Minulý pátek vyšel v páteční příloze Lidovek - pro mě výjimečný - rozhovor s psychologem Václavem Mertinem a tyto sekvence mě oslovily nejvíc - jak učitelku i jako mamku.
Takové moc pěkné desatero
1. Klíčové pro to, aby se dítě učilo, je cítit se ve škole bezpečně a mít dobrý vztah s učitelem.
2. Když nebudete umět Pythagorovu větu a budete ji v životě potřebovat, tak se ji doučíte. Ale když nevycházíte s lidmi, neumíte s nimi komunikovat, nejste dostatečně citlivý, včetně citlivosti sám k sobě - dnes se tomu říká mindfulness -, budete to mít v životě těžké. To jsou věci, které je potřeba učit už ve škole.
3. Učitel je vzor - děti sledují, jak se chová, jak řeší různé situace. Nějak se u toho tváří, děti vidí, jestli ho to baví, nebo ne. Učí a zároveň vychovává, nejde to oddělit.
4. Tohle mě na českém školství trošku štve - moc se nerespektuje, že každému jde něco. ... Vždyť dospělý život tak funguje - přece se nebudu živit tím, co neumím. Každý si hledáme cestičku v tom, co ovládáme lépe a ideálně by v tom měla škola být nápomocná - všimnout si talentu a dítě nasměrovat.
5. ... A jeden kluk se začal počurávat. Paní učitelka to nedělá schválně, že by mu chtěla ublížit. Dělá to z upřímného přesvědčení, že kdyby se děti víc snažily, kdyby se o matematiku víc zajímaly, tak by to taky zvládly. Což je blbost - všichni nezvládneme všechno.
6. A jak může zapracovat na zvyšování odolnosti svého dítěte rodič? Tím, že s ním je, že s ním dělá spoustu věcí a že moc nebuzeruje. Nerozčiluje se pořád nad něčím, nenadává mu.
7. Nejrozumnější se mi zdá rada: Dneska ti to ukážu, pomůžu ti, ale zítra to zvládneš sám. Nikoli "aby ses náhodou neřízl, tak já ti to nakrájím". Vybalancovat to tak, aby se dítě neustále učilo, ale příliš často neselhávalo. K tomu potřebuju s dítětem být co nejvíc, abych věděl, co zvládne, a nehnal ho do situací, kdy selže.
8. Co byste poradil dnešním rodičům? Že stačí být trpělivý a věřit si.
9. A taky věřit dětem.
10. Už jsme jakžtakž přijali biologickou diverzitu - že každý brouček má svůj význam -, ale to, když má někdo svou cestu, může to být pro společnost taky cenné, to jsme ještě úplně nepochopili.
...
Líbí se vám? Souzníte? Nebo vás některý bod pěkně vytočil?
Zrovna včera na mě podobný článek vyskočil tady, kde je k přečtení - https://www.eduzin.cz/skolstvi/budte-co-nejvic-s-ditetem-a-moc-ho-nebuzerujte-radi-rodicum-psycholog-vaclav-mertin/?utm_source=www.seznam.cz&utm_medium=sekce-z-internetu#dop_ab_variant=0&dop_source_zone_name=hpfeed.sznhp.box&dop_req_id=cs03b2Ebvyj-202109091245&dop_id=13373001
OdpovědětVymazatS myšlenkama souzním, navíc jsem měla tu čest účastnit se již před 20 lety v rámci celoživotního vzdělávání přednášek pana profesora, které mne už tenkrát velmi zaujaly. Děkuji vám, že si při vší vaší práci najdete čas sdílet tolik zajímavých :) Lucie
Ano ano,
Vymazatto je stejný text, stejná jeho autorka.
A moc se líbila i ta pasáž o pohlavku vlastním dcerám, nejvtipnější, nejmilejší! Děkuji a přeji hezký víkend, Lucie.
Já hlavně uz na základce zjistila, jak jsou relativní pojmy "umí" "neumí" "na jedničku" "na pětku". A že známky vypovídají nejvíc o učiteli, který je dává. A taky že školní výsledky nevypovídaji skoro nic o úspěšnosti a štěstí v budoucím životě. Takže ano, snažím se nebuzerovat, jako matka ani jako učitelka.
OdpovědětVymazatJani, děkuju, děkuju, děkuji.
VymazatI když není to tak snadné - ale to všichni snaživí víme ... :o)