy, pokladní a paní uklizečku, která si "musí dát pozor, aby nesmetla žádný umělecký předmět". Díky precizním obrázkům a návodným schématům se dozvíte, jak se umělecká díla v galerii chrání nebo jakými cestami se do ní vůbec dostanou.

A v poslední fázi knihy to všechno vypukne. Dozvíte se totiž, jak se dělá výstava. Projdete se cestou od úvodního výborného nápadu kurátora, přes napínavou přepravu děl na místo, po práci grafika či galerijního pracovníka public relation. Knížka vám na svých několika stranách umožní ještě dál otevřít její dvojlisty a vy před sebou na velkoryse rozložitém formátu čtyř stránek s našponovaným napětím studujete, jak náročná i radostná může instalace výstavy být. Velmi úsměvné je pak názorné otištění dvou smyšlených recenzí na fiktivní výstavu Zahrada záhad. Jeden kritik ji velebí a oceňuje jedinečný výběr uměleckých děl napříč historií, druhé noviny instalaci naopak strhaly a nazvaly ji galerijním zmatkem připomínající prales, kde okamžitě zabloudíte. A tak to, milé děti, v životě bývá!

...

A vám, rodičové, tuto knihu s největší upřímnosti naprosto doporučuji. Protože
ke všemu, co známe a pochopíme, získáváme rázem jiný vztah.

A v reálu se nenechte odradit
občas pedantskými kustody, jindy nedotaženou či absentující výtvarnou dílnou pro děcka vůbec.

Choďte spolu po výstavách, a když už jste náhodou doma - listujte si druhým, rozšířeným vydáním této knížky.

David Bohm ji ilustroval natolik fundovaně, přitažlivě, živě a s nadhledem, že na jejím konci budete mít obrovskou chuť hodit se hned do gala a běžet honem do vaší nejbližší pobočky.

(Snad i proto je na přední i zadní předsádce knihy mapa celého světa s národními galeriemi.)

Vydala Moravská galerie v Brně (2018).

A s autorem publikace Ondřejem Chrobákem si o ní můžete poslechnout i rozhovor na Radiu Wave.

Mapa galerií světa - kdo byste měl puzení za uměním rovnou cestovat!

Podle našich chlapečku je knížka vhodná od pěti let, ideálně 8 až 12 a soudě podle sebe horní hranici vidím neomezeně!

Rozkládací dvojstrany a časová osa výstavnictví jako na dlani.

Však jen ať naše dětí vědí o Tracey Emin a její posteli (1998).

Velmi šikovná nápověda.

A kvízová otázka na konec, i když nejen ta vás přiměje si celou knížkou společně listovat znova a znova.

Školní kufřík To je moje

Včera se stala věc k úžasu. Naše kufříky sjely z tovární pásu hotové o pět dní dříve. Místo pátku už v pondělí! V deset ráno mi to zavolali a v pět odpoledne už jsme jimi měli u nás doma zaskládanou půlku garáže. Vůbec to nechápu. Vůbec. A nerozumím ani, proč se David kabonil, že se teď nemůže dostat ke své (milované) sekačce na trávu - tak jsem mu honem celá rozjařená musela slíbit, že všecky ty kufry budou pryč dřív, než naprší a uschne. 

Tak snad mě v tom nenecháte! Protože toto je on.

Klasický školní. Tabulový. Kufřík.

A Janička JouJou Nachlingerová je naprostá ilustrátorská bohyně.

Medvěda i jablíčko už dobře znáte, ale třeba ikonický čuník za námi přichází v úplné premiéře.

Jen si to nové kartonové zavazadlo sami pěkně prohlédněte.

...

Měří 35 na 23 na 10,5 cm; stejně jako už od dob škamen Rakouska - Uherska.

Zato zcela současně se zapíná bílou pruženkou na kožený knoflík a nosí za kožené ouško.

A už teď je pro vás skladem v e-shopu - stejně jako jeho dárková sada spolu s pamětní knížkou To je moje.

Intuitivní zapínání šikovně zvládne i dvouletý školák.

A známé linky ala počítadlo k praktickým poznámkám najdete opět uvnitř.

Tak šťastnou cestu životem - vám i našim|vašim čemodanům.

...

A co si do nich schovávat?! Co chcete!!! Co vaše srdce ráčí.

Mně skutečné výtvarnické propriety a skvosty na focení půjčila Vrzuza, za což ji neskutečně děkuji.

