pátek 13. září 2024

Jak přežít nová okna


Je Velký pátek a soused přes plot, pardon, anonym nám do schránky hodil okopírovanou vyhlášku obce, ve které fixou zvýraznil pasáž, jak je u nás o nedělích a svátcích zakázáno používat sekačku, pilu, cirkulárku či brusku.

Než jsme doma tu A4 hodili do sběru, ptaly se děti, kdo nám to psal a proč se nepodepsal nebo proč nám to nepřišel říct k brance, že ho ten minibagr ruší. Kdo jste ale někdy slyšel při práci tento druh bagříku, který nám konkrétně odkopával základy rodinného domu - víte, že není hlučnější než běžné osobní vozidlo. Asi tak. Veselé Velikonoce!

Měsíc na to jsme měnili okna. Muž už dříve přišel s návrhem udělat okno v hale nově francouzské, abychom jim vycházeli ven - bosí a s kávou v ruce na naši nově vzniklou terasu. Já navrhla, ať je to okno červené a Andrejka, dvorní designérka našeho domu, řekla, že pak ať jsou červené i naše dveře.

Na obdélníčku jeden na tři centimetry jsme si ve vzorníku vybrali tu správnou červenou a dva měsíce se modlili, aby to vypadalo tak nádherně jako v našich snových představách. Dvacet tři oken a jedny dveře přivezli před sedmou hodinou jedno krásné dubnové ráno. Během chviličky vše vyskládalo fakt hodně mužů na naši zahradu, dřív než já v noční košili stihla sundat všechny závěsy a římské rolety v domě. Než jsme stihli posnídat, už byla vyměněna okna v patře a při odchodu do práce jsme s oknaři jen zavtipkovali, že klíče si dneska nebereme. Když jsme se navečer vrátili domů, vše bylo nové.

Radovali jsme se, dřevěná okna voněla celým barákem a my byli nejšťastnější. Protože jsme netušili, že na doštukovaní špalet si počkáme až do července. Protože jsme netušili, že dubové parapety za sto tisíc odmítneme a nakonec je nebudeme mít tak dlouho, že i naše paní na úklid si řekne o méně peněz, protože bez jejich úklidu je v domě o dost méně práce. Byli jsme nejšťastnější, protože jsme netušili, že kvůli omítkám nám na konci června naše firma všechna okna zvenku zalepí fólií, takže jestli vám letos v létě bylo doma vedro, tak my přímo chcípali. A ani nás nemohl nikdo přijít zachránit - protože přes fólií nebylo vidět ani ven, ani nás pět přidušených vevnitř.

Doteď jsem nová okna myla dvakrát, mazlím se s nimi a čuchám k nim stále nadšeně, stejně jako k novým dubovým parapetům z Ostravy. Miluju je, jejich odstín, frézování, mosazné kličky i květiny zpátky na svých místech. Kytkám se ze srdce omlouvám, skoro půl roku byly různě v koutě, zaprášené jak prase, ostatně jako my všichni. A ten všude přítomný prach nás bude doprovázet ještě další a další díly tady.

A jak dopadly ty barevné dveře? "Famózně", napsala mi kamarádka pár dní na to. Chválí nám je sousedé ze vsi i Pražané na korze či na kole. A jak nám řekl kamarád architekt: "Vy teď trefíte domů, i když bude absolutní mlha". Ta červená je láska, vášeň, teplo domova - vítejte u nás.


2 komentáře:

  1. Vtipné psaní, děsivá realita, znám. Akorát u nás se všechno dělá "samodomo", takže plus práce, práce, vaření pro brigádu a úklid bez paní na úklid a všechno nakonec trvá dvakrát dýl, než se čekalo, plus tři měsíce.

    OdpovědětVymazat
  2. Mirko,
    je vidět, že se prachu, sousedů, řemeslníků a hlavně červené barvy nebojíte!
    Protože červená okna už budou na vždy Vaše poznávací znamení. ;-)
    Jinak my jen letos překopali půl zahrady. :-o
    Budovali jsme na jaře nový bazén a podzemní nádrž na dešťovou vodu.
    Terasu dodělává muž do teď!
    Bydlíme 13 let a doposud žádný problém nebyl!
    A najednou přišlo předvolání z úřadu, Dostavte se,...člověk se nestačí stále divit!
    Přeji pevné nervy se sousedy i se řemeslníky!

    OdpovědětVymazat