Podívala jsem se na ten stůl a chtělo se mi plakat.
Taková nádhera - čiré vázy s pivoňkami, tulipány i luční kytkou, na každém místě natažený čistý list papíru a mezi nimi zavařovací sklenice s vodou a plechovky se štětci. Všechno krásně připraveno, srovnáno, načančáno - jako svatební tabule.
Aby v deset přišli holčičky a kluci poslechnout si od výtvarnice Anety Františky Holasové o životě včely. A taky o životě, když byla Aneta malá a její děda ještě nebyl knižním hrdinou Lumírem, ale jen Anetčiným dosti svérázným dědou.
Anet pak chtěla dětem vyprávět, jak vzniká med, ale znáte tahle dnešní děcka - všechno vědí, i co je propolis i co je tak zvaná medová žvýkačka. Asi jim rodiče hodně čtou ...
A potom to přišlo - to, proč jsme všichni přišli; abychom se naučili akvarel. Aneta ukazovala, převáděla, zkoušela a všichni spolu s ní. Pustili se do malování květiny podle předlohy stejně půvabně jako se rozpouštěla akvarelová barva na papíře. Anet nám půjčila všechny své barvy, které jen si vzpomenete i předvedla zkušené fígle a machr vychytávky - co vše se s akvarelem dá vykouzlit. Co používá v knížkách a co má ráda.
A za dvě hodiny na to už mladí nadějní umělci odcházeli s vlastním obrazem pod paží domů.
...
Anet, děkujeme moc - za nedělní pohlazení, slovem i uměním.
Bylo to nejsladší setkání a nejpohodovější workshop.
Výjimečná dílna pro všechny, co chtějí zažít knížku jinak. |
Žádné komentáře:
Okomentovat