A vy si krom nich prosím všimněte i těch krásných kuferních detailů, které vám budou dělat vážně radost, pokaždé, když na ně sáhnete.

Ať už jste - stejně jako my - milovníci retra či nikoli.

A nezapomeňte, že stylový kufřík vám i tentokrát krásně poslouží také na baby vzpomínky, navíc pamětní deník do něj padne jako ulitý.

Kdy budou kufříky

Ptáte se, ptáte se, píšete mi.

Dobrý den, chtěla jsem se zeptat, jestli budou ještě naskladněny kufříky To je moje a kdy. Děkuji moc za odpověď. Jana Ď.

Milá Roso, chtěla bych se zeptat jestli a kdy budete mít kufříky? Ráda bych koupila knížku i kufřík dohromady. Eva R.

Dobrý den, chtěla jsem se zeptat, kdy budete mít v nabídce produkt …. Kufřík To je moje – bílý. Kolegyně, která nám odchází na mateřskou dovolenou si ho vybrala jako dárek. Děkuji za odpověď a přeji příjemný den.

M.S.

Opět zdravím, tentokrát s dotazem, zda jsou k mání ještě kufříky, co mám pro děti ve třídě. Pí. uč. by pro prvňáčky, co bude mít, měla též zájem. Díky za info. Eliška

...

Ano ano ano, moji milí, trpěliví a věrní, fanoušci a fanynky, nové kufříky budou.

Už příští týden v e-shopu!

Bylo mi opět největší ctí nechat naše kartonová zavazadla To je moje ilustrovat Janou JouJou Nachlingerovou. Tradiční stroje přerovské továrny už teď jedou ze sta procent a vy se nyní v květnu můžete těšit na kufříky 

nové velikosti, nové barvy a nových obrázků.

Jen ta pořádná moravská výroba, přírodní kožená ucha|knoflík a poetický Mitnik vtip zůstávají stejná.

Vyhlížejte je. Udělejte si místo ve vašich policích a místo ve vašich srdcích.

Bude to láska sbalená na cesty.

Zpocená z elektrokola

V pátek večer jsme na Šumavu dorazili s koly rovnou ze servisu. Jaká škoda že se v sobotu ráno ukázalo, že můj bicykl bohužel stále nepřehazuje. A pak se to stalo! Abych všem nezkazila jediný krásný den z prodlouženého víkendu na horách, honem jsem si na Kvildě půjčila elektrokolo. Slunko se rozsvítilo, nahoře kousek od Pramenů Vltavy nám sníh chvíli vtipně křupal pod pneumatikami a já byla rychlejší než vítr. Poprvé v životě jsem opřená urputně do pedálů dostávala záchvaty šťastného smíchu. Poprvé v životě jsem předjela Davida. Poprvé v životě jsem předjela úplně všecky.

Jako bolavě otlačený zadek máte z elektrokola úplně stejně jako vždy, i řetěz vám při blbém přehazování spadne, ale jinak jízda je to famózní. Vlasy jsem měla rychlostí zeširoka okolo celé hlavy a úsměv od ucha k uchu. Ze začátku jsem se za své jednostopé vozidlo napájené baterkou dosti styděla a turistickým kolemjdoucím se ze sedla omlouvala pohledem, jenže tomu adrenalinu z rychlých kopců nahoru a ještě rychlejších dolů, z hrbolatých sjezdů lesem i super-hladkých silničních cest vedoucích vzhůru se prostě nedalo odolat. Cyklistice nehovím, nemám na ni kondičku, vlastně ani pumpičku, ale splnil se mi sen, který jsem si nikdy nepřála. Nosit trikot, měla bych ho v cílové kašperské hospodě jedinkrát za život žlutý.

...

Z včerejšího už pěšího výletu na Klostermannovu rozhlednu Javorník, když bylo na chvíli nádherně, i když pořád zima.

Vylezlo slunéčko!

Z dopolední živé exkurze do malinké sklářské huti v Řetěnicích,
ze které nám domů brzy přijde balíček plný vlastní hubou nafoukaných skleniček. To bude servis!

A úterní noční čarodějky za chalupou (bydleli jsme v Baurově Dvoře), poté co nám dva dny v kuse tak propršelo, 
až by se jeden bál sednou na elektrokolo, aby mu neprobíjelo.

Byl to vřelý čas.