Růžové dioptrie

Mám pro vás lifehack, vlastně dva.

První životní vychytávkou je fotit se v cizích, půjčených dioptrických brýlích. Neznala jsem to kouzlo, ale jakmile nevidíte fotografa dobře, mnohem méně se stydíte. Opravdu to zkuste. Já Kačku s foťákem měla někde v mlze a rázem se mi snadněji smálo i nesmálo, hrálo vážnou, zamyšlenou, zaujatou. S fotografkou v oparu zmizel můj ostych i vtíravé myšlenky, jestli na hotových snímcích nebudu zase vypadat hřmotně. Doma v zrcadle se umím vidět křehounká - div ne jako Lily Collins, a pak se nestačím divit.

A druhý fígl mě naučila mladičká stylistka z Notina. Před lety mi na focení vybrala béžový svetřík, s tím že žena mého věku už musí mít u obličeje světlé tóny. A měla pravdu. Tmavé barvy vytahují z tváře vrásky, ale málo co vám zalichotí tolik jako růžový baret. Souhlasíte?

A co vy - dáte taky zlatou radu do placu?